I když současný ministr zahraničí Macinka sliboval, že „zelená krev”, která poteče, bude patřit ekologickým aktivistům, zatím to vypadá, že krvavé lázně se týkají samotného životního prostředí. Zájem o jeho ochranu ustoupil zájmu prosadit práva (nikoliv povinnosti) rybářů, myslivců, chovatelů hospodářských zvířat a zemědělců. Vyplývá to z nedávné tiskové zprávy MŽP a Ministerstva zemědělství ČR (MZe).

„Vnímám obavy i požadavky ze strany zemědělců, proto jsem na tyto podněty okamžitě navázal jednáním s panem ministrem Šebestyánem. MŽP je připraveno k aktivní spolupráci na klíčových mezirezortních tématech. Naší prioritou je najít rovnováhu mezi ochranou přírody a stabilitou zemědělského sektoru,“ prohlásil ministr životního prostředí Igor Červený. A ono hledání rovnováhy zdůraznil hned několika body.

Vlci, vydry a bobři jako škodná

MŽP navrhlo úpravu vyhlášky, která stanoví výčet zvláště chráněných druhů. „Změna se týká zařazení vlka obecného z kategorie kriticky ohrožený do kategorie ohrožený. Máme v plánu navrhnout také další opatření, která by měla usnadnit lidem ochranu majetku a zvířat před těmito šelmami, ale vše může být realizováno až po rozhodnutí Soudního dvora EU o žalobách požadujících zrušení zmírnění ochrany druhu na evropské úrovni,“ uvedl Červený.

Schůzi ministrů předcházela výzva myslivecké jednoty, Agrární komory ČR, Rybářského sdružení ČR, Lesnicko-dřevařské komory, Zemědělského svazu a dalších subjektů ke společnému jednání s ministerstvy. Podle jejich společného prohlášení není největším problémem intenzifikace zemědělství, špatné hospodaření v krajině včetně (ne)zadržování vody a šíření invazních druhů rostlin a živočichů. Je to naopak ochrana našich původních, zvláště chráněných zvířecích druhů. Proč však některá zvířata vadí a jiná ne?

V tiskové zprávě z jednání obou ministerstev jsou zmíněni také přemnožení kormoráni, kteří způsobují nejen rybářům, ale především naší biodiverzitě velké škody. Pozapomnělo se však na divoká prasata, která jakožto všežravci dokážou zlikvidovat nejen celá pole, ale i všechno živé na nich a jejichž počty jsou taktéž alarmující. Rovněž se tématem číslo jedna nestaly stavy spárkaté zvěře, která ve svém množství decimuje lesy a tím i biodiverzitu. Jen pro představu – způsobené škody pouze na lesním porostu dosahují podle údajů Národní inventarizace lesů až 3,5 miliardy korun ročně (pokud bychom se bavili jen o finančních ztrátách). V případě zvláště chráněné vydry říční a jí způsobené škody na rybích osádkách se škody pohybují v řádech nižších desítek milionů ročně. Možná si říkáte: kde udělala vydra chybu? Možná, kdyby jí způsobené škody přesáhly hranici jedné miliardy, přestala by být problémem – jako je tomu u spárkaté zvěře.

S jedem do polí

Na stůl se během schůzky ministrů dostal i problém s hraboši, který působí nejednomu zemědělci těžké spaní. V rámci efektivnosti se obě strany shodly, že by bylo vhodné povolit v některých případech povrchové trávení hlodavců. V praxi to znamená, že se jed rozsype po povrchu dané oblasti místo aplikace přímo do děr, jak je tomu dnes. Nabízí se heslo „více jedu, více otrávených hrabošů“. To je ale pouze jedna strana mince. Kvůli té druhé se musíme vrátit zpátky do minulosti.

V roce 2019 Ministerstvo zemědělství opakovaně rozhodlo o plošném trávení hrabošů rodenticidem STUTOX II. Zdokumentovanými (!) oběťmi pak byli mimo jiné čápi, bažanti, zajíci a káně. Pojďme si ještě připomenout, že druhotná otrava (sežráním otráveného hlodavce) dokáže spolehlivě zabít jak čápy, volavky, dravce či sovy, tak i jejich mláďata na hnízdě, kam rodiče otrávenou kořist přinesou. Největší paradox je, že zmíněné ptačí druhy pomáhají s přirozenou regulací hraboší populace (a to bez vedlejších účinků a zcela zdarma). Tehdy se MŽP postavilo po boku odborníků na odpor. Dnes se staví do role spolupachatele.

Eroze půdy? Proč ne

„Dlouhodobě jsem zastáncem toho, abychom našim podnikatelům vytvářeli co nejpříznivější prostředí pro jejich práci. Neměli bychom v národní legislativě jít nad rámec toho, co je v Evropě běžné, jinak nemůžeme na jednotném trhu dlouhodobě obstát,“ řekl ministr zemědělství Šebestyán s tím, že jde například o vymezení erozí ohrožených oblastí. Přitom ještě v prosinci loňského roku představilo MŽP novelu protierozní vyhlášky. „Protierozní vyhláška doposud řešila pouze vodní erozi. Nově bude doplněna i o erozi větrnou, čímž navíc v oblasti eroze splníme evropskou směrnici o monitoringu půdy, která začne platit 16. prosince,“ prohlásil tehdy ministr životního prostředí v demisi Petr Hladík.

Exministr zmínil v tehdejší zprávě i existenci klimatické změny, která souvisí s teplotními extrémy a degradací půdy. Jenže uplynulo pouhých pět dní a Petr Macinka, který byl tehdy dočasně jmenován i ministrem životního prostředí, rázně zakročil. „Dnešním dnem skončila klimatická krize,“ řekl. A pak… Se nestalo vůbec nic. Stejně jako když se nestane nic po každém dalším popření reality. Možná právě tady se ministři zemědělství i životního prostředí inspirovali a rostoucí problém s erozí půdy se tak lusknutím prstu přesunul do kategorie „méně závažné, pokud vůbec existuje“.

Když se na to všechno podíváme s odstupem, zjistíme, že je to možná ještě horší, než to na první pohled vypadá. Česká příroda hraje v oslabení, zatímco MŽP sedí na střídačce a nepokrytě nahazuje udičky soupeři. Přesto existuje naděje, k níž se upíná například Česká společnost ornitologická. „Oba resorty se dohodly na úzké spolupráci a vzniku společných expertních týmů, které mají zajistit, aby nová pravidla byla ekonomicky udržitelná a prakticky realizovatelná,“ stojí v tiskové zprávě. Ano, to, že se nikde nepíše „ekologicky udržitelná" je v souvislosti se zmíněnými body skutečným důvodem k nervozitě. Ale člověk chce přesto doufat, že do expertních týmů se dostanou skuteční experti nejen na zisk a zemědělský výnos, ale i na životní prostředí. Protože naše příroda si to zaslouží.

Autor: Gabriela Svatá
Zdroj: Ekolist.cz