Týden v zemědělství podle Petra Havla – č. 12

Petr  HavelPetr Havel
Sdílejte článek
Týden v zemědělství podle Petra Havla – č. 12

Počátkem týdne zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) upřesněnou celkovou loňskou bilanci zemědělství, podle níž se produkce zemědělství meziročně zvýšila o 10,7 % procenta na 193,4 miliardy korun, zejména kvůli vyšším cenám živočišné výroby, ale i dobré úrodě. Při růstu mezispotřeby o 1,5 % se pak hrubá přidaná hodnota zvýšila o 28,9 % na 75,6 miliardy korun. Rostlinná produkce podle ČSÚ dosáhla hodnoty 98,5 miliardy Kč (+7,7 %), živočišná produkce vzrostla proti roku 2024 o 15,5 % na 81,4 miliardy Kč. V obecné rovině lze tak konstatovat, že loňský rok patřil v tuzemském zemědělství navzdory různým katastrofickým prognózám mezi ty úspěšnější – letošní rok ale bude pravděpodobně vzhledem k důsledkům válečného konfliktu na Blízkém východě o dost složitější.

Ministerstvo zemědělství (MZe) a Ministerstvo životního prostředí (MŽP) začínají více koordinovat své legislativní aktivity, zejména v omezení regulací týkajících se ochrany přírody. To může v praxi znamenat jak pozitivní, tak negativní změny. Za pozitivní lze přitom považovat změnu přístupu MŽP k výstavbě přehrad, jak mimo jiné i veřejně zaznělo na slavnostním setkání vodohospodářů v Kongresovém centru v Praze při příležitosti blížícího se Světového dne vody (22.března). MŽP přitom hodlá i nadále podporovat k přírodě blízká opatření týkající se vody a krajiny, zároveň ale již nebude výstavbě nových vodních nádrží, nejen jako prevenci rizik povodní nebo sucha, bránit, a připravuje se i novela vodního zákona, která by mimo jiné měla výstavbu přehrad usnadnit. Možné negativní dopady by ale mohla přinést připravovaná změna týkající se vymezení erozí ohrožených oblastí v ČR, do nichž v současné době spadá zhruba 65 procent zemědělské půdy. Ministr Martin Šebestyán opakovaně poukazuje na to, že v EU tvoří takové oblasti průměrně 20 procent ploch, zatím ale neupřesnil, jaký by byl po změnách výsledný stav v ČR. Obecně lze přitom konstatovat, že přístup k rizikům eroze naplňuje v ČR úsloví „ode zdi ke zdi“, tedy že stávající úprava je zřejmě skutečně příliš přísná, budoucí ale naopak může být příliš volná. Prevence rizik eroze je totiž i v zájmu samotných zemědělců – úbytek i jen několika centimetrů svrchní vrstvy půdy může v praxi znamenat pokles hektarových výnosů až o desítky procent, a pokud vezmeme v úvahu možný pokles aplikace dusíkatých hnojiv kvůli růstu jejich cen, konkurenceschopnost zejména rostlinné výroby by se mohla při kombinaci obou faktorů snížit.

To vše v situaci, kdy EU pokračuje v liberalizaci obchodu s řadou významných ekonomických teritorií. Evropská Komise v uplynulém týdnu oznámila, že dohoda se skupinou latinskoamerických států Mercosur začne prozatímně platit od 1. května, i když jí zatím neschválil Evropský parlament. Liberalizace obchodu se bude také týkat EU a Austrálie, EU a Indie a EU a USA, a evropští zemědělci se tak postupně dostanou pod větší tlak, než tomu bylo do současné doby. Je však třeba připomenout, že ve všech jmenovaných případech mají být zemědělci v EU chráněni, mimo jiné množstevními kvótami.

Nejen proto sílí aktivity některých členských zemí týkající se revize zatím známého návrhu EU na změny ve Společné zemědělské politice od roku 2028 (SZP). V Uplynulém týdnu se například ke společnému jednání v Budapešti sešli ministři zemědělství zemí Visegrádské skupiny (V4), Bulharska a Rumunska. Ti se shodli na potřebě maximální finanční samostatnosti členských států, možnost samostatné obálky pokrývající všechna opatření a zahrnutí zpracování zemědělské produkce, pozemkových úprav, poradenství, vzdělávání, EIP či LEADER do alokace SZP, a navýšení rozpočtu SZP minimálně na úroveň stávajícího období, s ohledem na více než 20% inflaci posledních let. Zejména požadované zvýšení rozpočtu na SZP ale nejspíš není reálné, a půjde tak zřejmě hlavně o to, co bude vlastní SZP obsahovat.

S ohledem na růst cen dusíkatých hnojiv by měli zemědělce zajímat výsledky výzkumů, jejichž cílem je tyto látky nahradit, ostatně i proto, že jsou dusíkatá hnojiva vyráběna energeticky vysoce nákladným procesem. Dusík by ale mohly rostlinám dodávat bakterie, které je k tomu možné naprogramovat. Podle vědců jsou totiž určité druhy půdních bakterií vybaveny enzymem zvaným nitrogenáza, který je uzpůsoben pro přeměnu vzdušného dusíku na výživově využitelnou formu i bez extrémních podmínek průmyslového procesu. Nejdále jsou v tom vědci z dánské Aarhuské univerzity.

Další možnost, jak dodávat do půdy potřebné látky, představuje ale také dříve běžně používané řízené vypalování. Vědci z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity ve spolupráci s kolegy z maďarského centra pro ekologický výzkum – HUN-REN Centre for Ecological Research nyní potvrdili, že řízené vypalování může při správném postupu podpořit také biodiverzitu suchých trávníků, a také, že pokud se vypalování provádí brzy na jaře, tedy ještě před hlavní aktivitou bezobratlých, může být jeho negativní dopad na živočichy minimální.

Petr Havel

Přečteno: 131x