Možná je však chyba na mé straně: neměl jsem se k vlastníkům chovat slušně, platit včas nájemné v seriózní výši a udržovat v řádném stavu nejen pronajaté pozemky, ale i dobré jméno rodiny hospodařící řadu generací. Tím jsem si zavařil tak, že původní smlouvy uzavřené na deset let jsem v loňském roce bez problémů prodloužil a připravil se tak o možnost, nechat si poradit a pomoci od bolševických poslanců.
Možná, že jsem se měl nechat inspirovat od mnohých bývalých JZD a jejich předsedů, kteří nejen že bezostyšně zneužili situace v počátku devadesátých let a uzavřeli s vlastníky leckdy zcela absurdní smlouvy, ale dokonce ani tyto smlouvy nedodržují. Pak se ovšem nelze divit, že do Parlamentu přes svou lobby protlačí právě takový návrh zákona, který by jim problém s obtížnými vlastníky jednou pro vždy vyřešil.
Prakticky by totiž schválení tohoto zákona znamenalo jediné: totální konzervaci současné struktury českého zemědělství, která je i podle nové vládní tzv.agrární koncepce nevyhovující, ale která také bude raritou v rámci EU. Možná, že to nezemědělská veřejnost přehlíží, ale v ČR je pouze 25 % půdy obhospodařováno soukromými zemědělci. Zbytek stále drží více či méně přetransformovaná bývalá družstva, či obchodní společnosti. Nechci teď hodnotit jejich způsob či úroveň hospodaření, jistě jsou mezi nimi dobří i špatní,nicméně v rámci EU, založené na rodinných farmách, se jedná o naprostý unikát, který nám přináší již teď nemálo problémů. Příkladem může být například katastrofální poškození více než 80% půdy erozí, opuštěné a zdevastované budovy, obrovské koncentrace zvířat s drastickými důsledky například při opatřeních okolo BSE atd. V konečném důsledku má tento stav i nemalé dopady sociální a politické. Je jistě zřejmé, že jinak vypadá volební výsledek v obci kde hospodaří tři čtyři dvousethektaroví sedláci a jinak ve vesnici, v níž je umístěno „středisko živočišné výroby“ družstva, ovládajícího pět nebo šest vesnic. Nějaký další nárůst oněch „soukromnických “ 25% se samozřejmě komunistům z ČSSD ani z KSČM nemůže hodit. Proto je „nutný“ zákon o nájmu, díky kterému si žádný soukromník už nikdy nesáhne ani na jeden další hektar.
Evropská unie má pro tento směr pojmenování „industriální zemědělství“ a právě proti jeho rozšiřování je určen ministrem Palasem zmiňovaný evropský Horizontální plán rozvoje venkova(HRDP). Pan ministr mate veřejnost argumentem, že pro jeho využití je nutná minimální doba nájmu pět let. Podmínka hospodařit samozřejmě platí, nicméně není to žádná novinka. I dnešní příjemce českých dotací se musí zavázat, že bude hospodařit po minimální dobu dokonce sedmi let! A nikde není zakázáno, aby se nájemce s vlastníkem dohodl na jakýchkoliv podmínkách. Místo demagogického strašení o nevyužití HRDP z tohoto důvodu, by možná ministr měl vysvětlit, proč ve státním rozpočtu je na kofinancování toho programu vyčleněno pouze 460 mil.Kč a proč jeho vláda i strana nepodpořila dorovnání prostředků o dalších 670 mil. Kč na úroveň dohodnutou v Kodani.
Jestliže totiž na každou „českou“ korunu proinvestovanou v HRDP přicházejí čtyři koruny z Bruselu, znamená to, že reálně hrozí nevyčerpání 2,5 miliardy Kč z evropských fondů.
Socialistická vesnice tak však bude zachována.
Ing.Stanislav Němec, předseda ASZ ČR
Zdroj: ASZ ČR
