Pro české zemědělství je samozřejmě žádoucí, aby resort pracoval s dostatkem peněz, které by systémově, efektivně a promyšleně pomáhaly co největšímu množství zemědělců. Líbivé navyšování zemědělských dotací, které před pár dny schválila v tichosti vláda Andreje Babiše, má však jiný cíl: ve spleti potřebných podpůrných titulů nasměrovat finanční prostředky k podnikům, za které současný ministr zemědělství Martin Šebestyán v nedávné minulosti lobboval.
Nejkřiklavější součástí schválené podpory je obnovení programu s názvem Podpora zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti českého potravinářského průmyslu. Předchozí vláda program zrušila poté, co Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že přínos těchto dotací byl sporný. Prostředky z něj směřovaly v rozporu s ministerskou strategií převážně skupince největších hráčů včetně firem z holdingu Agrofert.
Dotační program byl nyní obnoven — v době, kdy schodek státního rozpočtu překračuje 300 miliard Kč. Jeho schválení proto kritizuje i Národní rozpočtová rada coby porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti.
Česká podpora agroholdingů je v rámci EU unikátní
Česká republika má národní zemědělské dotace spíše vyšší než jiné evropské země. Od zbytku Evropy se ale tuzemský systém liší zejména nadstandardní podporou velkých zemědělských podniků.
Hájení zájmů největších zemědělských podniků začlenil kabinet Andreje Babiše dokonce i do programového prohlášení. Do čela resortu zemědělství byl jmenován Martin Šebestyán, který za předchozí Babišovy vlády pracoval jako ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), tedy zemědělské platební agentury.
Fond tehdy vyplácel zemědělské dotace firmám z holdingu Agrofert, navzdory střetu zájmů, na který upozorňovala Evropská komise a řada tuzemských politiků i úředníků. Nezávislé soudy později střet zájmů Andreje Babiše potvrdily, a to i pro období, kdy byl Agrofert převeden do svěřenských fondů.
Státní zemědělský intervenční fond pod vedením Martina Šebestyána zcela absurdně argumentoval, že český zákon o střetu zájmů se nevztahuje na zemědělské dotace, protože nezmiňuje příslušnou platební agenturu mezi institucemi patřícími do působnosti zákona. Miliardy zemědělských dotací nezákonně vyplacených firmám z holdingu Agrofert plánovala předchozí vláda po holdingu vymáhat, z nejasných důvodů to ale do konce volebního období nestihla. Mezitím další a další soudy potvrzovaly, že skutečně o střet zájmů šlo.
Velký díl viny tak nese i vláda Petra Fialy, která v roce 2022 ve svém programovém prohlášení slíbila zemědělcům i celé veřejnosti takzvanou deagrofertizaci, ale ve skutečnosti pro to neudělala vůbec nic. Ta současná vláda zase tvrdí, že nemá peníze v rozpočtu, ale miliardy nezákonně vyplacené Agrofertu jí nechybí. A na plnění svého programového prohlášení si prostředky dokáže najít. V zajetí těchto paradoxů se nachází český stát a jeho občané. Nedivme se, že to nefunguje.
Rozetnout začarovaný kruh
Konkurenceschopnost českého zemědělství se zcela určitě nezvýší podporou několika agroholdingů. Právě naopak tisíce malých a středních podniků, místně trvale ukotvené rodinné farmy mohou nabízet pestrou regionální produkci, která skutečně přispívá k potravinové bezpečnosti celého státu. Více producentů potravin a jejich konkurence ostatně znamená také výhodu pro zákazníky.
Asociace soukromého zemědělství ČR dlouhodobě poukazuje na krátkozrakost podpory největších podniků. Zdaleka totiž nejde jen o výši prostředků v zemědělském resortu. Problémem je, že podpora směřovaná do rukou majitelů největších podniků konzervuje současný stav a blokuje jeho nápravu.
Zvyšování zisků největších podniků vede ke koncentraci moci a vlivu do rukou jejich majitelů. Ti si pak mohou platit lobbisty a s jejich pomocí ovlivňovat třeba nastavení dotačních programů. Nebo skupovat další zemědělskou půdu, na kterou pak nedosáhnou další zájemci — například mladí zemědělci, o kterých všichni tvrdíme, jak moc je chceme. Kruh se tak uzavírá.
Díky personálnímu obsazení ministerstva si Andrej Babiš i další majitelé velkých zemědělských podniků mohou být jistí, že to tak bude minimálně několik let pokračovat. Střet zájmů Andreje Babiše přitom stále trvá. Oligarchům dál porostou zisky — na úkor celého venkova — a poroste jejich chuť ještě více ovlivňovat zemědělskou politiku ve svůj prospěch.
Mezitím budou rodinné farmy, menší a střední podniky produkovat kvalitní lokální potraviny a svou činností budou posilovat stabilitu a skutečnou konkurenceschopnost v oboru, která se již nyní na konkrétních místech pozitivně odráží na všestranném rozvoji venkova.
Rodinné farmy dlouhodobě přinášejí do českého zemědělství alespoň některé potřebné změny a prosazují přístupy, jež jsou v souladu s evropskou zemědělskou politikou. Ta rozhodně není ideální, ale je pořád stokrát lepší než zemědělská politika, kterou zažíváme desítky let doma. Je nejvyšší čas, aby nejen sami sedláci, ale česká společnost jako celek konečně začala požadoval pro český venkov jinou strategii.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR pro DeníkReferendum.cz