Evropa má problém, který není na první pohled vidět. Pole jsou obdělaná, sklady plné, supermarkety zásobené. A přesto se nad evropským zemědělstvím stahují mraky vážnějšího charakteru, než jsou dopady klimatických změn nebo výkyvy na trzích. Evropské zemědělství pomalu, ale jistě stárne.
V roce 2020 byl průměrný věk zemědělce v Evropské unii 57 let. Pouze 12 procent zemědělců ve vedení farem bylo mladších 40 le a z této skupiny tvořily ženy jen 2,5 procenta. Mnohem více zemědělských podniků je přitom řízeno lidmi, kteří překročili věk odchodu do důchodu, než těmi, kteří jsou mladí. Právě tato alarmující čísla přinesla Evropská komise společně se strategií pro generační obměnu v zemědělství.
Venkov se vylidňuje a zemědělství s ním
Demografická krize není záležitostí jen jednoho sektoru. V letech 2004 až 2024 vzrostl podíl obyvatel EU starších 65 let z 16 procent na 22 procent, zatímco podíl obyvatel ve věku do 19 let klesl z 22 procent na 20. Tento celospolečenský trend se v zemědělství projevuje dvojnásobnou silou.
Mezi lety 2013 a 2019 klesl počet mladých lidí ve věku 15 až 24 let žijících ve venkovských oblastech EU z 3,6 milionu na 1,9 milionu. Venkov se zkrátka vylidňuje a s ním odchází i potenciál pro příští generaci zemědělců.
„Stárnutí v zemědělství je rychlejší než v jiných odvětvích,“ konstatovala Evropská komise. „Tato nerovnováha spolu s podobnými trendy v odvětví rybolovu a akvakultury ohrožuje dlouhodobé potravinové zabezpečení, strategickou autonomii EU v oblasti produkce potravin a budoucnost evropské zemědělské krajiny,“ uvádí se dále v oficiálních dokumentech unijní exekutivy.
Evropské zemědělství navíc nese zásadní strategický rozměr. Zemědělci obhospodařují přibližně 40 procent celkové rozlohy EU. Jsou zárukou potravinového zabezpečení, péče o životní prostředí – od odolnosti vůči změně klimatu po vodohospodářství – i biodiverzity.
Proč mladí na pole nejdou
Problém není v nezájmu o zemědělství jako takové. Překážek je celá řada a jsou vzájemně provázané. Jak ukázala nedávná debata Hospodářských novin, které se zúčastnili mladí čeští zemědělci, absolventi zemědělských škol i zástupci oborových organizací, vstupní bariéry dokáží odradit i ty s největším odhodláním.
„Vstupní investice jsou poměrně vysoké, musíte sehnat pozemky a techniku a také vše dobře načasovat. Dnes už mám čím ručit, ale v začátcích by mi pomohla možnost nějaké bezúročné nebo nízkoúročné půjčky," popsala v debatě Hospodářských novin Hana Sahulová Součková, která dnes hospodaří na čtyřiceti hektarech v Semicích, kde pěstuje zeleninu, bylinky a jedlé květiny. Právě ona je příkladem toho, jak může přechod do zemědělství proběhnout „na zelené louce“ – bez rodinné tradice, jen s odhodláním a správně načasovaným startem.
Ani ti, co pocházejí ze zemědělských rodin, to však nemají jednoduché. Předání zemědělského podniku je jedním z klíčových systémových problémů. Jak uvádí Evropská komise, jde o „dlouhodobé investice a často zahrnuje složité právní, finanční a emocionální otázky, zejména v případě rodinných zemědělských podniků“. Nástupce, který přebírá rodinný statek, se musí nejen zorientovat v podnikání, ale vyrovnat se i s daňovými aspekty dědictví, s finančním oceněním podniku a s emočním tlakem předávajícího. V kombinaci s kapitálovou náročností moderního zemědělství tyto překážky odradí mnoho potenciálních nových účastníků na trhu.
Přístup k půdě je dalším zásadním limitem. Ceny zemědělské půdy v EU v posledních dekádách dramaticky vzrostly, zatímco příjmy zemědělců nestoupají proporcionálně. Nový zájemce o podnikání v zemědělství čelí situaci, kdy si půdu koupit nemůže a pronájem je nejistý a krátkodobý.
Situaci zhoršuje i samotný venkov. Nedostatek služeb – od zdravotní péče přes školy až po infrastrukturu – snižuje jeho atraktivitu. Komise proto upozorňuje, že „pro přilákání mladých a nových lidí jsou zásadní širší investice do infrastruktury a služeb na venkově“.
