Podle jejího místopředsedy Jana Štefla se připravuje série seminářů, na konci roku by podle něj mohly být přihlášené stovky podniků. Podle staršího očekávání zákonodárců mohlo být do dvou let od účinnosti novely zákona o zemědělství zapsáno na dva tisíce takových farem. Problémem zůstává, že možnost označení zatím příliš mnoho výhod nepřinesla, i to mu vyčítají například zástupci Zemědělského svazu ČR. „Je pravda, že je to ušité horkou jehlou. Spousta věcí, které měly farmy motivovat více ke vstupu, se do finální verze nedostalo,“ uvedl Štefl. Přesto má podle něj nálepka či značka rodinné farmy svůj význam, například při obchodním jednání.

 

Náročné pro zemědělce může být i naplnění metodiky SZIF, kterou představil na začátku roku. Podle ní musí právnické i fyzické osoby žádající o označení, doložit diagram rodinných vazeb mezi relevantními osobami, jejich rodné a oddací listy, či doklady o registrovaném partnerství. Následně je třeba podle SZIF hlásit každou změnu údajů v evidenci nebo změny smlouvy o sdružení do společnosti, pokud by se měnil správce hospodářství, je nutné dokladovat souhlas všech členů. Za uvedení nesprávných nebo nepravdivých údajů nebo za neohlášení změn pak může SZIF uložit pokutu do 50 tisíc korun, tedy stejnou, jako když někdo použije označení neoprávněně.

 

Podle Štefla se možná někteří zájemci zalekli, jak volné označení nakonec je, vedení ASZ podle něj do hlášení nikoho netlačí. Předseda asociace Jaroslav Šebek nicméně na nedávné konferenci Pestrá krajina farmáře k přihlášení ke statutu vyzval. „Mohlo by se tak zdát, že se nám narodilo bezbranné dítě, které pro nás zatím nemá praktické přínosy. Zákonné přiznání existence rodinných farem je však tektonickým zlomem v českém korporátním zemědělství. Tento zlom ještě není vidět, ale už se stal,“ řekl předseda.

 

Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal poznamenal, že od počátku neviděl jasný důvod pro vznik RZH. „Zavádění nové právní definice může do systému vnést další administrativní složitost a potenciální nerovnost. Obáváme se, že tato definice může být v budoucnu využita jako základ pro poskytování specifických výhod určité skupině podniků, zatímco jiné – přestože by svým rozsahem, strukturou výroby nebo přínosem pro venkov splňovaly obdobné podmínky – by na podporu nedosáhly pouze kvůli odlišné právní či vlastnické struktuře,“ vysvětlil. Podle něj rodinné farmy tvoří důležitou součást českého zemědělství a mezigenerační předávání má zásadní význam pro stabilitu venkova. „To však neznamená, že je nezbytné vytvářet novou zákonnou kategorii. Cíle, jako je podpora mladých zemědělců, usnadnění předávání podniků či stabilizace venkovských regionů, lze dosahovat cílenými nástroji jako například prostřednictvím investičních programů, zvýhodněných úvěrů, daňových úprav nebo zjednodušením administrativy,“ doplnil.

 

Podle předsedy Zemědělského svazu ČR Martina Pýchy zavádění zvláštní kategorie rodinného zemědělského podniku není systémovým řešením. „Česká zemědělská praxe je velmi různorodá a dělit zemědělce podle formálních kritérií nepovažuji za smysluplné ani spravedlivé. To, že se dnes zemědělci do evidence nehlásí, jenom potvrzuje naše stanovisko, že tento institut nepřináší žádnou reálnou hodnotu a bude jen další byrokratickou zátěží,“ sdělil pro MF DNES. Podle něj by se neměla zemědělská veřejnost dělit do dalších kategorií. Podle něj by se pak mělo i dále hovořit i o stávajících výhodách RZH. „Diskutabilní je například skutečnost, že osoba zapojená do rodinné farmy může po dvou letech automaticky získat oprávnění vykonávat činnosti asistenta veterinárního lékaře, zatímco pracovník zemědělského podniku, pracující se zvířaty celý život, nikoliv,“ uzavřel.