Regulace plevelů na nezemědělských plochách je poměrně složitým problémem. Zejména rozsáhlé plochy železnic, plochy v přístavech a manipulačních skladech bývají pravidelně ošetřovány herbicidy. Používány jsou totální, zpravidla perzistentní herbicidy v podstatně vyšších dávkách než v zemědělství. Tyto plochy jsou zdrojem rezistentních populací plevelů, které se následně mohou šířit na zemědělskou půdu. Největším problémem je jejich šíření po železnici po celé republice.

K rychlému šíření plevelných druhů dochází v posledních letech především podél dálnic a vysokorychlostních silnic. Rychlý postup šíření některých plevelných druhů napříč Evropou je zřetelný. Zejména plevele rozšiřující se anemochorně (ambrózie, bytel, starčky, zlatobýl, pelyněk černobýl, podběl lékařský atd.). Podél těchto komunikací se šíří i další plevele jako např. pupalky, laskavce, rdesna, merlíky, rosičky, ježatky, béry, štětka soukenická aj.

Vlivem dopravy (především železniční, kamionové a lodní) jsou k nám introdukovány plevele ze vzdálených oblastí v našich podmínkách dosud neznámé. Nejčastěji se s nimi setkáváme na místech, kde dochází k manipulaci s dováženým materiálem, jako např. na překladištích zboží, u zpracoven dovážených surovin, kolem zemědělských objektů apod. Tyto plevele jsou pro naše podmínky nové a cizí, tudíž zde nemají přirozenou konkurenci a silně se rozmnožují. Většinou jde o plevele z teplých oblastí, které se nejdříve uchytí v pro ně klimaticky příhodných regionech, jako je jižní Morava, Polabí či jižní Slovensko, a odtud se postupně dostávají do poloh vyšších a chladnějších. Mnohdy okrasné druhy plevelů, pěstované na záhonech a zahrádkách, zplaňují. Tyto plevelné rostliny zaujímají zpočátku lokality nezemědělské – rumiště, skládky, příkopy apod., avšak postupně se dostávají i na ornou půdu. Protože se problematika nových plevelů zvyšuje a jejich množství narůstá, je nutné jim věnovat náležitou pozornost. Zde jsou uvedeny jedny z nejdůležitějších invazních plevelů, které v posledních letech postupně nabývají na významu.

Nebezpečím jsou proto i cizokrajné plevele, které se k nám šíří po železnici, lodní dopravou s různými surovinami (obilí, zemědělské produkty, železná ruda atd.). Příkladem může být ambrózie peřenolistá a bytel metlatý. Tyto plevele v našich podmínkách již zdomácněly a jsou významným nebezpečím pro zemědělskou půdu. Podobně k nám byla zavlečena s železnou rudou locika tatarská. Problém zavlékání cizokrajných plevelů je nezanedbatelný a riziko zavlékání je stále vyšší. Proto je nutné tento problém neustále sledovat a studovat jednotlivé migrační cesty. Vzhledem k budování dalších nových dálnic lze předpokládat, že šíření plevelů podél nich bude nabývat na stále větším významu.

Šíření plevelů také napomáhají zahrádkáři, kteří šíří do okolí zahrad mnoho rizikových rostlin, jež následně zaplevelují krajinu i zemědělskou půdu (křídlatky, netýkavky, třapatky, zlatobýly a další). Stejně negativně působí poměrně časté zavlékání rostlin z dovolených ze zahraničí a jejich pěstování na zahradách.

Význam monitoringu

Vzhledem k tomu, že dochází k významnému šíření jak cizokrajných invazních plevelů, tak i běžně se vyskytujících plevelů železniční, ale i pozemní silniční dopravou (dálnice atd.), dochází k následnému šíření plevelů na okolní plochy i zemědělskou půdu. Je proto důležité získat podrobné informace o šíření plevelů. Problémem je i šíření některých rezistentních populací plevelů vůči herbicidům po železnici i podél dálnic a silnic, jako například šíření bytelu metlatého (Kochia scoparia). V minulých letech jsme ve spolupráci s firmou JARO Česká Skalice s.r.o. prováděli vyhodnocení aplikací herbicidů, jejichž požívání je registrováno pro použití na železnici (Roundup, Dikopur). Cílem bylo sledování účinnosti aplikací na různá společenstva plevelných rostlin, která se na železničních svršcích vyskytují. Problémem kromě jednoletých plevelů jsou i plevele vytrvalé, jako například přeslička rolní, která se na železniční svršky šíří z okolních ploch, ale současně se může zpětně šířit do okolí i na zemědělskou půdu. V současné době je poměrně významným problémem šíření prosovitých trav ježatka kuří noha, béry aj. a především z dvouděložných plevelů laskavce ohnutého a laskavce zelenoklasého. Při špatném účinku herbicidů rostliny dozrávají a klasickým způsobem se generativní diaspory plevelů (obilky, nažky) šíří na velké vzdálenosti. To se týká i dalších plevelných druhů, které se na kolejištích vyskytují. Proto se některé plevelné druhy šíří poměrně rychle i do oblastí, kde se dříve nevyskytovaly.

Při testování na rezistenci plevelů byly zjištěny rezistentní rostliny bytelu metlatého (Kochia scoparia) vůči inhibitorům ALS. Rezistence vůči herbicidu glyfosát nebyla prokázána. Zajímavým zjištěním byly nálezy rezistentních rostlin laskavce ohnutého (Amaranthus retroflexus) a laskavce zelenoklasého (Amaranthus chlorostachys) vůči triazinovým herbicidům, které se již několik let nepoužívají, přesto se stále vyskytují například na železnici, ale zřejmě i v agroekosystémech.

Invaze nových plevelných druhů jsou proto velkým rizikem pro pěstování plodin. Jedná se vysoce agresivní plevelné druhy, vysoce konkurenčně zdatné. Prosazují se zejména v širokořádkových plodinách. Nebezpečí spočívá především v tom, že v počáteční fázi invaze unikají pozornosti zemědělců. Jsou však schopné rychle ve vhodných podmínkách expandovat. Vzhledem k tomu, že se jedná především o teplomilné rostliny, vzcházejí až v pozdějším období, a proto unikají systémům regulace. Přínosem výzkumu této problematiky je získání znalostí o biologických a ekologických vlastnostech těchto plevelných druhů, což umožní aplikovat systémy regulace tak, aby se zabránilo šíření těchto plevelů. Při vysokém zaplevelení dochází k tomu, že není možné celou řadu plodin pěstovat, což působí zemědělcům vysoké ekonomické ztráty. Důležitá je též prevence a preventivní regulace na nezemědělské půdě.

Text: Jan Mikulka a Jan Štrobach, Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i. Praha-Ruzyně

Foto: Jan Mikulka