V pondělí vláda schválila změny v nařízení, které se týká povinných protierozních opatření na zemědělské půdě. Mimo jiné si od něj slibujete zjednodušení kontrol a také snížení byrokratické zátěže. Vy jste při té příležitosti řekl, že do budoucna máte ambici snížit rozsah půdy, kde zemědělci tato opatření musejí dělat. Kdy a jak výrazně to chcete udělat?
Novela nařízení je součástí širší úpravy programu, na které jsme pracovali společně s ministerstvem i nevládními organizacemi v posledních měsících.
Dohodli jsme se na zavedení ochranných technologií tak, aby co nejméně zatěžovaly náklady našich zemědělců, a přitom měly dlouhodobý efekt.
Primárně se chci soustředit na monitoring eroze v krajině a podle něj zařazovat jednotlivá území do vyššího stupně ochrany. Česko má z hlediska erozního ohrožení jednu z nejambicióznějších politik v EU – chráněno je zhruba 60 procent orné půdy, což je výrazně nad průměrem většiny evropských států.
Kdybychom se zaměřili čistě na půdu samotnou, vycházelo by to asi kolem 50 procent. Ale to není podstatné. Jiné státy, které jsou za námi, mají zhruba 30 procent chráněné půdy, a i ty nejambicióznější jsou níže než my.
Myslím si, že jsme to trochu „přestřelili“. Bylo by vhodné vrátit se mezi nejambicióznější státy – tedy chránit asi 25 procent orné půdy přísnějšími protierozními opatřeními, zatímco u zbytku nechat rozhodnutí na hospodářích a zpřísnit monitoring. Z pohledu státu i zemědělců je to podle mě správný postup.
Není ale Česko specifické v tom, že má velké zemědělské plochy, široké a rozlehlé lány, a proto je erozí ohrožené víc než půda v jiných státech?
Může se to tak zdát, ale když se podíváme na českou krajinu, největší lány se nacházejí převážně v nížinách, například v Polabí, tedy v oblastech s nízkým rizikem eroze. Na kopcovitějších územích je naopak mnohem více krajinných prvků, které erozi přirozeně zpomalují.
Samozřejmě nesmíme rezignovat na boj proti erozi, ale v méně ohrožených oblastech bychom měli nechat rozhodnutí na hospodářích. Pokud se eroze objeví nebo bude pokračovat, fungující monitoring zajistí, že dané území bude zařazeno do přísnější ochrany.
Současné technologie však nejsou všespásné – někdy bude třeba provést individuální opatření, aby se erozní problém skutečně zvládl. Proto nejsou všechna opatření nutná všude a na velké části půdy by byla jen zbytečným nákladem.
Boj proti erozi
Dokdy chcete rozsah snížit?
Byl bych rád, kdybychom k tomu přistoupili v co nejkratší době. Kdyby to mělo být ještě letos, museli bychom to řešit modifikací programu.
Je to reálné? Podle místopředsedy Asociace soukromého zemědělství Jana Štefla je slib, že snížíte rozsah území, nesplnitelný.
Myslím, že všechno bude záviset na jednání s Evropskou komisí. Přístup České republiky je pro Evropu pravděpodobně atraktivní, protože je velmi ambiciózní – dokonce ambicióznější než u většiny ostatních států. Na druhou stranu jsou náklady na opatření zásadní i pro naše hospodáře, a většina českých zemědělců si uvědomuje hodnotu půdy a dokáže se o ni dobře postarat.
Kdo rozhodne, která půda z aktuálního vymezení bude vyjmuta z povinnosti provádět protierozní opatření?
Rozhodnutí vychází z metodiky, kterou používáme ve spolupráci s MŽP. Podle ní se hodnotí úroveň eroze na hektar a podle toho se stanovuje, která území podléhají přísnější ochraně.
O kolik by díky novému plánu koalice mohly v Česku klesnout potraviny? A co by se mělo změnit v návrhu společné zemědělské politiky EU pro léta 2028 až 2034? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.
Autor: Tomáš Pancíř
Zdroj: iROZHLAS.cz
