Zhruba stovka stálých zákazníků zblízka i zdaleka si pravidelně jezdí pro hovězí maso do rodinné farmy Borek ve Štěnovickém Borku na jižním Plzeňsku. Právě na domácnostech, které si pravidelně přijíždějí pro balíčky s masem, je hospodaření farmy postaveno. „Nedodáváme do řetězců ani do hotelů, chceme, aby naši zákazníci jezdili k nám na farmu. Aby viděli prostředí, ve kterém zvířata žijí, a mohli s námi promluvit třeba o tom, jak jim naše maso chutná a co z něj uvařili,“ říká farmář Jindřich Terč, nejstarší syn z farmářského rodu.

 

Symbolem farmy jsou zvlněné pastviny na kraji obce a na nich se pokojně pasoucí stádo černých a bílých chundelatých zvířat plemene galloway, což je masné plemeno původem ze Skotska. Díky vztahu k přírodě a způsobu hospodaření Terčovi skončili v prosinci na třetí příčce v soutěži Farma roku, kterou každoročně pořádá Asociace soukromého zemědělství.

 

Farma začínala v roce 1992, kdy ji otec Jindřicha Terče založil na pozemku po předcích o výměře 1,8 hektaru. Strategické rozhodnutí, zda se farma bude rozrůstat, padlo o osm let později, v roce 2000, kdy se sešla rodina a synové kývli, že do toho s otcem půjdou.

 

Výsledkem je stádo čítající zhruba stovku kusů a pastviny o výměře 150 hektarů, které jsou zčásti vlastní, ale z většiny pronajaté. „Někteří majitelé pozemků se přesvědčili, že farma je životaschopná, že hospodaříme ekologicky, a rozhodli se nám pozemky svěřit,“ říká Jindřich Terč, farmář a učitel základní školy v jedné osobě. Na farmě má na starosti hlavně administrativu a prodej plemenných zvířat. Je také členem výboru Klubu chovatelů plemen galloway, highland, texas longhorn a shorthorn při Českém svazu chovatelů masného skotu. Jeho bratr Luděk Terč zajišťuje pravidelný chod farmy a jeho doménou je technika na farmě.

 

„Farma a výuka dětí je ideální kombinace, aby člověk nevyhořel,“ říká farmář a učitel v jedné osobě, který o chundelatých zvířatech na své pastvině říká, že mají dobrou povahu a některé kravky či býčci jsou dokonce přítulní.

 

„Před revolucí se v České republice téměř žádná masná plemena nechovala, dnes jich je 25 a každé má své specifické vlastnosti. Zvířata plemene galloway jsou strašně milá, kravky jsou dobré matky, jejich povaha je dokonce důvodem, proč si je někteří chovatelé pořizují a mladá zvířata od nás nakupují,“ líčí Terč. I u něj to prý byla láska na první pohled.

 

Farmaření v podobě, kterou rodina zvolila, se dá podle něj nazvat ne zaměstnáním, ale spíš životním stylem, srdeční záležitostí. „To je také důvod, proč jsou majitelé ochotni pronajmout svoje drahocenné pozemky malé farmě raději než velkému podniku. Výměra velkých podniků se proto zmenšuje a počet pozemků, které získávají rodinné farmy, naopak stále roste,“ vysvětluje Terč.

 

„Hospodaříme okolo vodních toků, které pak tečou do Úhlavy a následně do Plzně. Přispíváme k čistotě vody, protože kolem toků jsou jenom pastviny. Navíc nepoužíváme žádné postřiky, žádnou chemii,“ vypráví farmář. Říká také, že by lidé neměli dotace považovat za důvod, proč farmář hospodaří. „Dotace se staly jakýmsi červeným hadrem dráždícím veřejnost, ale je třeba pochopit, že dotace, které konkrétně my získáváme, jsou kompenzací za to, že jinak by naše hospodaření bylo ztrátové,“ vysvětluje farmář.