Oproti původní výši výdajů došlo v kapitole zemědělství k nárůstu zhruba o 3,8 miliardy korun, v některých kapitolách (Ministerstvo dopravy nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu) byl nicméně nárůst mnohem vyšší (a naopak, například v případě obrany). V rozpočtu MZe dle předpokladů způsobilo největší emoce především zvýšení národních dotací a znovuzavedení dotačního programu „Podpora zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti českého potravinářského průmyslu“, který zrušila v rámci konsolidačního balíčku minulá vláda. Je ale nutno korektně konstatovat, že je to trochu bouře ve sklenici vody. Na tento program má jít 250 milionů korun, což v praxi představuje z celkového rozpočtu MZe (63 miliard) podíl něco přes 0,5 procenta a v samotných národních dotacích přibližně 6 procent. Jde přitom o investiční podpory, které skutečně v minulosti čerpaly velké potravinářské firmy, zdaleka ale nejen Agrofert. Samozřejmě je na místě se ptát, zdali právě takové firmy finanční pomoc od státu potřebují, a zdali nejde v praxi o naplnění střetu zájmů, je však třeba také vědět, že podpory potravinářství poskytují různými způsoby prakticky všechny země EU. Mnohem vyšší částky pak představují v národních dotacích Nákazový fond (zhruba 1 miliardu korun) a zlepšení podmínek chovů hospodářských zvířat (necelých 1,3 miliard korun), které byly a jsou také předmětem kritiky, zejména proto, že tyto dotace také čerpají hlavně velké zemědělské podniky. Na druhou stranu je ale realitou, že nákaz hospodářských zvířat každoročně přibývá, a prevence vůči nim (Nákazový fond) je žádoucí už proto, že nákazy v důsledku znamenají likvidaci nemocných zvířat. Obecně vyšší podpora živočišné produkce, která byla v minulosti (až na loňský rok) obvykle ztrátová, má také svůj smysl, mimo jiné kvůli přínosům chovů hospodářských zvířat pro krajinu (včetně produkce statkových hnojiv). Jako obvykle je ovšem otázkou, jak budou podmínky pro čerpání dotací v národních dotacích konkrétně nastaveny. Tak či tak je pro sedláky z rodinných farem pozitivní, že MZe zatím neuvažuje ani o zrušení, ani o změně podmínek redistribuce, což je pro strukturu dotací a pro sedláky samotné důležitější, než 250 milionů pro velké potravináře. Byť to lze také chápat jako úlitbu podnikům, které stávající ministr zemědělství ještě donedávna zastupoval a hájil.
Více peněz než pro velké potravináře, hodlá ostatně MZe nasměrovat například právě do zlepšení stavu krajiny. Konkrétně jde o 600 milionů korun na podpory v lesnictví a fakticky doplacení dluhu nestátním vlastníkům lesů ještě za druhé pololetí roku 2024 za programy, které byly sice schváleny, jak v závěru loňského roku upozornilo Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů ČR, peníze určené mimo jiné na obnovu a zvýšení druhové pestrosti lesů řada z nich ještě nedostala. O dalších 800 milionů korun má být také posílena podpora vodního hospodářství, mimo jiné na zajištění zdrojů pitné vody v regionech, kde je jí nedostatek. Jednou z cest jsou přitom vodohospodářské soustavy sloužící k transportu vody z oblastí s dostatkem vody do sušších oblastí, ale i některé přehrady sloužící jako zdroje pitné vody a podílející se na prevenci rizik povodní nebo sucha. To vše v praxi znamená, že navýšení rozpočtu MZe má i svá světlá místa.
V uplynulém týdnu byly také publikovány pro zemědělství důležité statistiky. Tou hlavní je vývoj cen zemědělské půdy v loňském roce již tradičně zpracovaný společností FARMY.CZ. Podle dat vzrostla loni průměrná tržní cena zemědělské půdy v ČR na 372 550 Kč/ha (tj. 37,3 Kč/m²), což představuje meziroční nárůst o 3,4 % oproti loňské hodnotě 360 360 Kč/ha (tj. 36,0 Kč/m²). Výraznější posun nastal v cenovém rozdílu mezi ornou půdou a trvalými travními porosty. Zatímco v roce 2024 byla orná půda prodávána v průměru o 24 % dráže než trvalé travní porosty, v roce 2025 se tento cenový odstup dále zvýšil na 30 %. Průměrná tržní cena orné půdy v roce 2025 dosáhla 39,6 Kč/m², což představuje meziroční nárůst o 4,4 %. Naproti tomu trvalé travní porosty se v roce 2025 obchodovaly za průměrnou cenu 30,3 Kč/m², přičemž oproti předchozímu roku došlo k mírnému poklesu cen o 0,4 %. Podle publikovaných dat byl loni také zaznamenán nárůst podílu nezemědělských investorů na realizovaných obchodech na 48 %, zatímco podíl zemědělských investorů dosáhl 52 %.
Český statistický úřad také zveřejnil plochy ozimů pro sklizeň v letošním roce. Ozimé obiloviny byly vysety na 933 tis. ha, tj. meziročně o 4 tis. ha více (+0,4 %). K úbytku plochy došlo pouze u pšenice ozimé, a to o 9 tis. ha na 748 tis. ha (-1,2 %). Naopak se zvětšila plocha ječmene ozimého o 9 tis. ha na 118 tis. ha (+7,9 %), žita o 4 tis. ha na 24 tis. ha (+17,3 %) a tritikale o 1 tis. ha na 43 tis. ha (+1,4 %). Řepka ozimá byla vyseta na 311 tis. ha, její plocha je proti předcházejícímu roku menší o 25 tis. ha (-7,3 %).
Na půdě EU vrcholí přípravy k uzavření obchodní dohody mezi EU a Indií, což je po dohodě s Mercosur další krok, kterého se obávají někteří zemědělci. V tomto případě však nejsou obavy na místě ještě více než v případě Mercosur, neboť, jak informovala předsedkyně zemědělského výboru Evropského parlamentu Veronika Vrecionová, v dohodě s Indií je dojednána ochrana evropského trhu u řady komodit, jako je cukr, sušené mléko, rýže nebo pšenice. O budoucnosti evropského rybářství a akvakultury jednal v uplynulém týdnu ministr zemědělství Martin Šebestyán a eurokomisař pro rybolov a oceány Costas Kadis. Tématem byli mimo jiné i rybožraví predátoři. Jen škody způsobené kormorány dosahují v ČR kolem devíti milionů eur ročně, další nemalé škody působí i vydra říční, morčák velký, volavky a racci. Podle ministra ohrožuje tento stav konkurenceschopnost producentů, narušuje biodiverzitu vodních ekosystémů a přispívá k socioekonomickým problémům v odvětví, a měl by se proto řešit na úrovni celé EU.
Modelově stejný problém představují také vlci, přičemž tématu se věnovala Česká televize v pořadu Reportéři. Tady je nutno konstatovat, že prostor k vyjádření dostali tentokrát ve větší míře, než je obvyklé, také chovatelé hospodářských zvířat, což lze hodnotit jako pozitivní, neboť se lépe ukázala základní linie rozlišující přístup k uvedené problematice. Tedy že návrat vlků do české krajiny podporují ti, kteří hospodářská zvířata nechovají, případně ti, na jejichž území zatím vlci nežijí. Zdá se také, že stále více lidí se postupně k nějaké regulaci populace vlků přiklání, a v této souvislost je vhodné upozornit na ne tak často zmiňovaný argument, který je aktuální právě v zimním období. V něm se totiž zvěř v lese chová v k tomu určených přezimovacích obůrkách, kvůli přítomnosti vlků se ale pobytu v nich zvěř bojí a odmítá v nich přebývat, neboť jsou v obůrkách pro vlky snazší kořistí. Výsledkem je, že se tak ještě více zvyšují škody na lesních porostech v otevřeném lese, které by jinak byly jen, nebo převážně jen na území obůrek, v nichž se s okusem stromů a projevy zvěře počítá.
Petr Havel
