V případě obhospodařování pozemků v souladu s ekologickým zemědělstvím upravuje problematiku výsadeb liniových prvků zeleně § 10 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o správních poplatcích, v platném znění, a to především v souvislosti s omezením působení škodlivých vlivů na ekologicky obhospodařované pozemky s přesným zněním paragrafu:
„Tam, kde sousedí obhospodařované pozemky s pozemky, které nejsou obhospodařované ekologickým způsobem, musí ekologický zemědělec učinit vhodná opatření, kterými sníží riziko škodlivých vlivů na jím ekologicky obhospodařované pozemky, a to na nejnižší možnou míru; takovými opatřeními jsou zejména výsadba živých plotů, větrolamů, pásů zeleně, izolačních travnatých pásů nebo zřizování cest.“
Kompetentním orgánem k interpretaci a provádění kontroly nad dodržování norem v zákoně o ekologickém zemědělství je Ministerstvo zemědělství.
Samotné vysazování dřevin u společné hranice pozemků pak upravují především soukromoprávní normy v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Konkrétně pak zejména § 1017 odst. 1 občanského zákoníku, který stanovuje, že pokud neplyne z místních poměrů něco jiného, platí pro dřeviny přesahující výšku 3 m přípustná vzdálenost od společné hranice pozemku 3 m, pro ostatní dřeviny vzdálenost 1,5 m. Toto vzdálenostní omezení se dle § 1017 odst. 2 občanského zákoníku neuplatní, je-li na sousedním pozemku les nebo sad a dále tvoří-li stromy rozhradu. Vymezení pojmu „rozhrada“ uvádí § 1024 občanského zákonu, dle něhož jsou jimi ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky a má se za to, že jsou společné. V našem případě se právě může jednat o zmiňované živé ploty, větrolamy, remízy apod. U rozhrady sice zákon přímo konkrétně neomezuje její možnou výšku, nicméně z § 1013 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že by mohla být v určitých situacích i zdrojem nepřiměřených emisí, zejména pak připadá v úvahu příliš intenzivní zastínění sousedního pozemku či přilehlých kultur.
Zároveň je potřeba uvážit i místní zvyklosti, například co je pro danou lokalitu, krajinnou oblast z hlediska využívání zemědělských pozemků, jejich členění a zastoupení liniových vegetačních prvků obvyklé či typické. V ideálním případě by v těchto v otázkách vztahujících se k ustanovením občanského zákoníku rozhodně neměla chybět předchozí dohoda s vlastníkem sousedního pozemku a vyřešení vzájemných sousedských vztahů. Tato úprava týkající se sousedských vztahů je ryze soukromoprávní povahy, AOPK ČR není příslušná k její závazné intepretaci, pouze na úpravu a její dodržování upozorňuje. Soukromoprávní vztahy je vhodné konzultovat především s advokátem znalým občanského práva.
Dále určité limity výsadby rovněž mohou plynout i z veřejnoprávních předpisů chránících určitý veřejný zájem, například zákon č. 254/2001 Sb., o vodách stanovuje omezení pro vysazování stromů a keřů v záplavovém území v rozsahu ovlivňující odtokové poměry, dále podmínky pro možnost výsadby dřevin kolem veřejné technické infrastruktury v elektroenergetice a plynárenství jsou stanoveny energetickým zákonem č. 458/2000 Sb., zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.
Z pohledu ochrany přírody a krajiny je nutné při realizaci výsadeb dřevinných krajinných prvků v rámci volné krajiny mimo zastavěné území záměrně nerozšiřovat nepůvodní druhy rostlin do krajiny bez předchozího povolení příslušného orgánu ochrany přírody, a to dle § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Ještě přísnější právní úprava pak platí pro celá území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací, v nichž platí zákonný zákaz záměrného rozšiřování nepůvodních druhů rostlin.
Z tohoto vyplývá, že při realizaci výsadeb krajinných prvků je žádoucí využívat geograficky původní druhy dřevin, v ideálním případě takové, které se přirozeně v dané krajině vyskytují nebo zde mají potenciální místo svého výskytu. V případě předmětných krajinných liniových prvků jako jsou živé ploty (uvažujeme přirozeně volně rostoucí nikoli tvarované), by se mělo jednat o domácí vyšší listnaté keře s bazálním větvením, které jsou schopné vytvořit souvislý zapojený obvodový plášť. Pro tyto účely jsou obecně vhodné a běžně využívané zejména následující taxony: ptačí zob, kalina obecná, svída krvavá, dřín obecný, růže šípková, hloh obecný, bez černý a hroznatý, líska obecná, zimolez pýřitý, řešetlák počistivý, krušina olšová apod. Samozřejmě z hlediska výběrů taxonů je potřeba mimo jiné zohlednit konkrétní ekologické podmínky stanoviště, zejména z hlediska půdních, vláhových a klimatických poměrů. Jako vodítko k výběru potenciálně vhodného sortimentu dřevin ve vazbě na konkrétní stanoviště může pro tyto účely posloužit Katalog biotopů České republiky (Chytrý M. a kolektiv).
Ve většině případů nebývá k realizaci opatření typu výsadba liniového vegetačního prvku nezbytný povolující správní akt příslušného orgánu ochrany přírody - za předpokladu, že v rámci výsadeb nedojde k šíření geograficky nepůvodního druhu dřeviny, či případně nedojde k dotčení jiných dalších zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody krajiny. Kupříkladu že nedojde k zásahu do biotopu zvláště chráněného druhu, nachází-li se na předmětné lokalitě (výsadba by negativně zastínila luční biotop zvláště chráněného druhu světlomilné rostliny apod.). S konzultací k rozsahu dotčení zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody krajiny plánovanou výsadbou je možné se obrátit na příslušný orgán ochrany přírody.
Na realizaci zmíněných vegetačního prvků lze využít finanční podporu některého z dotačních titulů zaměřených na krajinotvorná opatření (OPŽP, NPŽP apod.), přičemž je ve většině případů nezbytný odborný posudek/stanovisko AOPK ČR z hlediska kvalitativního posouzení projektového záměru a splnění požadovaných kritérií přijatelnosti.
Libor Sedláček a Klára Čámská, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR