Na jak velké výměře v současné době Kolowratové hospodaří?
Celková výměra rodového majetku je 6000 hektarů pozemků, z toho 5400 hektarů je les, 400 hektarů zemědělská půda a několik desítek rybníků na výměře přesahující 200 hektarů. Kolowratské lesy se nacházejí zejména v centrální části Orlických hor a části podhůří a také zasahují do oblasti Černíkovic u Rychnova nad Kněžnou. Tradiční rybniční hospodářství spravuje rybníky na území bývalých tří okresů, a to Rychnov nad Kněžnou, Náchod a Trutnov. Celkově se hospodářství nachází ve 45 katastrálních územích. Zemědělská půda je zejména v horských oblastech Zdobnice, Orlického Záhoří a Říček v Orlických horách a orná půda v oblasti Černíkovic. V současnosti je zemědělská činnost stále zajišťována prostřednictvím uzavřených pachtovních smluv. Součástí majetku jsou i dvě kulturní památky – zámecký komplex v Rychnově nad Kněžnou a empírový zámek v Černíkovicích. V zámku v Rychnově nad Kněžnou sídlí také Muzeum a galerie Orlických hor, je zde možné vidět rozsáhlou obrazárnu či sbírku střelných zbraní.
Šlechtické rody mívají něco jako rodové heslo. Jaké je to vaše?
To heslo zní „Věrně a stále“ (Pro fidelitate). To znamená věrnost zemi, panovníkovi a Bohu. To Kolowraté v historii opakovaně naplnili v deklaracích české šlechty – již v první z nich nechybí podpis Kolowratů. To v důsledku přineslo nucenou správu nad kolowratským majetkem, a po druhé světové válce pak záhy přišlo zestátnění.
V jakém stavu jste získali zpět majetek v restitucích?
Restituce proběhla v roce 1992 a majetek určitě nebyl v takovém stavu, v jakém by byl za kontinuální péče rodiny. Zámek v Rychnově sice nebyl vybydlený, ale měl poškozené fasády, okna, komíny... Roky zanedbané péče byly zjevné. Pro mě všechno kolem bylo zpočátku „šedivé“, bylo to v té době asi běžné, zejména v zimě, kdy vše zahaloval kouř z komínů. Když jsme pak měli možnost vidět Orlické hory na vlastní oči, tak tam jsem byla opravdu v šoku. V nadmořské výšce nad 700 metrů nebyl zdravý les. Tam vůbec nebyly stromy, nebo tam byl pouze mrtvý les. Byl to nepopsatelně smutný pohled. Ani vteřinu jsme neváhali a věděli, že pro obnovu lesa uděláme maximum i s vědomím, že se to nemusí podařit. Bylo to jako léčba nemocného člověka. Pacient dnes prospívá, i když není úplně zdráv, přesto nás pohled na zelené Orlické hory nesmírně těší. To obrovské úsilí mnoha lidí se vyplatilo a splnilo cíl úspěšné obnovy horského lesa po imisní kalamitě.
Jakou plochu jste už dokázali zalesnit?
Z té celkové plochy vydaného lesního majetku (a nutno dodat, že státu to trvalo 20 let, než vydal veškerý les a dokončil ten proces až v roce 2013), bylo 1500 hektarů holin a nezajištěných kultur, což byla v zásadě celá hřebenová partie Orlických hor. Téměř třetina majetku byla ve stavu, který vyžadoval umělou obnovu lesa, což vyžadovalo dost intenzivní a nákladnou následnou péči. Stavu zajištěné kultury jsme tehdy dosahovali až třeba po více než 10 letech, i s výjimkami dokonce po 14 letech, byť podle lesního zákona byla standardní lhůta 7 let od vzniku holiny. Je nutné zmínit, že i přes tehdy katastrofální zdravotní stav lesů bylo území zařazeno od roku 1970 do CHKO Orlické hory.
Jakým hlavním principem jste se při obnově lesních porostů řídili?
Hlavním cílem bylo a je předat majetek v lepším stavu, než v jakém jsme jej získali a pokračovat v tom v dalších generacích. S manželem nás těší, když vidíme, že i naše děti mají zájem navázat a pokračovat v této péči o půdu, les, vodu a kulturní dědictví. Co se týče lesa, je to velmi složitý komplex přesahující svou existencí více než jeden lidský život. Dnes hovoříme o klimatické změně, ale nikdo nemůže garantovat, že bude docházet neustále jen k oteplování. Snažíme se vnímat a podporovat přirozený les a určitou biodiverzitu. Rozhodně máme menší možnosti ve výběru dřevin v horském lese oproti lužnímu. Nevnímáme smrk tak negativně, jak je, zejména po kůrovcové kalamitě, na tuto dřevinu nahlíženo. Její vlastnosti nezměníme, ale také nechceme opomíjet její zásadní ekonomický přínos pro lesnicko-dřevařský obor, ale třeba i ve stavebnictví a dalších navazujících odvětvích.
Začlenění do CHKO určitě znamená řadu regulací. Jaké Vám nejvíce vadí, pokud srovnáte stav v ČR a v zahraničí?
Největší problém je, že o nás rozhodují lidé, kteří nic nevlastní a za nic konkrétně nezodpovídají. Přitom převážně diktují opatření, která zásadně ovlivňují všechny pilíře lesního hospodářství, nejen ten ekonomický. Stát navíc není schopen při stavu státního rozpočtu a jeho rekordních schodcích uhradit vlastníkovi odpovídající újmu, která mu rozhodnutím úředníků vzniká. Zodpovědný vlastník přirozeně pečuje o svěřený majetek způsobem, který naplňuje princip předání další generaci v lepším stavu. Byl by sám proti sobě, kdyby nevnímal všechny pilíře zodpovědného hospodaření s krajinou, ve které žijeme. Bohužel legislativa, především v ochraně přírody, je velmi silná, dává moc úředníkům, často je i nad zákonem o lesích. Unikátem ČR je, že státní dozor nad lesy mají dvě ministerstva, a vrchní dozor má Ministerstvo životního prostředí (MŽP) prostřednictvím České inspekce životního prostředí (ČIŽP) nad všemi lesy. Takový systém je pro stát velmi nákladný, neefektivní, a navíc vznikají paradoxní situace. Jedna část státní správy v gesci Ministerstva zemědělství konstatuje, že nedošlo k porušení lesního zákona, a druhá státní instituce – ČIŽP vám naopak uloží vysokou pokutu za závažné pochybení při správě lesů. Bohužel není politická vůle k řešení tohoto paradoxu a nezměnila to bohužel ani novela lesního zákona. Pro efektivní ochranu přírody je nutný dialog se zástupci ochrany přírody, přitom by mělo být plně respektováno vlastnické právo. Navíc existují lesní hospodářské plány zajišťující dlouhodobost a udržitelnost hospodaření v lesích. Mimochodem v lesích Kolowratů jsou tyto plány zpracovávány od roku 1877. Zásadním cílem je, aby se z lesa netěžilo více dřeva, než kolik v něm přiroste. My si navíc necháváme zpracovávat modely týkající se těžeb a přírůstu dřeva na dalších 40 let, provádíme provozní inventarizaci lesa s detailním měřením a využíváme nových technologií, které posuzují zdravotní stav jednotlivých stromů. To vše přispívá ke zlepšování péče o lesy, přesto úloha lesníka v terénu je i přes moderní technologie nezastupitelná.
A co laická veřejnost – působíte přece jen v oblasti s turistickým ruchem…
Nás v minulosti ve školách učili, že co si do lesa přineseme, si také máme z lesa odnést. To je první zásada, druhou zásadou je, aby se člověk pohyboval po lesních cestách a nechodil mimo ně, protože tím mimo jiné ruší zvěř. A také nás učili, že bychom z lesa neměli odnášet dřevo, že se v lese nemá rozdělávat oheň, nebo že se do lesa nechodí v noci. To vše jsme se učili ve škole, ale nějak se to ztratilo. Stejně jako nechodíme na cizí zahradu a netrháme tam třeba květiny, tak i v lese bychom měli respektovat, že to není náš majetek. Já tady provádím noční prohlídky, na které přijde ročně kolem 700 lidí, a jejich součástí je vždy takové krátké povídání, takové osvětové minutky, kde jim vysvětluji, jak se mají v lese chovat. Považuji to za velmi důležité, aby to ti lidé alespoň někde slyšeli. Zámek je otevřen pro veřejnost a velice nás těší zájem návštěvníků, který se významně zvýšil po rozsáhlé rekonstrukci dokončené v roce 2023. Letos například připravujeme jedinečnou kulturní akci na 13. června 2026. Rychnovský zámek uslyší nejlepší černošský gospel na světě, kterým je britský The Kingdom Choir vystupující v České republice poprvé.
Budujete také ve vašich lesích naučné stezky?
Současná naučná stezka vedoucí po hřebenu hor byla v loňském roce obnovena správou CHKO Orlické hory. Na dalších informačních panelech objasňujeme způsob hospodaření v Kolowratských lesích, aby lidé vnímali význam lesníků a aktivní péče o les. Mimo to u nás funguje lesní pedagogika, vzdělávacím procesem začínáme s mateřskými školami, končíme základními školami, někdy míváme i přednášky středoškolákům, dlouhodobě spolupracujeme i s Českou lesnickou akademií v Trutnově, kdy studenti u nás provádí každoročně provozní praxe. Osvětu laické veřejnosti vnímáme v lese jako nezbytnou. S vysokou návštěvností lesa v horách souvisí nedostatečně vybudovaná infrastruktura a problémy s tím spojené. Nejvyšší vrchol Orlických hor Velkou Deštnou navštíví ročně bezmála 100 000 lidí, kteří v lese zanechají „svoji stopu“. Snažíme se v letošním roce ve spolupráci s obcí Deštné dokončit realizaci parkoviště v sedle Šerlichu.
Jak se daří vlkům v Orlických horách?
Velkým aktuálním tématem je pochopitelně vlk patřící mezi živočichy, které ochrana přírody absolutně upřednostnila bez ohledu na důsledky, které to přináší a bez ochoty zabývat se tou zásadní věcí, kdy současný stav by měl být již regulován. Není to prostě o tom, že bychom měli být šťastnější a spokojenější společnost, pokud nám bude v Orlických horách žít čím dál tím víc vlků. Realita života s vlky je pro lidi v regionu a chovatele hospodářských zvířat zcela odlišná. Je nutné upozornit i na další problém. Pokud máte nastavený systém péče o jelení zvěř v přezimovacích obůrkách, chráníte les v zimě proti škodám ohryzem, nemůže to fungovat za přítomnosti vlka. Přestože oplocení neustále kontrolujete a udržujete, vlci v přezimovací obůrce loví. Stresovaná zvěř se zpět nevrací, a tím opět vznikají významné škody v lesích.
No, jak je vidět, tak osvěta by se měla týkat nejen mládeže, ale i ochránců přírody nebo dospělých…
Děti se obvykle chovají podle svých rodičů nebo se řídí tím, co se dozvědí ve škole. Vychovávat děti je samozřejmě dlouhodobý proces, možná ještě důležitější by ale bylo vzdělávat pedagogy v oblasti základních znalostí o přírodě. Čím více znalostí o lese má jeho návštěvník, tím lépe se k němu dokáže chovat s plným respektem a úctou.
Rozhovor vedl: Petr Havel
Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 1/2026), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.
