Milí kolegové!

Moc díky za pozvání na vaši výroční konferenci a dovolte mi zde krátce, a hlavně srdečně pozdravit všechny přítomné agrolesníky! A chtěl bych začít větou, kterou jsem ukončil svůj projev na mezinárodní konferenci k agrolesnictví v Brně v květnu 2024, kde jsem měl tu čest s mnohými z vás také být.

Ta věta zněla: „Vážené dámy, vážení pánové, naše Asociace se nebála podpořit tento původní a dnes znovu objevovaný směr zemědělského hospodaření a stejně tak podporuje i řadu dalších osobitých přístupů k hospodaření, k půdě a ke krajině, a proto vězte, že budeme agrolesnictví podporovat, i v našem zájmu, nadále.“

Konstatuji, že na tomto sdělení se ani dnes nic nezměnilo a je u nás nezpochybnitelné. Nechci tady nijak zvlášť připomínat to, jakým způsobem vše vznikalo. Jen řeknu, že nebylo mnoho těch, kdo měli odvahu se k této myšlence z ČSAL přihlásit a zejména těch, kdo by měli i vůli pro to něco systematicky dělat a spíše bylo více takových, kdo se jen dodatečně svezli nebo dokonce všechno dehonestovali a zesměšňovali. Tak už to ale u nových věcí chodí. Jsem proto hrdý na to, že tím motorem mezi zemědělskými nevládkami při prosazování většiny potřebných změn v zemědělské politice, a nakonec hlavně v samotné praxi pravidelně bývá naše Asociace.

To hlavní ale je, že agrolesnické systémy jsou už na řadě míst vidět a pomalu začínají ve zkoušené české zemědělské krajině fungovat. V té souvislosti je docela zajímavé, že dnes už nějak neslyším ani hlasy těch největších odpůrců a uctívačů jakéhosi produkčního zemědělství, kteří se mohli pominout, když jsme se přihlásili k tomu, že bychom třeba rádi smysluplně vysadili stromy někde do pole či na pastvinu. Stojí za tím jejich strach podívat se na zemědělství jinak než jako na jednosměrný proces s třemi komoditami a maximálním výdělkem v každé sezóně. A jako zástupce stavovské organizace sedláků si nebudu brát servítky a řeknu, že právě jen o tohle v této zemi určité skupině agrobyznysmenů dlouhá léta jde a že mnozí veřejní činitelé jim jdou všemožně na ruku, případně se se pro jistotu tito velkoagrárníci těmi veřejnými činiteli stávají sami. Taková je dnešní realita.

Při tom všem je tedy vlastně docela skvělý výkon, že dnes již máme téměř 4 tisíce hektarů pod příznakem „agroles“, což daleko překonalo všechna původní očekávání. Patří se proto ocenit všechny aktivní kolegy z Českého spolku pro agrolesnictví a poděkovat jim za jejich dobrou práci. Přinesli k nám a zasadili myšlenku, která je ověřená praxí v řadě států světa a věřím, že agrolesnictví se stalo u nás již pevnou součástí těch opatření, která můžeme a také musíme na naší půdě provést. Současně chci ale zdůraznit, že moji osobní velkou podporu „agrolesům“ rozhodně nelze vykládat tak, že ten, kdo je nedělá, je špatný hospodář.

Nechci tady zacházet do odborných detailů, co a jak by se mělo s agrolesnictvím dál u nás dělat, protože tohle tu zvládnou všichni mnohem lépe než já, ale dovolte mi tady apelovat na to, abychom společně hlídali ono poměrně dobré nastavení a pečlivě vážili další kroky, protože to hlavní, co tento podpůrný titul v rámci strategického plánu SZP má, je jeho dobré jméno. S tímto vědomím bychom se měli snažit namotivovat dostatek těch lidí, kteří opravdu budou vědět, proč se do toho chtějí pustit a hlavně, kteří u toho svého přesvědčení zůstanou po mnoho dalších let i po skončení dotace. A těmi, kdo jsou k tomu přirozeně nejblíže, jsou sedláci z rodinných usedlostí, kteří uvažují v generačním módu a staví na multifunkčnosti a pestrosti toho, co dělají.

Proto vás, kolegové, prosím, podpořte také všeobecné úsilí naší Asociace v tom, aby lokální hospodáři, kteří patří mezi přirozené realizátory všech dlouhodobých opatření na zemědělské půdě, se mohli rozvíjet a měli důstojné podmínky. Právě oni zde udělají tu největší práci. Myslím, že mohu říct, že dobré jméno agrolesnictví totiž pomáhají rozvíjet zejména rodinné farmy a také i obráceně platí, že rodinné farmy získávají dobré jméno i díky jejich přirozenému zájmu o agrolesnictví. Koneckonců za úspěšnými projekty, které budou dnes prezentovány v odpoledním bloku, stojí právě naši členové. Všichni nejspíš cítíme, jak je to vše spojené a že jsme vyběhli na dlouhou trať. Dobrou zprávou je, že i v českém právním řádu najdete po mnoha a mnoha desítkách let ustanovení, které definuje a počítá s touto kombinací podnikání a životního stylu – od 1.1.2026 máme v zákoně o zemědělství status rodinného zemědělského hospodářství. To, co mne v dnešních dnech naopak trápí, je, že touto vládou má být plošně omezeno vlastnické právo jakýmsi předkupním právem k zemědělské půdě, ze kterého budou mít ale prospěch zejména ti, kteří o práci pro krajinu a třeba o agrolesnictví mít zájem nikdy z podstaty věci nebudou. Plánuje se tak právní zabetonování půdy u největších agrokomplexů, kteří ji už nikdy nepustí k novým hospodářům, jež ale nutně potřebujeme. Mluvím o této věci proto, aby nezůstalo jen tématem pro stavovské organizace našeho typu, ale aby získalo i pozornost vašeho odborného spolku, protože se to logicky bude dotýkat i možného potenciálu rozvoje agrolesnických systémů. Tedy jak vidíte, máme pořád mnoho společného.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, na závěr mi dovolte znovu a upřímně poděkovat ČSAL za jejich neúnavnou činnost – za těch deset let jeho lidé dokázali skoro nemožné. Uvedli do odborné a politické debaty a do obecného povědomí téma funkčních stromů na zemědělské půdě a představili ho jako jedno z potřebných environmentálních i ekonomických řešení pro budoucnost zemědělství, a to není vůbec málo. Je to určitě dáno i tím, že jsou v něm členy skvělí lidé z různých branží, kteří se nebojí uvažovat v souvislostech. Doufejme, že je čeká minimálně dalších deset úspěšných let, raději však mnohem více!

Milí přátelé, těším se na další dobrou spolupráci a díky za pozornost!

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR