Zemědělsko-politické události samozřejmě ale přinesl také končící týden. V podmínkách ČR je to především informace o budoucím statutu Holdingu Agrofert, který je ovšem natolik složitý, že je obtížné stanovit, jak velký vliv na jeho další působení bude mít současný premiér, i když tím teoreticky patrně vyřešil střet zájmů. V podmínkách EU je pak „zprávou týdne“ odklad podpisu dohody se státy Mercosur na začátek příštího roku – ani v tomto případě ale není zřejmé, zdali a jak se budou dojednané podmínky měnit, a konstatovat tak lze opakovaně jen to, že tyto podmínky jsou pro EU jako celek, a to i včetně zemědělců, výhodné.

I když se mnozí evropští i naši zemědělci cítí stále dohodou s Mercosur ohroženi, větší problém, zejména z hlediska cen placených zemědělcům za jejich produkty, budou podle všeho představovat v posledních dnech se kumulující faktory, které budou mít dříve či později na tyto ceny vliv. Dlužno říci, že všechny, tak trochu „pod povrchem bublající“ faktory představují bohužel potenciál vedoucí spíše k poklesu cen.

Jedním z nich je snížení nákladů na transport, nejen zemědělských komodit, obnovením provozu lodí přes suezský průplav na základě dohody v posledních dnech. To totiž v praxi znamení zlevnění dovozu zboží do EU, a tedy tlak na snížení cen. Stejný důsledek, jen konkrétněji komoditně orientovaný, přinese avizované zavedení čínských cel na mlékárenské produkty, neboť výsledkem bude hromadící se přebytek těchto produktů na evropském trhu za situace, kdy EU do Číny nemalou část mlékárenských přebytků exportuje. V současné době klesající ceny sušeného mléka a másla na zahraničních komoditních burzách s krokem Číny mohou souviset. Ke zlevnění dovozů zemědělských komodit a potravin ze zahraničí, a tedy k omezení možného růstu tohoto zboží v podání tuzemských producentů, kromě toho přispívá posilující koruna, což je cenotvorný impulz, který se příliš nezmiňuje, ale není úplně zanedbatelný. Patrně nejvýznamnější vliv na ceny zemědělských surovin a potravin v ČR ale bude mít snaha sousedního Německa zlevnit energetické (a další) náklady svým vlastním producentům, tedy i výrobcům potravin.

To vše v praxi znamená, že český agropotravinářský sektor se v příštím roce ocitne pod intenzivnějším cenovým konkurenčním tlakem, a bude tak zajímavé sledovat reakci nové vládní garnitury na tuto skutečnost. Přání rozumných podnikatelských podmínek pro rok 2026 je každopádně veskrze potřebné.

Petr Havel