„V rostlinné výrobě pořád pracuje pár lidí v důchodovém věku, bez kterých bych si to úplně nedokázal představit. To samé máme v živočišné výrobě, tam je to ještě výrazně těžší někoho sehnat,“ přibližuje předseda Koukolíček. Jeden z traktoristů je už dokonce 15 let v penzi. Do Nečína přitom přichází i mladí traktoristé. Čím dál častěji se však stává, že po několika letech družstvo vymění za práci ve fabrice. „Tam si sice vydělá o trochu méně peněz, ale je tam 40 hodin týdně, víkendy má volné. Tady se o žních nebo při senážích, silážích musí jet od rána do noci soboty i neděle,“ dodává Koukolíček.

 

Úspěšné mezigenerační předání farmy se kupříkladu povedlo Karlu Horákovi z Choťovic na Kolínsku. Syn Jiří má na starosti zemědělskou divizi (rostlinnou výrobu, výkrm prasat nebo bioplynovou stanici) a dcera Jana se svým manželem vede restauraci a hotel. Karel Horák se víceméně stará jen o chov dojnic.

 

„Musíte postupně ty pravomoci převádět. V případě syna Jiřího dělám všechno pro to, aby konečné slovo měl už on. Já mu řeknu svůj názor na danou věc a neshodneme se maximálně jednou do roka,“ říká Horák. Ten zmiňuje, že ve svém okolí zná několik případů, kdy se předání hospodaření potomkovi nepodařilo. „Z farem v mé blízkosti bych řekl, že tak v polovině se generační obměna nepovedla. Buď ten sedlák neměl nástupce, děti šly prostě mimo obor nebo nástupce nedokáže řídit podnik tak jako jeho rodiče,“ dodává farmář.

 

Zemědělství je jedno z nejstarších zaměstnání. Člověk obdělává půdu a chová zvířata už mnoho tisíc let. Tradiční řemeslo ovšem ztrácí na atraktivitě, a to zejména pro mladou generaci. Data Evropské komise ukazují, že průměrný věk farmářů v Evropské unii je 57 let. A pouze dvanáct procent je mladších čtyřiceti let.

 

Agrární analytik Petr Havel proto o generační obměně v zemědělství mluví jako o tikající bombě a řadí ji mezi tři největší výzvy českého farmaření. „Mladí se musí ještě více finančně motivovat, než se děje v současné době. V Česku je navíc pro mladé a začínající zemědělce extrémně náročné sehnat půdu, kde by mohli hospodařit, protože tady prakticky není k dispozici žádná zemědělská půda,“ tvrdí Havel.

 

Problém s nedostupností polí a luk se snažila řešit vláda Petra Fialy novelou zákona o Státním pozemkovém úřadu. Od začátku roku 2026 tak budou mít mladí zemědělci přednostní právo na propachtování státní půdy. Té je však pouze 134 tisíc hektarů, což jsou jen tři procenta veškeré zemědělské půdy v Česku.

 

Podle zástupce rodinných farem ale není řešení jen v penězích, respektive jak je v zemědělství zvykem ve větším objemu – dotací. „Největší problém souvisí s převodem farem, protože to je vždycky obrovské množství majetků, vazeb, vztahů, různých dotací, úvěrů, dluhů a tak dále. Prostě to není jednoduché. A v Česku vlastně ani právní prostředí není úplně ideální,“ kritizuje předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek.

 

Zemědělství není zrovna obor, kde podnikatelé mají „na růžích ustláno“. Zvlášť pokud farmář obhospodařuje živočišnou výrobu, jež vyžaduje péči takříkajíc 24/7. Rostlinná výroba sice není tak časově náročná, ale zase ji mohou výrazně ovlivňovat rozmary počasí. Zemědělství není zkrátka odvětví, v němž by mladí nacházeli takzvaný „work-life balance“. Sami zemědělci si pak stěžují, že jejich profese má velmi špatnou mediální pověst.

 

„My jako družstvo jsme pořád bráni za nějaké ,jezeďáky‘, kteří dělají smrad, hluk a bordel. Ale realita je taková, že traktorista si zapne GPS, traktor jezdí podle ní a on si pustí klimatizaci a kouká na tabletu na film,“ přibližuje předseda ZD Nečín Koukolíček. Do jisté míry si ovšem mohou za neatraktivitu oboru zemědělci sami, protože se většinou při různých příležitostech netají tím, jaká je farmaření dřina a že by jim společnost, a zejména politici, kteří rozhodují o dotacích, měli za jejich práci líbat ruce.

 

Podle analytika Havla je právě časté upozorňování na to, jak je obor náročný, největší překážka pro příchod nových zemědělců. Proto by nahradil slovo „dřina“ slovem „zodpovědnost“. „Zemědělec je dneska vnímaný veřejností jako nějaký udřený člověk, který má málo peněz a neustále žebrá o dotace,“ popisuje Havel. A navrhuje, že by farmáři měli začít vypichovat výhody zemědělství jako třeba pobyt na čerstvém vzduchu, více pohybu než v kanceláři a více času stráveného v přírodě, což může vést i k posílení imunity. Mladé by mohly přilákat také nové technologie. Ať už to jsou drony na cílenou aplikaci postřiků a hnojiv, nebo AI, kterou už nyní farmáři využívají v rostlinné i živočišné výrobě.

 

Podporu mladých farmářů si dala za cíl i Evropská komise v návrhu nové Společné zemědělské politiky (SZP) od roku 2028. Cíle jsou ovšem pojaty opět tak trochu „po bruselsku“. Komise chce zdvojnásobit počet mladých farmářů a farmářek do roku 2040 a dosáhnout cíle plánuje jak jinak než dotacemi. Začínající sedlák by měl dostat až 300 tisíc eur (přes sedm milionů korun). A aby se k zemědělství dostávali hlavně mladí, chce evropská exekutiva také sebrat podpory starším farmářům. Nárokové dotace by podle návrhu neměli po roce 2032 dostávat farmáři, kteří v té době budou v důchodovém věku.

 

Plán kritizoval už bývalý ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) s tím, že jde o „sociální inženýrství“. Návrh narazil rovněž u nového šéfa resortu Martina Šebestyána (nestraník za SPD). A kritizuje ho i agrární analytik Havel: „Rozhodně je potřeba tuhle myšlenku odmítnout, protože generační výměna stále probíhá a další roky probíhat bude. A určitě by to nemělo ten efekt, že by do zemědělství šli mladí lidé. Spíše naopak se zbytečně zbavíme starších zemědělců, kteří v řadě zemí drží obor nad vodou.“

 

Asociace soukromého zemědělství chápe, proč komise takové opatření do návrhu SZP zahrnula. Prý tím Brusel chce dát jasně najevo, že generační obměna je pro EU zásadní. I tak asociace myšlenku na zánik dotací pro farmáře v důchodu odmítne. „Ale myslíme si, že by dávalo logiku například to, že pokud zemědělec dosáhne důchodového věku, tak bude mít třeba dotace snížené o důchod, ale nárok na dotace by neztratil,“ navrhuje předseda asociace Jaroslav Šebek.

Komise argumentuje tím, že 33 procent farmářů v Unii je již v důchodovém věku a škrtnutí dotací pro „staré sedláky“ by doslova „vyklidilo pole“ pro nové zemědělce.