Vláda se rozhodla seškrtat výdaje na národní parky asi o 40 procent. Největší národní park Šumava přijde o 70 milionů korun, druhý největší Krkonošský národní park o 35 milionů. Co to pro ochranu přírody v těchto parcích znamená?
Je to nepříjemná věc s tím, že to samozřejmě nejsou celé rozpočty národních parků, ty jsou vyšší o nějaké další skupiny příjmů, o kterých možná budeme mluvit.
Ale já si myslím, že to hlavní, co to může znamenat, je, že národní parky přestanou dělat některé věci, které od nich veřejnost, dejme tomu i docela automaticky, očekává a budou se soustředit jen na ochranu přírody, která je jim dána jako povinnost ze zákona o ochraně přírody a krajiny.
A co máte konkrétně na mysli?
Třeba národní parky se samozřejmě musí věnovat veřejnosti a popularizaci a vzdělávání, a proto například provozují široké sítě informačních center. Tam už nikde není napsáno, kolik těch center má být, jak mají být veliká, jaký má být jejich provoz, jestli to má zahrnovat nějaké zvířecí výběhy, třeba jako to mají na Šumavě.
A tady si myslím, že je pak ta nika, kde národní parky budou muset začít šetřit, protože ten základní metabolismus ochrany přírody prostě nemůžou zastavit.
Rozpuštění rezerv
Jaromír Bláha z hnutí DUHA, který se věnuje lesům v národních parcích, postup ministra označil za ideologickou zaslepenost. Může to šetření v parcích způsobit nějakou nevratnou změnu, nějakou trvalou škodu?
Jak říkám, záleží na tom, jak dlouho tato nepřízeň bude trvat. Vím, že například Krkonošský národní park (KRNAP) deklaroval, že aby zachoval všechny služby veřejnosti a současně chránil dobře to území, rozpustí rezervu, kterou si za posledních 15 let udělal. Ty parky tu rezervu dokonce i musí tvořit.
KRNAP má v rezervě asi 150 milionů korun a podle jejich vyjádření se chystají skoro celou tu rezervu rozpustit do provozu tento rok právě proto, aby nemuseli omezovat ty věci, o kterých jsme hovořili.
Dobře, ale ty prostředky jsou určeny na něco jiného?
Ty jsou určeny na něco jiného, ano. Jsou určeny na nenadálé situace, jako jsou třeba požáry, kůrovcové kalamity, větrné smrště, povodně nebo nějaké jiné nepředvídatelné jevy. Ale oni řekli, že v rámci zachování fungování parku tak, jak si veřejnost představuje, a v rámci dobré ochrany přírody tu rezervu rozpustí.
Pocítí šetření i návštěvníci?
Já myslím, že návštěvníci to pocítí v horizontu asi ne prvního půl roku, ale třeba příští rok už určitě ano.
Mělo by se více těžit?
Jak se díváte na radu, aby šly národní parky slovenskou cestou, to znamená, že by začaly více kácet a propad státních příspěvků by pokryly právě prodejem dřeva?
Právě tato cesta je při správné správě toho území nemožná, protože parky jsou rozděleny na čtyři zóny: zónu přírodní, zónu přírodě blízkou, zónu soustředěné péče a zónu kulturní krajiny. Pro každou zónu dlouhodobě platí nějaký způsob managementu. A zatímco zóny přírodě blízké a přírodní slouží k tomu, aby tam dlouhodobě v horizontu desítek let vznikla opravdová divočina, jedná se zejména o lesy, tak v zóně soustředěné péče jsou zase ekosystémy, které jsou podmíněny činností člověka.
Zní to šroubovaně, ale je to louka. Představme si louku: když ji nebudete sekat, zaroste lesem. A v rámci všech těchto činností má park jasný plán, kolik, jak a kde může vytěžit. A určitě v zásadách péče, kterými se parky řídí, není napsáno: „Když nebudete mít peníze, kácejte víc.“
Navíc by se tím parky vystavovaly veliké kritice, protože i teď často obce kritizují národní parky, že příliš těží. Co to je za národní park, kde se furt těží? Ale ono se tam těží právě proto, aby se třeba v těch přírodě blízkých zónách struktura lesa přiblížila co nejvíce té přírodní struktuře a pak se to mohlo relativně bezproblémově opustit.
Navíc je hospodaření dáno lesním hospodářským plánem, který byl nedávno schválen. Myslím, že je na deset let. Do jaké míry je závazný pro správce národního parku?
Je závazný za předpokladu, že nedojde k nějaké „katastrofě“, to znamená, když nepřijde obrovská vichřice nebo kůrovcová gradace, tak jsou parametry toho plánu samozřejmě závazné. Proto to ty parky jako jen tak pro nic za nic nebudou porušovat, aby si nakáceli do rozpočtu.
Může šetření v národních parcích způsobit nějakou trvalou škodu? Měly by se národní parky v Česku rozšířit? A může situaci změnit navržení poslance Motoristů Igora Červeného na post ministra životního prostředí? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu ZDE.
Zdroj: iROZHLAS.cz