Vážený pane předsedo Senátu PČR, vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, vážení poslanci a senátoři, vážení kolegové zemědělci,

oceňuji, že téma zemědělství je pro horní komoru Parlamentu ČR tak významné, že se tu můžeme scházet opakovaně. Vážím si možnosti znovu vystoupit jako zemědělec a zástupce organizace, která představuje nejčastější typ zemědělského podnikání a nutno říct i životního stylu na venkově – tedy lokálních farmářů. Ještě než přejdu v rámci stanoveného času k tématu generační výměny, dovolte mi poděkovat za to, že Senát ČR vyslyšel náš loňský návrh na zařazení příspěvku z instituce, která se věnuje číslům a ekonomice v zemědělství. Považuji to za kvalitativní krok vpřed. Doufejme, že to trochu pomůže korigovat tendenční výklady některých čísel, které tu dříve zaznívaly.

Je jisté, zemědělství v ČR vězí v dlouhodobě neřešených potížích a tomu také odpovídají jeho neslavné výsledky oproti většině jiných evropských zemí. Tím největším problémem pro náš sektor je otázka generační výměny na pozicích majitelů zemědělských farem a podniků. Toto varování říkáme směrem ke státu mnoho let a platí čím dál víc. V ASZ ČR se otázkou generace nových podnikatelů zcela přirozeně zabýváme od samého počátku našeho fungování, protože dobře víme, co je pro nás nejdůležitější a také proto, že nechceme být pasivními diváky. Stali jsme se protagonisty řady změn, které se i přes nezájem či odpor některých skupin nakonec podařilo viditelně posunout. Reálným výsledkem je to, že tisíce rodinných farem mají dnes své nástupce, a dokonce vznikla i řada zemědělců nových.

Pustím vám tady takovou kratičkou prezentaci. Je to pět farem, které jsem namátkou vybral z loňského ročníku v rámci soutěže Farma roku a v programu Pestrá krajina:

• Rodinná farma Hanžlových ze Strakonicka na 150 hektarech s dojným skotem a zpracováním mléka a prodejem produkce ze dvora
• Rodinná farma Vojtěška z Českého ráje na 100 hektarech s masným skotem a přímým prodejem vyzrálého masa
• Rodinná farma Střítežské Fojtství z Beskyd na 125 hektarech s výkrmem kuřat a chovem ovcí
• Biofarma Vitenplant rodiny Richterových na Rakovnicku s 8 hektary bylin a květin
• Rodinná farma Libora Janečky od Frýdku-Místku s 200 hektary se zaměřením na produkci brambor a jejich zpracování a přímý prodej

Již více než dvacet let se tento typ farem každoročně hlásí do různých akcí naší Asociace. Nejde o žádné Potěmkinovy vesnice, každý se tam může zajet podívat. Jsou to podniky naprosto různorodé, a přitom ve své podstatě a ve své filozofii téměř stejné. Myslím, že pár těchto obrázků stačí k tomu, abychom navnímali mnoho jejich životaschopných aspektů. Vidíme jasnou pestrost přístupů, jak se živí a jak využívají místní podmínky a jak převádějí teorii potřebné péče o zdroje a okolní krajinu do praxe. Hlavně ale vidíme vícegenerační zastoupení téměř u každé z farem, která dokáže téměř za všech okolností fungovat ve své lokalitě a mít své zákazníky pro autentickou a často přidanou hodnotu své produkce.

A já se ptám: dává větší smysl bavit se o možnostech podpory toho, co funguje po staletí a má svou přirozenou samoobnovující schopnost, aby se mohlo rozvíjet i v současných společenských podmínkách, nebo je důležitější dál experimentovat a všemožně a za každou cenu – tedy i za cenu naprostého zničení celého venkova podporovat průmyslový model zemědělství, který nám jasně dokazuje, že tyto specificky lokální a samoobnovující funkce prostě ze své podstaty nemá? Věřím, že nezaujatého a logicky uvažujícího posluchače napadne jasná odpověď.

Velmi mne proto mrzí, že některé svazy a komory tu dlouhodobě mají jako své svaté poslání hledat a současně rozdělovat, kdo je a kdo není produkční zemědělec. S ohledem na přípravu nové SZP EU se asi někteří těší, jak budou v tomto smyslu určovat, kdo je aktivní zemědělec a kdo smí brát podpory.

