Milí kolegové sedláci, všichni naši vzácní hosté,

ačkoli tu nic zadarmo nerozdáváme a nic snadného neslibujeme, máme tu plný sál. Je vskutku obdivuhodné, kolik lidí umí nechat své osobní starosti a zájmy stranou a společně s námi tu věnuje drahocenný čas něčemu na první pohled přece tak všednímu, jako je krajina. Skutečně velmi oceňuji, že řada z vás na tuto akci jezdí z různých koutů Čech i Moravy pravidelně a mám velikou radost, že se k nám postupně přidávají i další sedláci a podporovatelé. Z toho lze usuzovat, že ať už každý děláme cokoli, nakonec všichni nějak cítíme, že je dobré se aspoň na chvíli zastavit a třeba i tímto způsobem vzdát hold nenahraditelné půdě, čisté vodě a všemu, co po ní leze, plave nebo běhá. A je naší selskou podstatou v každodenním hospodaření hledat takový moment, aby konkrétní krajina, v níž přímo působíme, zůstala i po našem využívání ještě pestrá, a tedy skutečně funkční. Víme totiž, že je to ve skutečnosti ona, kdo nás živí a kam si nakonec všichni chodíme i odpočinout. Na každé další sezóně ale mnozí reálně vidíme, že prostě není vše jako dřív a že i v zájmu našich nástupců je někde potřeba splácet určitý dluh. Zkrátka pestrá krajina v dnešní době není samozřejmostí. Objevili se tu sice borci, kteří kupříkladu klimatickou změnu umí zrušit škrtnutím pera, my ostatní ale víme, že až tak snadné to opravdu není. A mimochodem, tureckému hospodaření nijak zvlášť nevěříme.

Při vědomí těchto nových pořádků v naší zemi mi proto dovolte raději vzpomenout na množství krásných příkladů odvážných kolegů sedláků, které jsme tu za těch sedm let již viděli a dovolte mi naladit vás současně na ty loňské, které za chvíli uvidíme. Jsem přesvědčen, že osmý ročník se povedl zase o něco lépe. Připomínám, že záměrem našeho programu je především volná inspirace pro každého, kdo se inspirovat chce. Dovolte mi také poděkovat zdejší univerzitě za setrvalou podporu, a především naší hodnotitelské komisi, která ve velmi kvalitním složení nadále zcela nezištně brázdí naše členské regiony a svazy a v terénu vybírá napříč přihláškami menších či větších farem taková řešení, která dávají širší smysl. Současně děkuji za cenná partnerství s mnohými zajímavými organizacemi a institucemi. Děkuji za ten neformální přístup, a přitom vysoce odborný vhled, který znamená další posun v činnosti naší stavovské organizace. Zejména ale děkuji za pevné kolegiální vazby a přátelství napříč republikou, která přímo tady nebo během roku v souvislosti s náročnými přípravami našeho programu samovolně vznikají. To zcela jistě patří mezi nejvyšší přidané hodnoty do našich sedláckých životů, které si nikde nekoupíme.

Považuji za důležité při dnešní příležitosti zmínit, že Asociace soukromého zemědělství ČR byla a je v rámci nevládních zemědělských organizací přirozeným a zároveň bohužel takřka jediným iniciátorem hlubších změn, které nejen sedlák s rodinou i vesnicí potřebují, ale ze kterých má bezprostřední přínos právě také krajina a konzument. Není proto divu, že tato všude jinde po Evropě nezpochybnitelná témata nebylo často vůbec snadné na domácí půdě nastolit, natož plně prosadit. Mám přitom na mysli záležitosti, které posouvají náš obor strategicky dál, aniž by přitom ohrožovaly to, co se dalo považovat za skutečně funkční. Přesto našim oponentům, kteří se zpravidla přesunuli ze svého světa socialismu do světa velkokapitálu, naše náměty zněly jako drzé narušování jimi zavedených struktur a pořádků.

Jen pár příkladů – naše Asociace od svého vzniku prosazovala jasný postoj sektoru k minulosti, umožňující co nejdůslednější narovnání morálních i majetkových křivd způsobených násilnou kolektivizací venkova. Měli jsme za to, že bez toho se nelze pohnout dál. Již zde se ukázalo, že některé vize v sektoru zajímaly jenom nás. Neúnavně jsme prosazovali pořádek v půdní držbě a když se líbivě porcovaly dotace na vybrané plodiny a chovy, my jsme raději dali prioritu pozemkovým úpravám nebo systémovému řešení krajinných prvků či zkoumání šetrných metod zpracování půdy coby základům, jež se dotknou úplně všech. Považovali jsme za nezbytné vytvářet a posilovat mechanismy, které nás převedou z převážně pronajatých pozemků k větší míře hospodaření na půdě vlastní. Zatímco na Těšnově zavládl téměř svatý boj o potravinovou soběstačnost a další nadvýrobu, my jsme hovořili o bezpečnosti, kvalitě, pestrosti a dostupnosti. Apelovali jsme na nutnost opustit model pouhé produkce několika málo takzvaně tržních komodit a doplnit jej zpracováním na farmách a ideálně zkráceným řetězcem k zákazníkovi. To bylo v době, kdy vůle sedláka prodávat kupříkladu čerstvě nadojené mléko ze dvora byla státní kontrolou hodnocena jako snaha podávat ubohým zákazníkům smrtelný jed.

Dlouhá léta jsme zůstávali osamoceni, když jsme mluvili o potřebě snižovat nesmyslné překážky a všudypřítomnou byrokracii. Dnes je z toho prvořadé téma v celoevropském měřítku. Sedláci v ASZ sami již před dvaceti lety přinesli téma nutnosti snižování rizika eroze, které bylo některými svazy chápáno jako obtěžování zemědělců v jejich podnikatelských plánech. Upozorňovali jsme na extrémně narůstající velikostní a výrobní koncentraci podniků, která má pro podmínky české krajiny a venkova devastační charakter a kontrovali jsme raději co nejširší diverzifikaci činností na farmách. ASZ také přišla s koncepčním řešením otázky generační výměny a považuje agendu podpory mladých a nových zemědělců za absolutní prioritu, zatímco některé nevládky za každou cenu, a hlavně za veřejné peníze udržují neudržitelný model postsocialistických družstev a akciovek, o kterých se dávno ví, že prostě nemají přirozené pokračovatele. V době, kdy se uvolňovaly cesty pro nekontrolovatelný růst pár agroholdingů, který převážil až do samotného ovládání tohoto státu, jsme bojovali za jasné zastropování dotací a přesměrování podpor směrem k těm nejmenším, malým a středním, či k těm co podnikají v objektivně znevýhodněných oblastech. Smutným ale nikterak překvapivým paradoxem je, že mnoho z těchto témat dneska nabírá s novou vládou jakýsi zpětný chod. Nepochybuji vůbec o tom, že několika vybraným to na chvíli pomůže, českému zemědělství a krajině však zcela jistě ne.

A proč to tady vlastně říkám? Nejde nám o nějaké zásluhy ani o to, že si třeba některé věci někdo jiný přivlastnil, aby si je opět vyložil v užším zájmu. Na tom zase tolik nezáleží. Důležité je, že se určitě posuny přeci jen dějí. Je pouze škoda, že ani 35 let po revoluci stále není standardem pohled na zemědělství skrze neoddělitelnou a funkční krajinu. Musím zdůraznit, že náš aktivní přístup ke změnám a afinita k systémovým řešením vychází z vlastních poznání, že přírodní zákony jsou těmi nespravedlivějšími a všechna naše podnikatelská rozhodnutí na farmách vždycky dobře prověří. A než začneme svalovat vinu na druhé, podíváme se, kde spojit síly a kde je cesta.

Dovolte mi tu ještě krátce uvést, že Asociace prosadila v loňském roce status rodinného zemědělského hospodářství, které je šikovným legislativním rozlišením toho, jaké modely zemědělského podnikání tu vlastně máme. Dlouhodobě jsme totiž nechtěli mít nic společného s agrobarony, pro které bývá půda jen komoditou a námezdní síla jen prostředkem k zabezpečení jejich zisků. Naše téma je celostní a generační hospodaření na vlastním majetku. Konkrétní lokálně směřované úpravy, které byly původně s tímto statusem navrhovány, nám v předvolební atmosféře již sněmovnou neprošly. Mohlo by se tak zdát, že se nám narodilo bezbranné dítě, které pro nás zatím nemá praktické přínosy. Zákonné přiznání existence rodinných farem je však tektonickým zlomem v českém korporátním zemědělství. Tento zlom ještě není vidět, ale už se stal. Chci proto vyzvat všechny sedláky, nedívejme se na to, kolik konkrétních opatření z toho dnes plyne. Přihlasme se s našimi farmami k tomuto statusu jako dalšímu kroku ke znovuetablování téměř zničeného selského stavu v naší zemi. Nepochybuji, že právě naším co nejplošnějším zájmem budou kýžené změny spojené s touto zákonnou definicí časem následovat.

Vážené dámy, vážení pánové, značka ASZ představuje autentický spolek vybudovaný zdola a udržovaný vírou ve svobodné a odpovědné jednání, které je doprovázené životním stylem na venkově a citem pro chovaná hospodářská zvířata. S touto naší značkou nejsme na nikoho navázáni ani na nikom závislí, a přitom jsme vždy otevření rozumné spolupráci. Snažíme se řešit problémy u kořenů a neptáme se, co z toho hned budeme mít. V tom je naše síla. Věřím, že by bylo dobré, kdyby si těchto okolností začali skutečně vážně všímat zejména ti veřejní zástupci, které považujeme za demokratické a proevropské. Na princip evropské zemědělské politiky totiž sázíme stále více než na ten domácí. A nejenom u zemědělství. Proto vás chci vyzvat, nedopusťte, aby venkov, jak ho známe, zmizel. Postavte se s námi proti mazaným trikům velkoagrárníků na zavedení plošného předkupního práva k zemědělským pozemkům. Jistě byste také nechtěli, aby každý nájemník vašeho bytu dostal od státu zadarmo a proti vaší vůli předkupní právo. A je toho mnoho, co se na nás všechny nyní chystá. Tento jediný příklad uvádím proto, aby naše politická obec pochopila, že i z mnoha dalších důvodů každé udržitelné zemědělství vždy stojí na páteři pestrých rodinných farem, a to v co nejhustší možné podobě. To je nejlepší cesta k odolnosti, strategické bezpečnosti, prosperitě a vůbec i k objektivnějšímu pohledu na život, kde se tak úplně snadno nepodléhá dezinformacím a laciným slibům.

Vážení a milí, pojďme se podívat na českou zemědělskou krajinu očima konkrétních lidí, kteří v ní žijí a kteří se v ní snaží porozumět, jak ji spravovat, aby ji mohli využívat i naše děti. A mohli tam být i šťastní. Věřte, není to žádný marketing. Dělají to tam srdcem a má to vše úplně jiný myšlenkový základ. Nechme se dnes nabít jejich pozitivní energií.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR, 12. 2. 2026