„Když se táta v devadesátém třetím roce rozhodl, že začne hospodařit, měl dvě věci – dva hektary pole a sen. My s bratrem Luďkem a sestrou Janou tehdy ještě byli malí, ale to nebránilo tomu, aby se začala rodit farma. Nebyla žádná technika, hala ani budova, jen starý Zetor, koňská sečka, vyorávač brambor – čert, kráva na mléko, pár brambor v zemi a ruce, co se nezastavily. Farma Borek vznikla doslova z ničeho – jen z půdy, co zbyla po předcích, a z tátovy chuti dělat věci jinak. Zkusit to dělat líp,“ popisuje začátky hospodaření svého otce Jindřicha na dnešní ekologické Farmě Borek Jindřich Terč mladší.
Selské geny
Probudily se jistě i selské geny, neboť rodiče zakladatele farmy dříve také hospodařili, ze selského rodu pochází rovněž manželka pana Terče staršího Jana, jejíž rodina sedlačila v nedalekých Knihách.
„Do roku 2000 jsem hospodařil na výměře, jež byla rodině postupně navrácena, pronajal jsem si i nějaké pozemky po družstvu, které ukončilo svou činnost. Cítil jsem ale, že do budoucna by to určitě chtělo změnu a nový náboj, který by farmě mohly dát mé děti. Svolal jsem tedy rodinnou radu, kde jsem se jich zeptal, zda se chtějí do chodu hospodářství zapojit a dát mu ten potřebný nový impuls,“ vzpomíná Jindřich Terč starší a dodává: „Tím, že se farmě začal v té době věnovat syn Jindra, ačkoliv má vzdělání v úplně jiném oboru, a později i mladší syn Luděk, znamenalo velký zvrat a začala cesta jejího rozkvětu, která díkybohu pokračuje dodnes.“
Nové milénium ve znamení změny
Nové milénium bylo pro farmu ve znamení změny jejího zaměření na chov masného skotu, navýšení výměry a nákupu zemědělské techniky. Rodina se rozhodla pro import čtyř březích jalovic plemene galloway ze zahraničí, což nastartovalo dnešní velmi úspěšný chov s produkcí plemenných zvířat.
Terčovi, Jindřich Terč se svými syny Jindřichem a Luďkem za podpory a pomoci svých partnerek a celé rodiny, nyní hospodaří v režimu ekologického zemědělství na 130 hektarech půdy a věnují se chovu masného skotu. „Gallowayky, nenáročné a klidné plemeno, co je venku za každého počasí, pro nás bylo tou správnou volbou. Dnes jich máme přes devadesát, investujeme do kvalitní genetiky, a co je pro nás opravdu velká radost, už jsme vyvezli i několik vlastních plemenných zvířat do zahraničí,“ informuje mladý hospodář Jindřich, který má na starosti právě plemenářství, směřování stáda a administrativu.
Bez chemie a postřiků
„Zvířata krmíme tím, co si sami vypěstujeme – bez chemie, bez postřiků. Hospodaříme ekologicky, protože takhle to podle nás má být a vyhovuje to našim potřebám. Ne kvůli dotacím, ale protože nechceme zatěžovat přírodu,“ říká mladší z bratrů – Luděk, jehož doménou je pole a technika.
Většina ze 130 hektarů obhospodařovaných pozemků jsou trvalé travní porosty, na 20 hektarech orné půdy jsou pěstovány vojtěška a jetel. Terčovi se snaží i o zadržování vody v krajině. „Místo, které dřív nikoho nezajímalo, jsme proměnili v rybník. Zadržuje vodu, přitahuje život a jednou z něj snad vytáhneme i kapra, kterým na Vánoce uděláme radost lidem kolem nás,“ usmívá se mladý hospodář Jindřich.
Místo plné života
Dnes farma hospodaří na dvou místech. V obci Knihy Terčovi opravili starou kamennou chalupu po strýci, na níž navazuje pastvina pro jalovice. Vrátili tomuto prostoru život a duši i proměnou stodoly na místo pro svatby a bývalého chléva na školící místnost, kde se konají rovněž narozeninové oslavy. Usedlost tak dnes slouží jako kulturní a společenský prostor, kde se pořádají třeba country večery nebo posezení u dechovky.
„Od pastviny po balíček“
Hlavní sídlo farmy se nachází ve Štěnovickém Borku, kde bylo na zelené louce vybudováno nejprve uskladnění techniky a sena, později bourárna, zpracovna hovězího masa a prodejna. To rodině umožňuje orientovat se na konečného zákazníka a v praxi naplňovat své motto – „od pastviny až po balíček“.
Terčovi si nechávají na jatkách porazit své býčky nebo jalovičky, ročně zhruba 60 zvířat, která se nehodí do chovu, ve věku 24 měsíců a ve čtvrtích je pak dále bourají. Prodej předem objednaného masa probíhá na farmě zpravidla každé tři týdny, velmi oblíbené jsou zejména šestikilové balíčky obsahující několik druhů masa. Pro doplnění sortimentu a k výrobě masných produktů dokupuje rodina ještě vepřové.
Masné výrobky slaví úspěch
Právě masné produkty, za nimiž stojí pan Jindřich starší, sklízí u zákazníků velký úspěch. „Výroba klobás, špekáčků, salámů, jitrnic a jelit, to je moje, moc mě to baví. A když vidím, že lidem chutná a pravidelně se vrací, mám radost a inspiruje mě to k rozšiřování škály našich výrobků,“ je spokojený zakladatel farmy.
„Naší filosofií je prodávat regionální produkt zákazníkům v regionu, nejlépe v okruhu nějakých 15 kilometrů. Řada z nich si jezdí přímo na farmu, kde s nimi máme kontakt, což velmi oceňujeme. Zároveň ale nabízíme naši produkci 24/7 ve dvou prodejních automatech v sousedních Štěnovicích a nedalekých Chválenicích. Zájem je velký, zboží doplňujeme takřka každý den,“ říká Jindřich Terč mladší.
Vzdělávací programy pro školy
Jak vlastně vzniká maso? To se na farmě dozvídají žáci základních škol v rámci vzdělávacího programu, který pro ně Terčovi připravili. Studentům středních škol zase vysvětlují, jak funguje ekonomika farmy, co je potřeba, aby si podnikatel ohlídal, a jak se z hovězího masa stává surovina pro kuchaře v restauraci.
Držení opratí po předcích
To už velmi dobře zná desetiletá dcera pana Jindřicha Kačenka, která ráda pomáhá hlavně při prodeji masa a cestou do školy již zvládá doplňovat prodejní automat. „Bez rodiny by to vůbec nešlo,“ upozorňuje mladý hospodář a dodává: „Naše partnerky se věnují všemu, na co my už nestačíme. Nejen prodeji masa, ale i tolik potřebnému poskytování zázemí, neviditelnému servisu, který je pro nás automatický. Jsou tu pro nás tehdy, když se vracíme z pastvin, polí nebo bourárny – a když přijdeme domů, všechno funguje, jak má. A když je potřeba, přiskočí i teta, tatínkova sestra, spolu se strýcem, a to zejména v době přípravy masa. Ochotně vezmou zástěru, udělají, co je potřeba a hlavně nás nikdy nenechají ve štychu. Jsme zkrátka rodinná farma a uvědomujeme si, že farmaření je držení otěží po našich předcích, které chceme zachovat.“
A jaké mají Terčovi plány do budoucna? „Chceme se víc věnovat krajině – mít místo, kde bude stromořadí, tvořit tůně nebo třeba další rybník. Prostě přirozeně vracet to, co se z krajiny po dlouhá léta vytrácelo. Ať je tu víc stínu, vody, ptáků i důvodů se zastavit. Chceme vytvářet lepší podmínky pro zvířata. Chceme více otevřít farmu lidem – ukazovat, že hospodaření není jen práce do noci, bláto a papírování. Může to být kulturní zážitek, představení farmy veřejnosti při dnech na farmě nebo třeba ukázat, kde vznikají kvalitní potraviny. Nechceme být jen farma, co prodává maso. Chceme být místo, kam se lidé vrací, kde mají dobrý pocit z toho, co vidí, co cítí i co si odvezou domů. Tady na Farmě Borek to není o rychlosti. Je to o poctivosti,“ shoduje se rodina.
Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR
