Také dopad i v tomto případě dotované energie do celkových cen energie by zdaleka nebyl takový, jako v případě fotovoltaiky. Přesto je třeba zdůraznit, že využítí energie z bioplynových stanic by mělo být primárně směřováno tam, kde tato energie vzniká - tedy na samotný venkov, na posílení energetické soběstačnosti regionů, konkrétních podniků, obcí. Pokud se totiž začne energie z bioplynek systémově a programově prodávat do rozvodných sítí, tedy třeba i k energetickému zásobování měst, stane se v menší míře to samé, co s fotovoltaikou. Problém přitom nebude s cenami energie, ale s kvalitou půdy a krajiny, biodiverzitou, riziky erozí a povodní. Je zcela evidentní, že při houstnoucí konkurenci na trhu bioplynek a nutností co nejdříve splatit vložené investice bude nutné energii z bioplynek vyrábět co nejefektivněji. Nic proti tomu, efektivita je podmínkou konkurenceschopnosti. Je ale třeba se ptát, jak bude této efektivity dosahováno - a to je v tomto případě možné jen průmyslovým pěstováním pro bioplynky co nejvhodnějších plodin, což je - kukuřice. Širořádková plodina s prokazatelně nejvyššími riziky zvyšování eroze půdy, jejíž produkce bude navíc omezena rozšířením zásad GAEC na erozí středně ohrožené pozemky. Bioplynky tedy ano - ale především jako nástroj k likvidaci zemědělských (ale třeba i potravinářských nebo obecních) odpadů, případné nadprodukce hospodářských plodin a především zásobující energií příslušnou lokalitu. Prodávat energii třeba ČEZu prosím ne - doplatili by na to například v hektarových výnosech nebo lokálními povodněmi nakonec samotní zemědělci.

Petr Havel