A ptám se dál: Chce si snad někdo vzít na sebe odpovědnost určovat, kdo například z těchto před chvilkou představených úplně normálních farem je, nebo není dostatečně produkční nebo aktivní nebo jinak k úctě a podpoře státu kvalifikovaný podnik? Opravdu nám snad schází další debata, jak vyrábět další přebytek obilí, při které budeme dál přihlížet, jak nám zemědělství přechází pod různé investory mimo obor?

Na dalším obrázku mám příspěvek polského prezidenta Nawrockého na síti X, který před pár týdny svým vetem u zákona k profesionálnímu zemědělci jasně podpořil všechny místní sedláky. Řekl, že nedopustí, aby kdokoliv polské farmáře zkoumal, kdo je aktivní zemědělec a že jeho země nebude prověřovat sedláky, kteří se vrací večer po těžké práci domů, aby se z nich druhý den stali tzv. „neaktivní“ jen proto, že nevygenerovali někým určený počet faktur.

Takhle podle mého názoru vypadá jasná politická podpora směrem k sedlákům ve vlastní zemi. A já očekávám, že s tímto vědomím bude pracovat současná vláda a pan ministr. Tento moment zde zmiňuji proto, že úroveň erární důvěry v každého sedláka, ať už dělá cokoli, je tím nejdůležitějším signálem, který určí zájem mladé veřejnosti stát se další zemědělskou generací. Evropská dotace na mladé je skvělá a my plně podporujeme její zvýšení na minimálně 6 % rozpočtu, ale sama o sobě nestačí. Nestačí ani žádné izolované podpory či prázdné píár. Musí jít o cílený komplex legislativních úprav, vhodných preferencí a promyšlených nástrojů, které budou mít potenciál získat si skutečnou důvěru u mladé generace, že se to s tou prioritou na ministerstvu myslí opravdu vážně.

Deklaruji, že naše Asociace podporuje většinu opatření se sociálním aspektem, která navrhuje EK v návrhu nové SZP.  Vzpomeňme také na titul Předčasné ukončení zemědělské činnosti, který ve správné životní fázi motivoval v rodinách k předání farem novým nástupcům. Velmi dobré ohlasy a výsledky měl program PGRLF na podporu nákupu půdy od fyzických osob. Stejně tak může zapůsobit novela zákona o SPÚ, která nově řeší přednostní pacht státní půdy pro mladé lokální zemědělce, pokud se ovšem metodicky dobře udělá. Také práce na rozvoji konkrétních opatření u nového statusu rodinného zemědělského hospodářství může být začátkem toho, aby byla specifika generačního modelu farmaření vytěžena na maximum. To jsou některé konkrétní nástroje, které mohou pomoci. Rozhodně to ale nejsou snahy o sortýrování zemědělců na produkční a neprodukční. Nepomůže ani žádné omezování vlastnického práva k půdě, které ji zabetonuje u současných nájemců, a tedy naopak ztíží nebo přímo znemožní začínat novým a mladým zemědělcům. Podstatné je také to, aby podpory pro mladou generaci byly vždy podmíněny vznikem samostatných podnikatelů, kteří mohou reálně převzít farmy nebo je vybudovat a nikoli falešně cílit na podporu mladých zaměstnanců v podnicích. Zásadně je ale třeba tvořit dobré jméno našemu oboru podnikání, nezatěžovat ho věčnými nářky, demonstracemi a pochybnostmi. V neposlední řadě je také důležité vyřešit střety zájmů a dotační kauzy pana premiéra, kterými pověst celého našeho sektoru výrazně trpí.

Závěrem shrnuji, že v otázce generační výměny není zatím po všech stránkách spolehlivější alternativy než té, která v každém koutě této země může přirozeně generovat nové kvalitně připravené a motivované místní sedláky. Právě u nich je vždy vyšší podíl vlastní obhospodařované půdy, mají přirozený zájem chránit jí před erozí a věnovat se krajině bez nějakých byrokratických pokynů. Jsou to oni, kdo mají sociální nezastupitelnost a tvoří i dobrou image zemědělství. A chcete-li, tak vytvořená nová generace na našich dvorech je tou nejvyšší úrovní produkce, kterou můžeme nabídnout a pro kterou zároveň žijeme na našich farmách. Předchozí vláda se to navzdory svým proklamacím víceméně bála pořádně udělat, a tak to udělejte třeba vy, kdo dnes vládnete a ukažte, že tomu zemědělství rozumíte lépe a že ho umíte brát v nejširších souvislostech. Děkuji vám za pozornost.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR