V ČR nicméně aktuálně probíhá spíše diskuse o personálním obsazení ministerských postů, včetně ministra zemědělství. I vzhledem k tomu, že největší kandidáti jsou spíše zastánci zemědělské produkce ve větších koncentracích, což evokuje předlistopadový přístup k zemědělství, lze jako potřebnou akci hodnotit konferenci „Kolektivizace zemědělství v zemích sovětské sféry vlivu“, kterou ve dnech 22. - 23. října pořádal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) v Národním zemědělském muzeu v Praze. V této souvislosti je určitě škoda, že se výstupům z konference nedostalo širší mediální publicity, neboť (nejen) z naší nedávné historie je možné (a nutné) se poučit, především proto, že se ČR aktuálně nachází v procesu jakési novodobé kolektivizace „s lidskou tváří“, pokud bychom měli parafrázovat snahy o reformu socialismu před rokem 1968.
Jedním z projevů předlistopadového pojetí zemědělství byl přitom také malý (téměř žádný) důraz na ochranu životního prostředí a krajiny, což se mimo jiné postupně projevovalo nižším produkčním potenciálem zemědělské půdy, rostoucími problémy se zdroji vody nebo úbytkem biodiverzity. I proto lze pozitivně hodnotit, že odcházející vláda schválila v uplynulém týdnu rámcovou „Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2026–2050“ a navazující „Akční plán pro období 2026–2030“. Mezi cíle Akčního plánu patří mimo jiné zajištění ochrany alespoň 23 procent území ČR prostřednictvím chráněných území, zavedení přísné formy ochrany na minimálně 6 procentech území státu, legislativní úprava definice významných krajinných prvků a vymezení jejich jádrových zón, zavedení nového konceptu tzv. jiných účinných opatření na ochranu biodiverzity (OECMs) či systematické obnovování prostupnosti krajiny a snižování její fragmentace. Skutečností ale je, že nemalá plocha území ČR je již dnes pod nějakým stupněm ochrany a blíží se (podle různých metodik) deklarovanému cílovému stavu, což v praxi znamená, že se zemědělci nemusí v praxi obávat nějakých nových plošných environmentálních regulací.
Otázkou je, jak bude nová vládní garnitura přijatou Strategii respektovat – zatím to totiž vypadá, že ochrana krajiny se spíše sníží. Na druhou stranu se ale již nyní objevují signály, že od předvolebních slibů ke skutečné realizaci bude v řadě případů daleko. Příkladem je deklarované zrušení Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), od kterého již podle posledních informací vítězné hnutí ANO ustoupilo. Lze přitom očekávat, že podobně to dopadne s dalšími sliby, byť některé nepochybně naplněny budou. Nasvědčuje tomu ostatně i vývoj v EU – předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen například nedávno napsala představitelům členských zemí dopis týkající se plánovaného zjednodušení současné unijní legislativy, mimo jiné v oblasti emisních cílů, povolenek ETS 2 nebo konce spalovacích motorů.
I přesto je vhodné sledovat a do reálné praxe zavádět pokračující poznatky vědy a výzkumu. Příkladem jsou výsledky spolupráce vědců z Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU) a Univerzity v Kolíně nad Rýnem týkající se role těkavých organických látek, které slouží jako signální molekuly mezi bakteriemi a rostlinami. Nové poznatky se mohou uplatnit v rozvoji udržitelných a ekologicky šetrných zemědělských postupů, například při snižování aplikace pesticidů v přírodě. To by přitom na straně jedné pomohlo krajině, ale na straně druhé také při snižování nákladů na produkci zemědělských komodit, neboť výdaje za „zemědělskou chemii“ patří mezi významné náklady v zemědělství napříč velikostí podniků i spektru produkovaných komodit.
Petr Havel
