Chápu, že tito pánové se svou životní zkušeností dost těžko snášejí, když někdo má odlišný názor než oni a dokonce chce tento názor veřejně říkat bez jejich milostivého požehnání, a proto jim rád připomenu i několik důvodů, proč o jejich „reprezentaci“ nestojíme.

Za prvé jsme jim ktomu nikdy nedali žádný mandát. Za druhé ASZ ČR, má již dva roky svou kancelář vBruselu i svého zahraničního tajemníka.

Za třetí ASZ jako jeden ze čtyřech přidružených českých členů COPA se minimálně tři roky snažila vytvořit společnou „agrární reprezentaci“ nevládních organizací na principu důsledného konsenzu a rotace předsednictví, jak je to běžné právě vorgánech EU. Tento návrh jsme předkládali mnohokrát a publikovali jsme ho i na stránkách Zemědělce. Bohužel pánové zvedení výše zmíněných organizací sdružených vAK nebyli ochotni na tento triviální a zcela nezpochybnitelný princip přistoupit. Místo dohody volili obstrukce, výmluvy a ve finále se pokusili ASZ zbabělým způsobem obejít a zaslali do Bruselu seznam svých zástupců do komoditních výborů bez dohody na národní úrovni, čímž mimochodem způsobili, že účast českého zástupce na jednáních nebude COPA platit. To přes to, že ASZ nesčíslněkrát vyzývala jak M.Jirovského tak V.Hlaváčka kjednání a nalezení právě takových našich zástupců, po kterých pan Jirovský tak vehementě volá ve svém článku.

Místo dohody však výše uvedené organizace zahájily reprezentaci českého zemědělství skutečně ve velkém stylu.

Když tajemník AK navrhoval, aby projev českého zástupce pro jednání vEvropském parlamentu byl přepsán foneticky, aby ho mohl ve světovém jazyku přednést prezident AK, byla to svého druhu stále ještě legrace. Když prezident AK vBruselu své nenavržení na viceprezidenta COPA za nové státy komentoval slovy „to už je těch rodinných farem nějak moc“, nikdo cizí ho naštěstí neslyšel. Když ale členská organizace Agrární komory- Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, nezaplatila řádně příspěvky do COPA způsobila tak mezinárodní ostudu. Do COPA se totiž platí příspěvky za celý stát a členské organizace na nich rovným dílem participují. Vnašem případě byl letos národní přípěvek cca 37.000 EUR, z čehož ASZ zaplatila jednu čtvrtinu. Stejnou čtvrtinu, kterou ČMSZP zůstal dlužen a o kterou ho musel písemně upomínat prezident COPA P.Goemelke. Přes to, že podle našich informací ČMSZP do dnešního dne svůj dluh nezaplatil, mají jeho představitelé (a potažmo i představitelé AK, jejímž je tento spolek členem) tu nebetyčnou drzost, pasovat se na zástupce všech českých zemědělců. Zvyk je holt železná košile. Nedodržoval-li někdo například restituční či transformační zákony, proč by měl najednou dodržovat něco jiného?

Další kuriozitou je i samo rozdělení evropských zemědělských organizací, v nichž se nás bohorovní bossové rozhodli zastupovat. Například COPA je organizací zemědělských výrobců, to znamená sedláků. Je legitimní, aby členem tohoto uskupení vůbec byla organizace, která sdružuje například cukrovary či podniky ZNZ? Jak může taková organizace zastupovat zájmy prvovýrobců jsme se ostatně mohli přesvědčit při boji o rozdělení cukerných kvót přes pěstitele, či při snaze o vyhlášení minimální ceny pšenice. Řečeno citátem zjiného filmu: „Neživíš-nepřepínej.“

Nejpodstatnějším důvodem je však to, že AK a její členské organizace dlouhodobě zastávají zcela odlišné názory na řešení většiny stěžejních problémů zemědělství. Zdůrazňuji, že tyto názory jsou zcela legitimní, nicméně nejsou to názory naše. Zatímco ASZ dlouhodobě podporovala přesně ten směr, kterým se nyní ubírá reforma SZP a koneckonců i nová česká agrární koncepce, AK a ZS vždy podporovaly a podporují snahy o konzervaci současné struktury zemědělství, stimulaci výroby a státní zásahy do podnikání. A jestliže minimálně posledních šest let byla česká zemědělská politika tvořena právě politiky názorově sAK a ZS úzce svázanými, měli by si představitelé těchto organizací přiznat, že současný stav našeho zemědělství je důsledkem i jejich působení.

Závěrem bych panu Jirovskému rád připomenul, že ohání-li se „evropskými kolegy“, bude zřejmě zklamán. Mnoho jich totiž vEvropě, alespoň vté, k níž se chceme znovu připojit, nemá.

Předsedů ZD, ředitelů a.s., či bývalých komunistických funkcionářů je tam naštěstí mnohem a mnohem méně, než sedláků.

Ing. Stanislav Němec

předseda ASZ ČR

Tento článek představuje oficiální stanovisko Předsednictva ASZ ČR

Zdroj: ASZ ČR