Nařízení Evropské unie o odlesňování (EU Deforestration Regulation, EUDR) má za cíl regulovat obchodování se dřevem ze zemí, ve kterých v důsledku hospodářské činnosti dochází k úbytku lesních porostů. Odlesňování probíhá zejména v zemích mimo evropský kontinent. Opatření shrnutá v nařízení EUDR mají mimo jiné zajistit, aby evropské země, kterých se netýká odlesňování přímo na jejich území, nepřenášely ekologickou zátěž do jiných částí světa. Takový způsob regulace s sebou nutně nese určitou byrokratickou zátěž a je otázkou, nakolik může skutečně zabránit masovému odlesňování. Předmětem diskusí, které nařízení EUDR provázejí, jsou především komplikace pro obchod se dřevem v zemích EU, kde odlesňování nehrozí.
Co tedy aktuální návrh nařízení EUDR obsahuje? Podle informací CZ Biom – Českého sdružení pro biomasu na základě tiskové konference evropské komisařky Jessiky Roswallové z 21. října tohoto roku se zjednodušení týká podání hlášení v IT systému EUDR, které by mělo stačit pouze jedno, a to v místě vstupu dodavatelského řetězce dřeva na trh. Povinnost se tak přenáší pouze na toho, kdo jako první nabízí dřevo k prodeji. Celý následující dodavatelský řetězec s dalším prodejem nebo s využitím biomasy k výrobě energie by nebyl povinen s IT systémem pracovat a podávat hlášení v rámci EUDR.
Další zjednodušení se týká mikropodniků a malých podniků v zemích s nízkým rizikem odlesňování, kam spadá také ČR. Tyto podniky by v IT systému EUDR podávaly pouze jednoduché jednorázové prohlášení. Povinnost pro tyto podniky navíc vstoupí v platnost až 30. prosince 2026, což by znamenalo oproti stávající legislativě odklad o rok. Pro velké a střední podniky zůstává datum uplatnění EUDR 30. prosince 2025. Návrh nařízení zavádí šestiměsíční odklad pro kontroly a vymáhání.
Vlastníci lesů stojí na začátku dodavatelského řetězce, a mají tak povinnost hlášení v IT systému EUDR. Registraci do systému se ale nevyhnou ani tuzemské malé podniky a mikropodniky, ačkoli by podávaly jen jednoduché jednorázové hlášení. Vlastníkům lesů a primárním producentům by tak zůstaly i povinnosti zveřejňovat osobní a firemní údaje, poskytovat geolokační data o produkci a uvádět její roční množství. Podle Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL) tak návrh ve skutečnosti žádné skutečné zjednodušení nepřináší. Komise nenavrhuje zavedení nové kategorie „minimální (zanedbatelné) riziko“ pro země, kde odlesňování prakticky nehrozí, o které nejen SVOL, ale i ASZ ČR a zřejmě i řada dalších organizací dlouhodobě usilovaly. Producenti ze zemí s minimálním (zanedbatelným) rizikem by tak podle SVOL mohli dodávat čestné prohlášení o souladu produkce. Tím by zůstala zachována odpovědnost podniků i dohled státu, ale odpadla by zbytečná byrokracii pro subjekty z bezpečných zemí. SVOL proto prostřednictvím tiskové zprávy vyzývá Evropský parlament a Radu EU, aby návrh Komise v této podobě odmítly.
Klíčové nyní bude, jak se k upravenému návrhu opatření postaví poslanci a jednotlivé frakce Evropského parlamentu. Významné politické skupiny označují dle informací sdružení CZ Biom návrh za krok správným směrem a za přijatelný kompromis mezi zachováním vysokých environmentálních standardů a snížení byrokracie.
ASZ ČR se k tématu již vyjádřila v článku a i po avizovaném částečném zjednodušení nadále sdílí silné obavy z neúměrné byrokracie, která zatěžuje zvláště menší vlastníky lesů. ASZ ČR proto v létě podpořila žádost europoslanců v čele s předsedkyní zemědělského výboru Evropského parlamentu Veronikou Vrecionovou o odložení účinnosti nařízení EUDR, aby mohla Evropská komise upravit nedostatky tohoto předpisu. „Pokud má být opatření z hlediska odlesňování skutečně účinné, musí obsahovat univerzální způsob sledování původu surovin. Ohlašovací povinnost pouze na začátku dodavatelského řetězce skutečně může přinést zjednodušení a úbytek povinnosti při sledování a ověřování původu komodit. Systémy pro hlášení související s odlesňováním jsou v ČR připravené a funkční,“ říká místopředseda ASZ ČR Jan Štefl.
Některé nedostatky předpisu se podařilo úpravami odstranit, nařízení má však z pohledu Předsednictva ASZ ČR stále velké rezervy v omezení byrokracie. Určitým řešením by mohlo být zavedení nové kategorie zemí s „minimálním (zanedbatelným) rizikem“ pro státy, kde odlesňování prakticky nehrozí, jak navrhuje například SVOL i jiné organizace. Nedořešenou obavou však je, že nařízení s sebou může nést také rizika v podobě povinnosti např. producentů hovězího masa dokládat, že pastviny a plochy pro pícniny nebo krmné směsi nevznikly odlesněním. Není také v tuto chvíli zcela zřejmé, zda a jak budou tyto informace dokládat dovozci hovězího masa ze zahraničí. Nejen s ohledem na výše uvedené problémy a rizika ASZ ČR konstatuje, že ač je záměr obecně smysluplný a je třeba se jím zabývat, současná podoba navržené legislativy proti odlesňování není ve stavu, kdy by mohl být s úspěchem realizován. Zejména proto se ASZ ČR v tuto chvíli řadí mezi organizace, které návrh v současné podobě odmítají.
Ing. Vladimír Mikeš, mediální oddělení ASZ ČR
