Historie hospodaření rodu Hanžlových na usedlosti v Budyni je velmi dlouhá a pohnutá. „Když Němci za války zastřelili mého dědu a šest let nato zemřela babička, převzal můj otec ve svých 19 letech celé hospodářství s 20 hektary polí a spoustou zvířat. To se psal rok 1948. Sedlačit mohl jen do vzniku JZD, ke kterému došlo v sedmapadesátém. Celých čtyřicet let pak družstvo využívalo naše hospodářské budovy, probíhal zde výkrm jalovic,“ vzpomíná Vladimír Hanžl, otec dnešního mladého hospodáře Jaromíra.
Od domácího pluhu k příkladnému hospodářství
Pan Vladimír měl vždy vztah k technice, za minulého režimu pracoval jako vedoucí dílny v družstvu. Jakmile se v devadesátém roce mohlo zažádat o restituce, okamžitě tak učinil a na začátku září již měl vydané pozemky. „Z techniky jsem měl jen starý traktor, Majora 30, a domácí pluh. Nebyly ani peníze na osivo. Čeho jsem ale měl dostatek, to bylo nadšení, odhodlání a ohromná chuť hospodařit jako mí předci,“ říká pan Hanžl.
Ještě v tom samém roce se do maštale stěhovala tisícovka kuřat na výkrm. Dařilo se a začal tak rozjezd zemědělského podnikání. O rok později došlo i k navrácení živého inventáře a hospodářství se od té doby zaměřilo na chov mléčného skotu, zpočátku tu probíhal i chov prasat.
„Měl jsem v té době o sedlačině minimum informací a sháněl je, kde to šlo. Protože nás tady v okolí začínalo více, utvořili jsme partu a předávali si zkušenosti – co se povedlo, co naopak nejde… No a tahle parta pak stála i u zrodu ASZ Strakonice, kde jsme členy dodnes všichni,“ informuje pan Hanžl.
Nástup mladé generace
Postupně se mu dařilo navyšovat výměru obhospodařovaných pozemků, které z velké části zatravňoval. Mohl se tak rozšiřovat i chov holštýnského skotu, produkce mléka stoupala, přibývaly nové stroje i hospodářské budovy. A rostla nová generace, z níž vzešel nadšený nástupce – nejmladší syn Jaromír, který farmu v roce 2016 od svého otce převzal.
Jaromír, za vydatné pomoci rodiny, dnes hospodaří na 150 hektarech půdy v pěti katastrech, přičemž spousta pozemků se nachází v bezprostřední blízkosti farmy. Rostlinná výroba je podřízena té živočišné, kterou tvoří 170 kusů mléčného skotu plemene holštýn a menší stádo masného skotu spolu s býky na výkrm.
Do Agrofertu ne
Polovinu výměry zaujímají trvalé travní porosty, druhou polovinu orná půda. „Pěstujeme ozimou pšenici, jarní ječmen, pluchatý oves, kukuřici na zrno i na siláž, jetel na krmení, ale i jako osivo, zkoušíme triticale na množení. Polovinu úrody zkrmíme, druhou prodáme. Snažíme se hledat cesty výkupu, abychom nebyli nuceni prodávat firmám spadajícím do holdingu Agrofert, část obilnin prodáváme i do sousedního Německa,“ vysvětluje mladý hospodář.
Živočišná výroba si žádá velké množství slámy, která se ale následně v podobě hnoje vrací zase na pole. „Každoročně se nám daří pohnojit čtvrtinu výměry. Nejvíce ho dáváme pod kukuřici, zbývá ale i na ostatní plodiny,“ informuje Jaromír Hanžl.
Úspěšná živočišná výroba
Mléčnému skotu je zkrmována hlavně senáž, zhruba třetinu krmné dávky tvoří kukuřičná siláž. Krávy mají k dispozici při dojení, které obstarává dojicí automat Lely Astronaut, velmi kvalitní granule dovážené z Rakouska a melasu, což se osvědčilo jako motivace pro dojnice ke vstupu do robota.
Denní nádoj na farmě se pohybuje kolem 1500 litrů mléka, přičemž zhruba tisícovka směřuje do německé mlékárny v Goldsteigu za cenu cca 12 Kč/l.
Zbytek je zpracováván na farmě v minimlékárně, kde vznikají pod šikovnýma rukama členů rodiny výborné mléčné výrobky, část se ho prodá zákazníkům přímo z tanku.
Mléčné výrobky jdou na dračku
Výrobu mléčných produktů má na starosti partnerka Jaromíra Hanžla Kateřina spolu se svými rodiči. Rozšíření činností na farmě o zpracování mléka inicioval její otec, který i nadšeně vymýšlí různé novinky.
„V nabídce máme pestrou škálu sýrů – čerstvé, zrající, nakládané a pařené, které jsou obzvlášť velmi oblíbené, nechybí ricotta, pomazánky, kefíry, máslo a podmáslí, jogurty a smetanové dezerty – Budyňáčci. Na farmě funguje non stop samoobslužná prodejna a fakt je, že dveře se u nás netrhnou, jezdí si lidé z okolí i větší dálky. A to jsme se ani nesnažili o reklamu, vše funguje na doporučení stávajících spokojených zákazníků. Máme na naše výrobky poptávku i z několika obchodů, ale musíme odmítat, protože bychom již nestíhali vyrábět,“ říká Kateřina.
Do chodu farmy je z velké části zapojena právě rodina. Kromě Kateřiny a jejího otce pomáhá v minimlékárně i její maminka, která má zároveň na starosti účetnictví, s administrativou vypomáhá manželka Vladimíra Hanžla Majka. Kromě nich má hospodářství i tři zaměstnance.
Byrokracie versus selský rozum
„Když jsem před deseti lety podnik přebíral, asi nejvíce mě překvapilo množství byrokracie, které musí sedláci čelit. Shodli jsme se s tátou, že ačkoliv je hospodaření náš život, přebujelá administrativa nás doslova ubíjí. Máme pocit, že stále se měnící předpisy a přibývající legislativa už nám ani nedovolují aplikovat odbornost a selský rozum. Jsme moc vděční Asociaci, že nám v tomto pomáhá a snaží se i o maximální informovanost. Oba považujeme za nezbytné být jejími členy. Dnes již žádná jiná organizace není protipólem Agrární komoře a Zemědělskému svazu, nikdo jiný se již nebrání nápadům velkých hráčů, což je alarmující,“ kroutí hlavou mladý hospodář.
Podle něj je zároveň potřeba, aby sedláci byli i v zastupitelstvech obcí, v nichž jako rodina žijí a hospodaří. Sám je místostarostou obce Budyně a od ledna 2026 bude jejím starostou.
Po vzoru předků
Po farmě se nenuceně a zcela přirozeně pohybují i obě děti Kateřiny a Jaromíra – devítiletý Vítek a sedmiletá Viktorie. Tu se starají o telata, támhle přihrnují kravám siláž a najednou sedí v traktoru… Třeba i v budoucnu se pro ně farma stane místem, s nímž budou chtít spojit svůj život – jako táta, děda, praděda a další předci.
Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR
