Češi rajčata milují. Podle Zelinářské unie Čech a Moravy každý ročně zkonzumuje téměř 13 kilogramů rajčat, což je nejvíce ze všech druhů zeleniny. Cena hraje u českého spotřebitele tradičně klíčovou roli, ale přibývá i těch, kteří zkoumají původ a chuť. A na tyto zákazníky cílí tuzemští majitelé farem.
Zelinářská unie Čech a Moravy uvádí, že v moderních krytých plochách se rajčata pěstují na téměř 50 hektarech. Podle oslovených tuzemských farmářů se takto začala pěstovat právě kvůli poptávce ze strany zákazníků a řetězců, které je jinak v „hluchých“ měsících musely dovážet.
„Když rajče cestuje z Holandska, putuje sem třeba deset dní, ale není správně dozrálé. Dají je dohromady s banány, aby získala barvu, ale chuťově je to prostě hmota. Naše rajčata naopak necháme úplně dozrát a ta chuť je úplně jinde,“ tvrdí manažer prodeje a marketingu Luděk Dvořák ze sdružení farmářů Čerstvě utrženo. Družstvo se sídlem v Brně má téměř 23 hektarů hydroponických skleníků, přičemž rajčata tvoří asi 65 procent produkce.
Sdružení vzniklo zhruba před devíti lety, aby vytvořilo větší sílu při jednáních s řetězci a zároveň přineslo na trh ryze českou značku. V té době byly podle Dvořáka ceny energií ještě nízké, poskytovatelé se předháněli v cenových nabídkách. To se ale záhy změnilo, když někteří začali krachovat. Nejdřív proběhla pandemie, pak Rusko rozpoutalo válku na Ukrajině.
Z krize do krize
„Energie se začaly skokově měnit ze dne na den, skleníkům vzrostly ceny až sedmnáctkrát. To by musela rajčata stát jako luxusní belgická čokoláda, aby se to tehdy vyplatilo,“ říká Dvořák. Následovaly odstávky. Podnikatelé se nicméně poučili a vedle odběrů elektřiny ze sítě si začali vyrábět vlastní, buď ze solárů nebo v bioplynkách. „Teď, když se opět začínalo dařit, přišel Írán a ceny energií zase rostou. Ovlivňuje to i cenu hnojiv,“ dodává Dvořák.
Výdaje na energie trápí i Farmu Bezdínek z Dolní Lutyně v Moravskoslezském kraji. Její majitelé museli zkrátit pěstební cyklus z dvanácti na devět měsíců. „Celoročně teď svítíme jen v tom nejmenším skleníku, protože máme s řetězcem domluvený pravidelný odběr. Ale jde jen o necelý hektar,“ říká Václav Psota, specialista na ochranu rostlin z Farmy Bezdínek.
Zemědělci kromě toho vidí problémy spjaté čistě s tuzemským trhem. „Máme například dražší a komplikovanější sezónní zaměstnávání. Nemáme český obchodní řetězec, který by podporoval tuzemské pěstitele, máme slabou vyjednávací pozici. Máme jen tuzemské spotřebitele – jejich zájem o naši produkci je stěžejní,“ uvedla Zuzana Přibylová, tajemnice Zelinářské unie Čech a Moravy.
Dvořák rovněž zmiňuje problém nedostatečné ochrany českého trhu. „Třeba Holanďani si k sobě naše rajčata nepustí, ale my v Česku fungujeme jako popelnice Evropy,“ stěžuje si na konkurenci z Polska, ale také například z Maroka. Cena rajčat z Čerstvě utrženo se na Rohlík.cz nebo v e-shopu Tesco pohybuje kolem 300 až 350 Kč za kilogram. Keříková rajčata v akcích z konvenční produkce lze pořídit i za 45 až 75 Kč korun za kilo.
Rajčata bez pesticidů
Pěstitelé tuzemských rajčat se proto snaží přesvědčit zákazníky o výhodách lokálních hydroponických rajčat. Například tvrdí, že při pěstování nepoužívají chemické pesticidy vůbec, nebo naprosto minimálně, takže výsledný produkt je takzvaně v bezreziduální kvalitě (rezidua jsou stopy či zbytky látek, pozn. aut.). Farma Bezdínek jako důkaz předkládá dobrovolný španělský standard Zerya.
„Neznamená to, že se pesticid nepoužil vůbec, ale že v momentě sklizně je tam nula reziduí. V průběhu roku máme pěstování postavené na bio ochraně, ale v listopadu po poslední sklizni pesticid ‚pro vyčištění‘ použijeme,“ vysvětluje Psota.
Biologická ochrana podle něj stojí na několika úrovních. Jde například o mikroorganismy, dravé roztoče, dravé ploštice nebo parazitické vosičky. Roli opylovačů ve skleníku sehrávají čmeláci.
Farmáři Čerstvě utrženo podle Dvořáka nepoužívají pesticidy vůbec. „Zničili bychom si pěstování. Máme to založeno na biologické ochraně, tedy armádě pozitivních škůdců. Když si u nás utrhnu rajče, ani ho nemyji. Kdyby to zákon umožnil, mohli bychom být v podstatě bio,“ je přesvědčen Dvořák. Bio certifikaci nicméně hydroponicky pěstovaná rajčata získat nemohou, protože jsou zasazeny v substrátu.
Pěstování ve skleníku je na jednu stranu energeticky náročné, ale v hydroponii se zase lépe hospodaří s vodou. Farma Bezdínek používá dešťovku, kterou si sbírá do lagun. Vodu navíc recykluje.
Vznik české certifikace
Odborník z Ústavu zelinářství a květinářství Mendelovy univerzity Tomáš Kopta se domnívá, že bezpesticidní pěstování je zásadním krokem pro budoucnost udržitelného zemědělství. Chrání půdu, vodu i biodiverzitu a zároveň reaguje na rostoucí očekávání spotřebitelů na kvalitu a bezpečnost potravin.
„Vidíme obří trend v zahraničí, kde je systém certifikace ‚nula reziduí‘ daleko rozvinutější, třeba ve Francii a Španělsku, a bude se rozvíjet i u nás,“ říká Kopta. Podle něj by to měla být jedna z priorit, protože problém s rezidui je enormní a je nutné brát v úvahu i takzvaný „koktejlový efekt“, kdy se škodliviny do lidského těla dostávají z mnoha různých zdrojů.
Sám se účastní jednání s řetězcem Albert, na kterých se hovoří o možném vzniku lokálního „bezreziduálního“ standardu. Výsledkem by měl být i soubor doporučení pro zemědělce, aby například věděli, jak pesticidy v nouzi použít, a přesto docílit nulových reziduí na výsledné plodině.
„Sledovali jsme dynamiku pesticidů, jak se odbourávají, jak se liší například situace, když postříkáte list, nebo plod. Jde o to vytvořit plán ochrany a bezpečné postupy, aby byl výsledek bez reziduí. A podmínkou je samozřejmě kontrolní orgán, chemická laboratoř, která by to ověřovala,“ vysvětluje Kopta.
Taková certifikace by podle něj mohla fungovat po boku bio produkce jako alternativa. U bia totiž na nulová rezidua nelze vždy spoléhat. V otevřené krajině mohou bio produkci kontaminovat třeba pesticidy z konvenční produkce, které na pole přivane vítr. Stalo se to mimo jiné loni rodinné bezové Farmě Křížov.
Autor: Irena Buřívalová
Zdroj: Ekonews.cz
