Výchozím materiálem pro nastartování debat na toto téma je dvaadvacetistránkový dokument s jednoduchým názvem „Chov masného skotu v ČR“, který je součástí komoditních příloh tzv. „Společné iniciativy pro konkurenceschopné zemědělství, kvalitní a bezpečné potraviny občanům této země 2025+“ pod kterou se podepsala většina zemědělských nevládních organizací. Náš svaz svůj podpis k této strategii nepřipojil. Ne však z důvodu odmítání odborných aspektů materiálu spojených s masným skotem, ale kvůli principiálnímu nesouladu v tématech navázaných na oblast předkupního práva na půdu a dalších „politických“ témat spojených s ochranou trhu či určitých snah o omezování volného pohybu zboží.
Náš svaz, ač o to projevil zájem, se na tvorbě dokumentu „Chov masného skotu v ČR“ nepodílel a ani jej nedostal k připomínkování (spíše nedopatřením, než úmyslně). Přesto jej považujeme za korektně zpracovaný, který s dobrým vhledem do problematiky poměrně věrně vykresluje situaci v našem odvětví. Zároveň trefně definuje hlavní výrobní faktory odvětví, se znalostí věci popisuje silné i slabé stránky a nastiňuje cílená opatření, která by problémy sektoru mohla ve střednědobém, ale i dlouhodobějším horizontu řešit. Jejich praktická realizace by však byla spojena s nemalými finančními požadavky.
Český svaz chovatelů masného skotu (ČSCHMS) dlouhodobě zastává k otázce exportů živého skotu neměnnou pozici. Tu též sdělil na výše uvedeném jednání. V tržním prostředí, které se v České republice od revoluce v roce 1989 postupně formuje, a kdy čeští zpracovatelé nejsou v cenové politice konkurenceschopní nabídkám zahraničních subjektů, je vývoz živých zvířat ekonomickou nutností. Pro chovatele skotu bez tržní produkce mléka však není a nikdy ani nebylo preferovaným řešením. Neúprosným ekonomickým tlakem na efektivitu hospodaření, logickou snahou o dosahování co nejvyššího zisku společně se snižujícími se objemy environmentálně směřovaných podpor do sektoru KBTPM, které jsou pro udržení a rozvoj hospodaření klíčové, se vývoz živých zvířat stal ekonomickou nezbytností. To za situace, kdy prvovýrobci nejsou majetkově provázáni se zpracovatelským průmyslem, extrémně silnou pozicí obchodních řetězců v rukou zahraničních majitelů a kdy česká diplomacie dostatečně nehledá alternativní možnosti odbytu zpracovaného masa v zahraničí, vytváří prostředí, kterému se čeští chovatelé pouze přizpůsobili, aby mohli v podhorských a horských oblastech, kde se jiné formy hospodaření nevyplácení, smysluplně fungovat. Nutno však připomenout, že to nejsou chovatelé, kteří zvířata vyvážejí. Ti je prodávají českým obchodníkům, kteří pak sami rozhodují o tom, na jaké trhy budou zvířata umisťovat. Vývoz živého skotu tak není v žádném případě selháním chovatelů, ale reakcí na nízké výkupní ceny jatečných zvířat, které činily výkrm ekonomicky neudržitelným. Prodej mladších zvířat obchodníkům tak byl pro chovatele skotu bez tržní produkce mléka v mnoha případech jediným racionálním řešením.
V kontextu připravovaných změn v oblasti welfare ve vztahu ke zpřísňování pravidel pro transport živých zvířat je logickou snahou ve větší míře zpracovávat českou produkci doma a zvýšení vývozu zpracovaného hovězího masa a výrobků z něj. Podpora výkrmu skotu a zpracování produkce v tuzemsku je tak správným strategickým směrem. Je však nutné otevřeně přiznat, že současná infrastruktura tomu neodpovídá. Kromě výše popsaných limitů nemá Česká republika dostatečné kapacity pro výkrm ani porážku, nemá připravené zpracovatelské provozy pro výrazný nárůst produkce a čelí dlouhodobému nedostatku kvalifikované pracovní síly, zejména řezníků a veterinářů. Navýšení porážek o přibližně 70 % během deseti let představuje zásadní strukturální změnu, která se neobejde bez masivních investic. K tomu je zapotřebí nastavení realistického časového plánu.
