Na 8. ročníku programu Pestrá krajina, který pořádá Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), hodnotitelská komise udělila Statku Zbyslav za jeho činnost a příkladnou starost o krajinu, jako je obnova původních mokřadů, přírodních napajedel a klikatících se potůčků, stříbrnou medaili. Medailí bylo na Pestré krajině, pořádané dne 12. 2. 2016 v aule České zemědělské univerzity v Praze, uděleno celkem šest – tři zlaté a tři stříbrné.
Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR, na úvod řekl: „Je naší selskou podstatou v každodenním hospodaření konat tak, aby konkrétní krajina, v níž přímo působíme, zůstala i po našem využívání pestrá, a tedy skutečně funkční.“ Člověk si tak musel uvědomit, že vlastně toliko soukromé hospodaření na vlastní půdě s rodovou tradicí je zárukou toho, že půda bude úživná nejen dnes či zítra, ale také i v budoucnosti. Odpovědnost vede sedláky k neustálé péči o vyváženou zemědělskou krajinu s dostatečnou produkcí, ekologickou stabilitou a estetickou hodnotou – vždyť sedlák v takové krajině žije celý život. Rozmanitá krajina souvisí s naší duší.
O téhle době říkáme, že je turbulentní: Například jedna vláda něco zavede, ustanoví či uzákoní, a další vláda to klidně zruší, a udělá cosi jiného, i opačného. Minulá vláda ještě stihla prosadit strategický dokument Politika krajiny, jakousi koncepci její kultivace. Jaroslav Šebek: „Smutným, ale nikterak překvapivým paradoxem je, že mnoho z těchto témat dneska nabírá s novou vládou jakýsi zpětný chod. Na princip evropské zemědělské politiky totiž sázíme stále více než na ten domácí.“ V čem je dneska jistota? Sedláci a farmáři to vědí: Znovu vysazují sady, ovocné aleje, remízky a hájky se stínem pro dobytek, obnovují rybníky, hospodaří s dešťovou vodou. A někdy také obnovují v krajině kapličky, protože – krajina souvisí s duší, k níž kapličky mají obzvláště blízko. Tak pro všechny tvoří úživnou budoucnost.
Jaroslav Šebek: „Asociace soukromého zemědělství ČR byla a je v rámci nevládních zemědělských organizací přirozeným a zároveň bohužel takřka jediným iniciátorem hlubších změn, které nejen sedlák s rodinou i vesnicí potřebují, ale ze kterých má bezprostřední přínos právě také krajina a konzument.“
Z Plzeňského kraje dokonce Zlatou medaili získal Chumecký mlýn ležící na samotě mezi loukami a lesy nedaleko vsi Přetín. V majetku rodiny Wollnerových je již 320 let, ovšem vyjma komunistické éry. Další příklad věrnosti rodovému osudu. Citlivá obnova zdevastovaného mlýna se chýlí ke zdárnému konci, což by si zasluhovalo větší pozornost, i celé hospodářství Wollnerových.
Mě ale dojal Martin Nejdl, jenž opustiv pěveckou kariéru v opeře, chopí se vidlí… Tedy dá přednost soužití člověka s krajinou, kterou jinak naopak opouštíme, což prý může být jednou z příčin našeho „masivního kolapsu duševního zdraví“, jak na Pestré krajině také zaznělo.
Rovněž i postulát: „Farmář a lesník jsou hlavní manažeři krajiny – odpovědí a nástrojem je pestrá krajina.“
O jednom příkladu vím: V lese za Svojkovicemi „Spolek obnovy studánek Hůrky“ již před časem revitalizoval prameniště vody nejen dobře pitné, ale bezpochyby i tuze zdravé, jak věřím, když ji piju. A koncem minulého roku přibyly v prameništi pod původním rybníčkem ještě další dvě jezírka. Jak malebné! A zejména blahodárné jak pro les, tak pro všechny, kdo patří do přírody. Mám štěstí.
Ondřej Vaculík, předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu
