Na to, jaké jídlo skončí na našem talíři, nemáme vliv jen my sami, ale také stát. Ten totiž rozhoduje, jaké sektory podporuje, co reguluje, do čeho investuje nebo jak motivuje zemědělce pěstovat určité plodiny. Může ovlivnit chování spotřebitelů a spotřebitelek, ceny potravin nebo jaká strava se bude podávat ve školách a nemocnicích. Má tedy v rukách poměrně velkou moc.
Organizace ProVeg Česko spolu s Českou komorou alternativních proteinů argumentují, že přirozenou součástí české politiky v oblasti veřejného zdraví, potravinového zabezpečení, ekonomiky a ochrany krajiny by se měly stát rostlinná strava a alternativní bílkoviny, včetně proteinů z hub nebo kultivovaného masa. Ve své strategické vizi vysvětlují proč a apelují, že by měl v této souvislosti na státní úrovni vzniknout mezioborový akční plán.
„Naše země potřebuje potravinový systém, který reflektuje preference a zdravotní stav obyvatelstva a doplňuje živočišnou výrobu efektivními řešeními, jež zvýší odolnost vůči krizím a posílí konkurenceschopnost země. Česko má obrovský potenciál modernizovat svůj potravinový model tak, aby podpořil ekonomickou stabilitu, zdraví obyvatelstva i odolnost krajiny,“ říkají organizace.
Středobodem všeho je lidské zdraví, nejen v Česku totiž roste počet případů kardiovaskulárních chorob, obezity nebo cukrovky.
„Velké mezinárodní organizace a výzkumy opakovaně uvádějí, že strava je jedním z hlavních faktorů rozvoje chronických onemocnění, a zároveň že strava založená na rostlinných potravinách může významně přispět k jejich prevenci. To má dopady nejen na zdraví populace, ale i na náklady na zdravotní péči,“ připomíná Dagmar Štruncová z organizace Physicians Association for Nutrition (PAN), která se na přípravě vize podílela.
Dokument argumentuje, že Česko by mělo zavést konkrétní opatření, která budou strávníky tímto směrem skutečně posunovat. Mezery vidí ve zdravotní gramotnosti Čechů nebo v nastavení vzdělávacího systému zdravotníků – význam stravy se totiž učí spíše jen okrajově.
„Do budoucna vidíme velký potenciál v tom, aby lékař informoval pacienta o významu stravy a dále jej nasměroval k nutričnímu terapeutovi, ideálně hrazenému pojišťovnou, a aby péči doplnili i další odborníci, například fyzioterapeuti, psychologové. Právě tento propojený přístup a mezioborová spolupráce by mohly být pro pacienty velmi přínosné,“ věří Štruncová.
Druhý zásadní pilíř představuje potravinová bezpečnost Česka, i zde organizace vidí potenciálně pozitivní roli rostlin. Upozorňují například na to, že zemědělská půda se využívá jednostranně a neefektivně, nebo že průmyslová živočišná výroba je závislá na dovozu krmiv. Potenciál domácích bílkovinných plodin pro přímou lidskou spotřebu, jako jsou luštěniny, podle nich zůstává nevyužitý.
Zapomínat by se podle dokumentu nemělo ani na potravinové inovace. Rostlinná strava a alternativní bílkoviny pro lidskou spotřebu totiž prý představují segment s vysokým inovačním a exportním potenciálem. Tento trh v Evropě rychle roste, přitahuje investice a vytváří nová pracovní místa v oblastech s vysokou přidanou hodnotou. Česko by toho mohlo využít.
Pokud jde o konkrétní doporučení, stát by prý měl zjednodušit pravidla na trhu a zavést cílenou podporu včetně dotací nebo investičních pobídek pro ty zemědělce a další producenty, kteří se rozhodnou pěstovat nebo vyrábět alternativní bílkoviny a další rostlinné potraviny. Český model se podle organizací díky tomu stane vyváženější a odolnější a zároveň získá nové exportní příležitosti.
Je potřeba postupovat citlivě, říkají odbornice
Prosadit takovou vizi ale nemusí být jednoduché. Relevantní odbornice a odborníci proto doporučují, na co je potřeba se zaměřit, aby se dokument stal realitou.
Jak popsala Eva Mejtová z Evropského inovačního a technologického institutu (EIT), Česko disponuje kvalitní znalostní základnou a rostoucí skupinou firem, které se věnují vývoji potravinářských inovací – od alternativních proteinů a fermentačních technologií po udržitelné zemědělské postupy či funkční potraviny. Právě tyto technologie podle ní budou určovat konkurenceschopnost evropských firem v příštích deseti letech.
„Chybí však integrovaný rámec, který by umožnil propojit výzkum, podniky, investory a zpracovatelský sektor,“ argumentovala Mejtová. Aby se český potenciál naplnil, bude prý nutné rozvinout infrastrukturu pilotních provozů, podpořit regionální zpracovatelské kapacity a zlepšit přístup inovací do retailu a veřejného stravování.
Varvara Borisova ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR navázala doporučením, že pracovníky a pracovnice ve veřejném stravování je nutné systematicky podporovat, například skrze školení o práci s rostlinnými bílkovinami a dalšími ingrediencemi, které nejsou v českých jídelnách zatím běžné. Pro zdravotnické pracovnice a pracovníky je pak podle ní žádoucí vytvořit přehledné, vědecky podložené a prakticky uchopitelné „výživové guidelines“.
„Zvyšování povědomí o vztahu mezi stravou, lidským zdravím a planetárním zdravím by nemělo spoléhat pouze na zdravotní osvětu. Doporučuji promítnout toto téma také do vzdělávací politiky a navrhnout aktualizaci školní výuky tak, aby výživu, ekologické dopady a zemědělské souvislosti vyučovala komplexně a interdisciplinárně,“ doplnila Borisova.
Do dokumentu doporučila doplnit také kulturní rovinu stravování. „Častý argument proti snižování živočišných bílkovin je narativ ohrožení ,tradiční české kuchyně‘. Je proto vhodné zdůraznit, že rostlinná strava není v rozporu s tradicemi a českou kulinární identitou, protože česká kuchyně historicky využívala luštěniny, obiloviny, brambory nebo kořenovou zeleninu,“ vysvětlila.
Hlavní podle odbornic bude novinky prosazovat postupně, transparentně a sociálně citlivě. Podle Mejtové bude reálnou výzvou společenská přijatelnost. V době vysokých cen a obecné únavy z reforem je prý nutné představovat změny jako rozšíření možností, a ne jako restrikci či moralizaci spotřebitele.
„Nejlépe asi fungují pilotní projekty ve školách, nemocnicích či veřejném stravování, které srozumitelně ukazují přínos, aniž by vzbuzovaly pocit tlaku nebo ohrožení tradičních vzorců. V opačném případě nám hrozí další rozdělení společnosti a vyhrocené diskuze,“ dodala.
Stejně zásadní je podle Mejtové práce s průmyslovým sektorem. Silná pozice živočišné výroby prý znamená, že nezbytná transformace musí být koncipována jako ekonomicky bezpečný proces, který vytváří nové příležitosti, nikoli prostor pro konflikt. „Pokud nebude dopředu jasné, jaké investiční a inovační nástroje mají výrobcům pomoci transformaci zvládnout, lze očekávat odpor jak profesních svazů, tak regionálních politických aktérů,“ varovala.
Varvara Borisova na autory vize apelovala, že je potřeba více rozpracovat, jak by měl stát motivovat zemědělce a zemědělkyně k pěstování jiných druhů plodin, pokud po nich zatím neexistuje dostatečná tržní poptávka.
„Strategické dokumenty by měly propojit podporu producentů a producentek s předvídatelnými a stabilními opatřeními na straně spotřeby (např. ve veřejném stravování či dotačních programech) a přitom brát v potaz regionální kontext zemědělců a zemědělkyň a jejich kapacity i překážky, kterým při transformaci mohou potenciálně čelit,“ zdůraznila.
Podle Evy Mejtové se Češi hlavně musí vyhnout chybám, které udělaly jiné evropské země. Poslední roky prý ukazují, že i dobře míněné potravinové reformy selžou, pokud jsou špatně komunikované, sociálně nevyvážené nebo nerespektují zájmy dotčených skupin.
„Například v Nizozemsku vedly změny v zemědělské politice k masovým protestům farmářů, hlavně kvůli nedostatečnému vysvětlení dopadů a příliš rychlému tempu. V Itálii byl pak zákaz kultivovaného masa prosazen politicky a emotivně, nikoli na základě vědy, což dlouhodobě blokuje inovace. A ve Francii a Belgii zase narazily i malé úpravy školních jídelníčků, protože chyběla práce s rodiči, školami a místními komunitami,“ popsala.
Souboj o obědy ve školách
I v Česku se ukazuje, jak citlivé změny mohou být. Příkladem je novela vyhlášky o školním stravování, která vstoupila v platnost 1. září a přináší největší změny za poslední tři dekády.
„Cílem novely je mimo jiné přiblížit školní stravování současným výživovým doporučením, zvýšit kvalitu i pestrost jídelníčků a omezit nadměrný příjem soli, přidaného cukru a vysoce průmyslově zpracovaných potravin,“ vysvětluje Ministerstvo zdravotnictví ČR.
Kolem nových pravidel se však objevuje kritika a kontroverze. Podle jednoho tábora se dětem upírají důležité živiny ve formě masa, podle toho druhého jsou však úpravy tímto směrem minimální a jde o mediální zkratky.
Například Potravinářská komora ČR žádá „kompletní revizi celého procesu tvorby problematického spotřebního koše u dětského stravování.“
„Ten totiž úředníci připravili netransparentně, za zavřenými dveřmi a pouze s předem vybranou skupinou osob, která sdílela názory autorů. Oponentní hlasy byly záměrně eliminovány. Zkaždodenní praxe se přitom na adresu vyhlášky ozývají zásadní výhrady, které je nutné bezodkladně zohlednit a zapracovat,“ tvrdí komora.
Nová vláda Andreje Babiše (ANO) dala najevo, že chce nedávno zavedenou vyhlášku revidovat. Její celkový přístup k budoucnosti potravinové politiky a návrhům obsaženým ve zmíněné strategické vizi však naznačí až další měsíce.
Radim Trojan z byznys platformy Změna k lepšímu nicméně odhaduje, že politická situace patrně nebude vizi příliš nakloněná. Potenciální překážky vidí jak v konkrétním obsazení postu ministra zemědělství, tak v dosavadním fungování resortu, který „spíše nahrává udržování statutu quo než inovacím“.
Potenciální shodu ale přesto vidí. „Zejména potravinářské inovace s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou alternativní bílkoviny a nové technologie, domnívám se, relativně dobře zapadají do investičního rámce, který představuje hnutí ANO ve své Hospodářské strategii. Taktéž důraz na soběstačnost, odolnost ekonomiky a snížení závislosti na externích šocích mohou být dobré průnikové body v tomto ohledu,“ odhaduje Trojan.
Autor: Ondřej Plevák
Zdroj: Euractiv.cz