Vázání části podpory na skutečnou produkci lze považovat za obhajitelné a do jisté míry žádoucí. Problém však může nastat ve chvíli, kdy by podpora měla být podmíněna také finalizací produkce. U malých a středních farem je už samotná prvovýroba časově i fyzicky mimořádně náročná. Zejména u menších hospodářství, kde je farmář často na provoz sám a řeší od polních prací, přes péči o zvířata a zemědělskou techniku rovněž administrativu a ekonomiku provozu, neexistuje časový prostor pro další aktivity v podobě zpracování produkce. Případný požadavek na finalizaci by tak v praxi znamenal další bariéru, kterou menší farmy nejsou schopny překonat – nikoliv z neochoty, ale z prosté kapacitní nemožnosti.
ČSCHMS přechod od vývozu živých zvířat k tuzemskému výkrmu a domácímu zpracování považuje za správný a logický krok. Proto dlouhodobě všemožně podporuje úsilí všech složek výrobní vertikály směřující k lokálnímu zpracování a prodeji vysoce kvalitního hovězího masa z masných plemen skotu. Aktivně se podílí na vytvoření prostředí, ve kterém se podíl vykrmovaných a porážených zvířat české provenience zvýší a spolu s tím se navýší i spotřeba kvalitního českého hovězího na úkor dováženého masa, z hlediska původu často těžko dosledovatelného. Za tímto účelem pořádá školení a semináře pro chovatele, spolupracuje s odborníky ze sektoru zpracování a gastronomie, připravuje a vydává osvětové videomateriály spojené se zpracováním masa, spravuje webový portál milujuhovezi.cz a v neposlední řadě dělá propagaci českému hovězímu na všech úrovních, a to nejenom doma, ale i za hranicemi. Současně se systematicky podílí na zlepšování legislativního prostředí, zasazuje se za zjednodušování právního rámce nejenom v oblasti domácího zpracování a tzv. prodeje ze dvora, ale také v oblasti názvosloví masných produktů či se aktivně angažuje v otázce povolování speciálních porážek pro náboženské účely.
ČSCHMS bude se všemi partnery hledat řešení, která by zlepšila využití zhruba 1 milionu hektarů travních porostů, na kterých se český masný skot pase. Některá z nich, jako například zavedení nové platby na výkrm skotu, podpora výstavby a modernizace porážkových míst, vytvoření podmínek pro vznik velkých zpracovatelů vlastněných producenty, podpora lepšího odbytu či vytvoření marketingové značky pro prodej českého hovězího, zavedení ekosystémové platby za pastevní způsob hospodaření podporující sekvestraci uhlíku až po povinný podíl českého hovězího ve veřejném stravování, jsou již na stole. K nim se budou přidávat další myšlenky, které vyplynou z následných diskuzí na toto téma.
Navrhovaná opatření mají podle názoru ČSCHMS správně pojmenované cíle. Při tvorbě pravidel a uvádění záměrů do praxe je však třeba ohlídat, aby nedocházelo k omezování rozvoje menších a rodinných farem, aby podmínky neztěžovaly vstup mladých lidí do zemědělství a aby nedocházelo ke koncentraci půdy i výroby v rukou větších, personálně a kapitálově silných podniků. To by totiž ve svém důsledku mohlo v dlouhodobém horizontu ohrozit potravinovou soběstačnost České republiky a vynaložené úsilí a finanční prostředky by se tak minuly účinkem.
Jsme rádi, že pan ministr konstatoval, že k otáčení pomyslného kormidla směřování produkce z masných stád chce využívat ryze pozitivní motivace, nikoliv nějakých represivněji laděných kroků. V tom bude mít v ČSCHMS silného, důvěryhodného a předvídatelného partnera.
Zdroj: ČSCHMS.cz