Za vším hledej ženu, říká se. „A koně,“ směje se Ilona Kodýmová, farmářka s až obdivuhodným vztahem k velkým hospodářským zvířatům, která společně se svým partnerem Martinem Kynským vybudovala na zelené louce moderní ekofarmu, na níž se naučili jezdit milovníci kvalitního hovězího masa. A jak to vlastně všechno začalo?
Při rozjezdu byli koně
„Tady v Klíčnově měl malé hospodářství můj děda. Vrátili mu po revoluci pět hektarů půdy, pořídil si pár ovcí, dvě krávy a spokojeně sedlačil. Já odmala milovala koně, a když jsem si později pořídila klisnu, rozhodla jsem se po nějaké době ustájit ji právě u dědy. A protože jsem měla kamarádky se stejnou zálibou, začaly se po čase zajímat o možnost ustájení v Klíčnově také. To už děda bohužel nežil a my s Martinem se v roce 2014 rozhodli zřídit ustájení pro více koní. Oba jsme se v té době naplno věnovali své práci, já v kadeřnictví a partner stavařině, ale už jsme se starali i o ustájené koně. A to nás opravdu chytlo,“ vzpomíná Ilona Kodýmová.
Do hor je ideální highland
O dva roky později již na hospodářství putovaly první jalovice masného skotu plemene highland a Ilona s Martinem začaly naplno žít farmařením. Protože oba pocházejí z těchto míst, kde mají s lidmi velmi dobré vztahy, dařilo se jim pronajímat od vlastníků potřebné pozemky. „Tady nedaleko utlumoval činnost soukromý zemědělec, který bohužel neměl nástupce, a každý rok nám přenechával část pozemků. Vloni přestal sedlačit úplně, a tak jsme převzali celou výměru. Nyní tedy hospodaříme na více než stovce trvalých travních porostů a rostlinná výroba slouží jako zdroj krmiv pro náš skot,“ informuje Martin Kynský.
Jelikož se farma nachází v nadmořské výšce 600 m n. m., zvolili Martin s Ilonou plemeno highland, které pochází ze Skotské vysočiny, právě proto, že je dokonale přizpůsobeno i velmi tvrdým klimatickým podmínkám a výborně snáší celoroční pastevní chov.
Na farmě je v současné době 90 zvířat, a to jak tohoto plemene, tak i kříženců. „Highland má velmi kvalitní maso s nízkým obsahem tuku a cholesterolu, jemné a chutné. Jeho zmasilost ale není tak vysoká jako u intenzivních plemen kvůli pomalejšímu růstu, zvířata dosahují jatečné hmotnosti až kolem třetího roku věku. Pořídili jsme proto do stáda černého býka plemene aberdeen angus, kterým připouštíme naše jalovice a krávy,“ vysvětluje Ilona.
Láska k velkým zvířatům
Ta má na starosti vše kolem zvířat, v chovu masného skotu i péči o koně se doslova našla. Je radost pozorovat ji, křehkou a drobnou, při manipulaci s kravami na pastvině. Martin má na starosti hlavně techniku, marketing, administrativu a celkovou vizi.
Uzavřený koloběh farmy
„Máme uzavřený koloběh farmy jen s naprostým minimem vnějších vstupů. Obstaráváme si vlastní krmivo pro skot i koně, vlastní statkové hnojivo a i většinu chovných zvířat. Protože jsou celoročně na pastvině, přikrmujeme je jen senem a senáží, ročně vyprodukujeme 500 balíků senáže a 150 balíků sena. Pro výkrm nepoužíváme žádné směsi, krmné kukuřičné siláže, ani jiná monokulturní krmiva. Díky nim sice zvířata lépe rostou, ale mám za to, že ve výsledném produktu je tato výkrmová, upřednostňovaná složka potravy prostě cítit,“ říká Martin, kterého baví přesah do gastronomie.
Polovina obhospodařované výměry jsou louky, druhá pastviny. „Naše zvířata rotují na pastvinách ve třech katastrech, vždy po deseti dnech je přeženeme na jinou pastvinu. Osvědčila se nám kastrace všech býků, kterou absolvují v sedmi měsících věku. Všechny volky i většinu jaloviček necháváme porážet, highlandy ve 36 měsících, křížence ve 24, každý rok si necháváme dvě jalovičky do chovu. V letošním roce jsme přikoupili 6 matek a několik ročních zvířat, abychom byli připraveni na rostoucí poptávku po mase,“ informuje farmářka.
Vlastní faremní produkt jako splněný sen
Hned od počátku, kdy Martin s Ilonou jen ustajovali koně, měli sen, nabízet jednou lidem kvalitní hovězí maso. „Měli jsme opravdu silnou motivaci, a ačkoliv jsme byli skoro bez peněz a spláceli hypotéku, koupili jsme bez váhání prvních sedm jalovic s tím, že máme přibližně čtyři roky do první porážky – a ten čas jsme využili k pečlivému plánování celého provozu,“ vysvětluje Martin.
Ten byl otevřen před třemi lety, jde o bourárnu, prostornou zrací komoru a výdejnu masa. Zvířata jsou porážena na jatkách v Chlumci nad Cidlinou a pak putují ve čtvrtích do zrací komory, kde maso visí po dobu tří týdnů. Bourání tří zvířat zhruba každých šest neděl obstarává Martin za pomoci brigádníka – řezníka.
Obrovský zájem o kvalitní hovězí
„Zájem o maso je vždy obrovský, máme pokaždé vyprodáno a 98 % předem objednaného masa se prodá přímo ze dvora, zbytek zasíláme zákazníkům prostřednictvím chlazených balíků přímo domů. Nejvíce žádané jsou pětikilogramové balíčky s různými druhy masa, potom sedmikilové, tzv. polévko-omáčkové a nakonec steakové o hmotnosti 2,4 kg, kde je vždy 3 až 5 různých steakových mas. Radíme lidem i s nejlepší úpravou masa, sami jsme se jezdili učit připravovat steaky do zahraničí, tak rádi předáme znalosti a zkušenosti dál,“ říká farmář a dodává: „I v tomto směru se ale máme stále kam posouvat. Čeká nás vybudování plnohodnotného e-shopu s profesionální prezentací produktů, chceme lépe a systematicky pracovat se sociálními sítěmi a budovat tak značku a vztah se zákazníky a stabilizovat klientelu nejen z okolí, ale z celé republiky. Růst digitálního kanálu klademe na stejnou úroveň důležitosti jako růst fyzické farmy.“
Ekonomické ukazatele se nemýlí
Že jdou Martin s Ilonou správnou cestou, jim potvrzují i ekonomické ukazatele. „V úplných začátcích nás hodně trápilo, jak moc jsme byli závislí na dotacích, které v roce 2018 tvořily 80 % celkových příjmů farmy. Vloni jsme ale již dospěli do fáze, kdy jsou dotace jen doplňkovým, méně než 30% příjmem, což nás nesmírně těší,“ informuje Martin a dodává: „Čerpání investičních dotací z PRV nám ale pomohlo k výraznému rozvoji farmy. Stejně tak se moc hodila dotace na dovybavení zpracovny masa z programu Libereckého kraje pro podporu zemědělství, včelařství a lokální produkce, kterou kraj zřídil na základě doporučení od Asociace a díky bližší spolupráci s ní.“
Rodina na prvním místě
Oba farmáři si velmi dobře uvědomují, že bez značné pomoci rodiny by Farma Vojtěška v této podobě rozhodně nebyla. „Při rozjezdu podnikání se nám narodili oba synové, jedenáctiletý Vojta, po němž je farma pojmenována, a osmiletý Jenda. Babička a prababičky často hlídaly, Martinova maminka dlouho pomáhala s logistikou, jako bylo vyzvedávání dětí, kroužky, ale i domácnost, můj táta fungoval jako stavař a nebyla mu zatěžko žádná fyzická práce…,“ vypočítává Ilona.
Dnes jsou již oba kluci přirozenou součástí činností na farmě. Natírají kůly u ohrad, sekají trávu a pečují o zvířata. Rodina spolu tráví spoustu času při práci, ale i ve volném čase. „Dáváme farmě maximum svého času a máme elán a chuť ji nadále vylepšovat. Za zásadní ale považujeme skloubit to s rodinným životem, což se nám obzvláště v posledních letech daří a nechceme na tom nic měnit. Je to pro nás udržitelný model, v němž jsme všichni šťastní,“ uzavírají Ilona s Martinem.
Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR
