Nezastupitelnou roli v přírodě hrají stromy. Skloubení pěstování různých plodin nebo chovu zvířat společně se stromy představuje agrolesnictví, které se začíná rozvíjet i na našem území.

 

Nejen na význam stromů byl zaměřen odborný seminář „Agrolesnictví v Česku – 10 let společné cesty“, který proběhl v aule České zemědělské univerzity v Praze (ČZU). Akci uspořádal Český spolek pro agrolesnictví ve spolupráci s ČZU.

 

Zemědělsko-lesnickými systémy se rozumí využívání půdy, kdy se na stejném pozemku pěstují zemědělské plodiny a stromy nebo se chovají zvířata mezi dřevinami. Český spolek pro agrolesnictví udává, že agrolesnictví je způsob hospodaření na zemědělské nebo lesní půdě, který kombinuje pěstování dřevin s některou formou zemědělské produkce na jednom pozemku.

Jednání zahájila nová předsedkyně Českého spolku pro agrolesnictví Ing. Lenka Ehrenbergerová, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně, která poté celou konferenci moderovala a také vystoupila s odbornou přednáškou.

 

„Deset let v životě stromu je relativně krátké období, ale v krajině se podařilo realizovat významné změny,“ konstatovala Ing. Ehrenbergerová. „Agrolesnictví se stalo respektovanou cestou k udržitelné budoucnosti. Každý zasazený strom se počítá.“

 

Poté promluvil rektor ČZU prof. Ing. Michal Lošťák, Ph.D. „Za ta léta jsme udělali řadu změn,“ připomněl na úvod svého vystoupení. „Agrolesnictví je názorným příkladem inovací.“

Mimo jiné upozornil na skutečnost, že v agrolesnictví lze produkovat větší množství kvalitních potravin. Zároveň upozornil na sociální dimenzi agrolesnických systémů. Agrolesnictví mění zaběhnuté procesy, přináší nové technologie.

 

Několik slov pronesl také prof. Ing. Josef Fanta, CSc., který patří k legendám české ekologie. „Žijeme v době plné změn včetně změn prostředí,“ konstatoval. „Hlavním činitelem změn je člověk sám.“

 

Upozornil na skutečnost, že si člověk vymyslel jednoduché pravidlo – větší rozsah, větší výnos, větší zisk. To vedlo k monokulturnímu velkoplošnému hospodaření. Ale česká krajina je na rozdíl od USA nebo asijských stepí velmi rozmanitá. V České republice máme pestrý geologický podklad, různorodý reliéf, rozmanité typy půd i různý vodní režim. Kombinace stanovištních faktorů vytváří ráz krajiny. Je potřeba zohledňovat lokální rozdíly klimatu.

 

Pěstitelé by měli mít zájem o trvalou udržitelnost hospodaření. „Velkoplošné využívání naší krajině nesedí, nepřizpůsobuje se pestrým stanovištním podmínkám,“ zdůraznil prof. Fanta. „Po nějakou dobu to většinou jde, ale nakonec to dříve nebo později končí kolapsem.“ Jako příklad uvedl erozi, záplavy nebo snížení diverzity.

 

„Hospodář se chce při využívání krajiny dobrat dobrého výsledku. Toho lze dosáhnout i kombinací různých činností na jednom místě v jednom typu krajiny. To je podstata agrolesnictví.“ Agrolesnictví je v souladu s přírodními podmínkami, přičemž existuje řada kombinací. Hospodaření by si měli zemědělci dobře promyslet, s cílem jak posílit stabilitu krajiny. Změna klimatu mění podmínky pro využívání krajiny. Pěstitelé by měli přemýšlet co a jak změnit. Měli by se naučit porozumět podstatě krajiny a přizpůsobit způsob jejího využívání.

 

Pan prof. Ing. Bohdan Lojka, Ph.D., z ČZU představuje pro agrolesnictví klíčovou osobnost a patří k zakladatelům Českého spolku pro agrolesnictví. Připomněl, že když v devadesátých letech studoval na vysoké škole, agrolesnictví se rozvíjelo především v tropech.

 

„Za deset let jsme udělali velký kus práce,“ zhodnotil současnou situaci v oblasti agrolesnictví v ČR. „Agrolesnictví dělají nejvíce malí sedláci. Snaží se předat potomkům krajinu v dobrém stavu.

Agrolesnictví je krásné, je fungující.

 

Profesor Lojka upozornil na skutečnost, že v minulosti se na našem území už hospodařilo podle agrolesnických zásad. V současnosti se k nám zase postupně navrací. V posledních letech se plocha agrolesnictví v ČR rozrostla o zhruba čtyři tisíce hektarů. K důvodům zvýšeného zájmu patří i poskytované dotace pro agrolesnictví a podpora vzdělávání. „Agrolesnictví zahrnuje velké množství různých variant kombinací dřevin a zemědělství,“ shrnul na závěr svého vystoupení prof. Lojka.

 

Následně vystoupil Ing. Tomáš Staněk z Ministerstva životního prostředí ČR. „Ministerstvo životního prostředí podporuje agrolesnictví, vidí v něm významný nástroj ke zlepšení naší krajiny,“ připomněl v úvodu svého vystoupení. Inženýr Staněk vyzdvihl, že agrolesnické systémy přinášejí zaručené environmentální benefity vedoucí ke zlepšení stavu krajiny i půdy. Zabraňuje erozní činnosti, zlepšuje vodní bilanci i kvalitu podzemních vod. Stromy vážou uhlík nad rámec hospodaření. „Chceme zjednodušit proces pro agrolesnictví,“ uvedl na závěr vystoupení.

 

Předseda Asociace soukromého zemědělství Mgr. Ing. Jaroslav Šebek vysvětlil, že asociace bude i nadále podporovat agrolesnictví. „Věřím, že se agrolesnictví u nás stalo pevnou součástí opatření, která máme na naší půdě udělat.“ Také zdůraznil, že je potřeba motivovat lidi, kteří se do toho chtějí pustit. Nejblíže mají k agrolesnictví malí sedláci. Od 1. ledna 2026 je v zákoně ustanoven status rodinného hospodářství.

 

Inženýr Michal Pochop z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy, v. v. i., uvedl, že se účastnil úprav pozemků na ČZU. Jednalo se o pilotní projekt agrolesnictví určený k výuce. Mimo jiné ověřovali vhodné typy oplocenek pro různé stromy. „Je to dlouhodobé trvalé opatření,“ připomněl Ing. Pochop. Jeho mottem je: „Krajina má být pojedlá.“

 

Formou videokonference přítomné pozdravila z Bruselu europoslankyně Ing. Veronika Vrecionová. „Agrolesnictví není jen pěkný krajinný koncept,“ připomněla na úvod vystoupení. „Je to praktický nástroj, který může pomoci zemědělství i krajině.“

 

Dle její informace se v zemích Evropské unie v současnosti hospodaří podle agrolesnických zásad na 8,8 procentech výměry zemědělské půdy. Také v ČR se agrolesnictví v posledních letech rozvíjí. „Agrolesnictví není okrajovým opatřením, je přirozenou součástí společné zemědělské politiky.“ Neexistuje jeden model, vždy je potřeba se přizpůsobit daným podmínkám. Někde se například uplatní pásy stromů, zatímco jinde větrolamy nebo pastva. „Variabilita je výzva a zároveň i šance. Stojíme na začátku velmi důležitého období. Dlouhodobé systémy, jako v agrolesnictví, potřebují stabilitu.“

 

Vývoj dotací na podporu agrolesnictví nastínila Mgr. Ing. Lenka Svobodová z Ministerstva zemědělství ČR. Mimo jiné uvedla, že agrolesnictví je implementováno nařízením vlády č. 140/2023 Sb. o stanovení podmínek provádění opatření agrolesnictví, ve znění pozdějších předpisů. Novelizace se uskutečnily na podněty z řad zemědělců, například byly doplněny další druhy použitelných dřevin.

 

V agrolesnictví je potřeba dodržovat několik zásad. Především platí povinnost vysázet sto stromů na hektar. Nejmenší výměra agrolesnických systémů, na kterou lze čerpat dotace, dosahuje půl hektaru. Pěstitel musí vysázet více než polovinu lesních druhů. Povoluje se nejvýše 40 % od jednoho druhu. Je třeba vypracovat projekt. Po období pěti let musí na pozemku zůstat 75 % z vysázených jedinců.

 

Celkem bylo v období 2023 až 2025 v ČR vysázeno v agrolesnických systémech 376,8 tisíc stromů. Z vysázených druhů převládal javor klen (přes 67 tisíc kusů) a lípa malolistá (přes 64,2 tisíc kusů). K dalším nejrozšířenějším druhům stromů v agrolesnictví patřily dub letní, dub zimní, třešeň ptačí, habr obecný, olše lepkavá, javor mléč nebo buk lesní.