Po rozhovoru s hospodářem Karlem Holečkem jsme mu společně zavolali, abychom se dozvěděli, tedy hlavně já, více o tom, co to ty vrbové stavby vlastně jsou, kam se hodí, jak se zakládají, jak jsou náročné na vybudování a údržbu, a jak se jich dá využít v zemědělské krajině a zda by se hodily pro soukromé zemědělce.
Jak jste se k takové atraktivní a užitečné činnosti dostal?
Zajímal jsem se o tuto problematiku už tak od roku 2008, 2010, zejména o to, že dřevo může růst i na poli. Zpočátku jsem to vnímal jen jaksi okrajově, ale pak jsem viděl, že ve světě to není nic nového. Všímal jsem si, že se pěstují tzv. rychle rostoucí dřeviny, zejména japonský topol. Zajel jsem se podívat do Rakouska, jak na to. Přihlásil jsem se do pořadu Den D, to je taková aktivita, kam se přihlásíte s nápadem a můžete získat nějaké peníze od investorů. Se svým nápadem jsem uspěl a požádal jsem o maximum, tedy o milion a půl, ale nakonec to moc nedopadlo. Všechno bylo dost liknavé a uvědomil jsem si, že jde spíš o jakousi reality show, nicméně mi to udělalo slušnou reklamu. Uvažoval jsem tehdy o topolech, vrby pro mě byly také zajímavé, jenže jsem potkal Jiřího Jiránka, který byl zakladatelem obdobného projektu na Ministerstvu životního prostředí už v roce 90, a ten preferoval vrby. Začali jsme se spolu věnovat vrbovým stavbám, v roce 2012 jsem založil vrbovou plantáž, kde pěstujeme vrbu košíkářskou i vrbu americkou a proutí využíváme na vrbové stavby, pletení soch, košíků, iglú, bludišť. Snažím se plantáž rozšířit, zájem roste.
A tak jsme zatím společnost s r. o., já a bratr. Nyní zakládáme sdružení, má být otevřeno právnickým osobám, které budou mít zájem o tuto problematiku. Cílím tím zejména na zemědělce.
A dosavadní zkušenosti?
Musím říci, že jsem se v tomto oboru odborně vzdělával a vzdělávám dosud. Zjistil jsem například, že je u nás 1300 druhů vrb, přičemž těch základních je 37. Plus různé další šlechtěnce. Dostal jsem se například do Výzkumného ústavu lesnictví v Uherském Hradišti, kde se dále vzdělávám zejména v praxi a hledám další využití vrb. Uvědomil jsem si, že nejsou jen vodomilné, to ví leckdo, ale že vodu doslova pijí, proto jsou ideálními pomocníky pro haťování břehů, které vydrží v podstatě nekonečně dlouho, a ani při enormních záplavách nikdy není zničená celá úprava. Tahle činnost je pro mě nyní hlavní. Dříve nás živily vrbové stavby, dnes je to naopak. Vrbové stavby jsou spíš sezónní záležitostí. Úpravy vodotečí a protierozní opatření lze dělat stále. Úpravy vodních toků, budování tůní v krajině, ale i na zahradách. Většina lidí se chce vody zbavit, a já radím, jak ji na pozemcích využít a zadržet. A to se týká nejen soukromníků, ale i obcí. Jak se za co nejméně peněz dobrat toho, co by si přáli. Třeba aby si na zahradě udělali jezírko bez plastů a bez filtrace, něco přirozeného. Dát šanci přírodě.
Musím říci, že ještě tak před pěti lety jsem tuto činnost bral spíš jen jako byznys, dnes v tom vidím spíš životní poslání. Mám radost, když mi zákazníci po pár letech pošlou fotky, jak se dílo podařilo a žije. To je pro mě velká odměna.
Mohu ale zmínit i negativní zkušenost, zrovna čerstvou: Jeden zemědělec má na svažitém pozemku pás pozemku, kde má sóju, a požádal mě o radu kvůli vodní erozi. Natočil jsem mu dronem situaci a navrhl částečná řešení, ale on se ošíval, to že ne, že nebude orat po vrstevnici, a snesl spoustu argumentů, proč to nejde. Byl to nájemce, jinak sympatický člověk. Majitelka by souhlasila, ale on že ne, že je to novota. A navíc má přes cestu zamokřené pole, kde by se přímo nabízelo jednoduché řešení, jako u pana Holečka, které by nestálo moc. Jeho hlavním argumentem proti je, že by dejme tomu hatě, tedy „tu překážku“ musel traktorem objíždět, musel by se tomu vyhýbat.
Ano, s pohodlností a neochotou zkusit něco nového bývají z počátku potíže
Právě proto soudím, že by bylo dobré oslovit soukromě hospodařící zemědělce nějak komplexně. Zájem mám, a mám co nabídnout. I pokud jde o komodity, mám vhodné vodní rostliny a vím, které vrby a v jakém sortimentu pruty použít. Mám plantáže, které rodí již od roku 2012. První jsem založil v roce 2010. Dovedu poradit, jak si každý může udělat sám spoustu věcí, včetně zemních prací. Jak využít vlastní zdroje, tím se ušetří, kameny, pařezy, aby vznikly úkryty pro živočichy, obojživelníky, hmyz. Moje strategie je vysvětlovat, ukazovat a zařídit, aby vše vyšlo co nejlépe a nejlevněji. Zkrátka řešit věci na lokální úrovni. A z lokálních zdrojů.
Náklady prakticky tvoří pouze můj návrh, kůly, a popřípadě dovezené vrbové pruty. Jako ideální příklad uvedu opět pana Holečka, který už o věci něco věděl, dobře jsme si porozuměli a on se pak na mě spolehl a dal mi volnou ruku. Nu a efekt je patrný do půl roku. Zkrátka, on tomu dal srdce, a to je vlastně hlavní podmínka.
Každému se snažím říci, že vrby rostou všude, okolo vodotečí či meliorací. Každý si je může nařezat a plést, ze suchých, ale i živých. Svépomoc! Už ty suché hatě dokážou zachytit 80 % splavované ornice. To mám již vyzkoušené a ověřené na mnoha místech. Nemusíme si říkat, jakou cenu má ornice a jak dlouho se centimetr ornice tvoří, že? A přitom stačí nakoupit dubové nebo akátové kůly po 250 korunách a ty suché hatě vydrží jistě deset let. Stačí, když dotyčnému řeknu, že ornici kupuji za 500 korun za tunu, když haťujeme ohrožené pozemky, a jemu za jediný den déšť odnese 175 krát 500 korun.
Mám zájem o spolupráci s odborníky, ale i oni se mnou, jako například nyní Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půdy. V rámci pilotního projektu jsme tyto uvedené skutečnosti ověřili. Mým zájmem je toto všechno lidi naučit, aby to pochopili a dokázali si sami pomoci. A paradoxem pak u mnohých je, že řeknou „nejsou na to lidi“. U soukromých hospodářů také není lidí nazbyt, pravda, ale je zájem, a když je zájem a chce se, tak to jde. Myslím si, že hlavním problémem je i pohodlnost.
Hatě jsou úžasné a účinné protierozní opatření
Když se instalují hatě do potenciálního odtoku, tak to jde velmi rychle. Sice to něco stojí, ale dá se to uhradit v rámci protierozních opatření. Hatě mohou být připravené předem, na dvoře na paletě, a dají se nainstalovat na rizikové místo podle předpovědi počasí. Tyto hatě, to jsou vlastně vrbové válce, jde o svázaných asi 50 prutů, které se zakotví mezi zatlučené připravené dubové kůly v místech, kde lze splach půdy očekávat. Nainstalují se v podstatě na dvou místech, nebo na třech, dole na pozemku, nad zatravňovacím pásem, aby to neomezovalo hospodáře. Hatě zabrzdí a zpomalí proud vody, umožní její vsakování. Podle mých zkušeností to zachrání 70 až 80 % splavené ornice. V listopadu budu na toto téma pořádat seminář ve Staříči. Usiluji o to, aby zde přednášeli skuteční odborníci, od Povodí Odry, Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK), po ministerstva. A já tam samozřejmě také řeknu své. Ale chci, aby se o tomto řešení dozvěděli především sedláci. Aby věděli, jak si mohou poměrně snadno pomoci, aby se dozvěděli více o agrolesnictví, o pastvě a tak dále. Aby už neexistovali informacemi nepolíbení zemědělci jako ten se sójou na kopci… Tak toto ne.
………..
Inu, zemědělec musí být dnes zejména manažerem, a odborně vzdělaným. Ještě k hatím, mohou být suché i živé, oboje jsou účinné pro zadržování jak půdy, tak vody. Zkrátka, bylo by dobré, kdyby se více lidí dozvědělo, jak se dá pomoci krajině, poli, půdě a samozřejmě i sobě, a ještě ke všemu za velmi přijatelné peníze.
Rozhovor vedl: Josef Duben
Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2025), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.