Za vším stojí ještě jeden zásadní faktor, a to je nízká ekonomická návratnost. „Dnes představuje příjem zemědělců na evropské úrovni v průměru jen 60 procent průměrného příjmu v evropské ekonomice,“ uvedla expertka na zemědělství z Evropské komise Catherine Geslain-Lanéelleová v dubnové epizodě podcastu Food for Europe.
Co s tím?
Evropská komise přijala strategii, která má tento trend zvrátit. Jejím cílem je upřednostnit politická opatření ve prospěch mladých a nových zemědělců, zejména těch, kteří jsou mladší 40 let. Strategie se dotýká čtyř klíčových oblastí: úvěrů, půdy, znalostí a inovací a důchodového systému pro starší zemědělce, kteří mají přenechat podnikání nástupci.
Ústředním nástrojem je takzvaný startovací balíček pro mladé zemědělce. Ten zahrnuje podporu na zahájení činnosti, investiční podporu, přístup k finančním nástrojům a příznivá daňová opatření. Jde o komplexní soubor intervencí, který by měl fungovat jako vstupní brána do odvětví. K dispozici by měl být prostřednictvím jednotného kontaktního místa v každém členském státě.
Podpora může dosáhnout až 300 tisíc eur. Možnosti unie jsou ale omezené – například daňovou politiku si členské státy určují samy.
Kde naopak může Evropská unie zakročit, jsou dotace udělované farmářům v rámci společné zemědělské politiky (SZP). Mladí zemědělci mají nárok nejen na podporu, kterou získávají všichni zemědělci plnící podmínky. „Současný systém jim k tomu nabízí dotace z prvního pilíře, které se vztahují na plochu větší než jeden hektar, a podporu z druhého dotačního pilíře, který se týká investic do technologií a postupů,“ shrnul u diskuse Hospodářských novin Vojtěch Pýcha, viceprezident Společnosti mladých agrárníků.
Drobní pěstitelé, ti s plochou menší než jeden hektar, z dotační logiky zcela vypadávají, což může být pro začátečníky problém.
Komise v návrhu nového evropského rozpočtu pro období po roce 2027 navrhuje zavedení plánů národního a regionálního partnerství. Tyto plány si budou připravovat samotné členské státy, Evropská komise je následně schválí a na jejich základě jim bude přidělovat evropské prostředky. Právě prostřednictvím těchto plánů tak budou do zemí Evropské unie proudit dotace – a to jak na podporu regionů, tak i do zemědělství.
Ze zemědělské obálky by přitom v případě schválení návrhu mělo nejméně šest procent směřovat na podporu generační obměny.
„Plán národního a regionálního partnerství musí obsahovat opatření k řešení generační obměny, včetně přípravy vnitrostátní strategie, která určí demografické trendy, zaměří se na překážky vstupu a definuje cílená podpůrná opatření,“ uvádí strategický dokument Komise.
Generace, která musí odejít
Strategie si všímá i druhé strany rovnice, tedy starších zemědělců, kteří nechtějí ze sektoru odejít a předat jej mladším. Jedním z důvodů je nedostatečnost důchodových systémů v mnoha zemích EU. Pokud zemědělec ví, že po prodeji podniku nebude mít z čeho žít, nespěchá s předáním. Výsledkem je, že lidé ve věku přes 65 let drží podnik dál a vytvářejí tak bariéry pro možné nástupce. Komise proto vyzývá členské státy, aby „zajistily spravedlivé a spolehlivé důchodové systémy“ pro starší zemědělce. Jen tak mohou uvolnit cestu pro nové generace.
Inovace a technologie jsou v této strategii chápány nikoli jako luxus, ale jako podmínka přežití. Nová generace zemědělců je podle Komise podnikavá a přizpůsobivá a často stojí v čele, pokud jde o zavádění nových technologií, udržitelných postupů a diverzifikovaných obchodních modelů. Jejich zapojení je klíčové pro modernizaci evropského zemědělství – od digitálních nástrojů přes přesné zemědělství až po výrobu obnovitelné energie.
Výrazným prvkem nové strategie je důraz na přímé zapojení mladých lidí do tvorby zemědělské politiky. Komise v loňském funkčním období uspořádala dva dialogy s mladými lidmi, během nichž se diskutovalo o generační obměně. Tyto dialogy mají pokračovat i letos. Na vnitrostátní úrovni Komise vyzývá členské státy, aby do rozhodování o nastavení zemědělské politiky zapojily zástupce mladých zemědělců.
Zkušenosti ze světa ale ukazují, kam může vývoj směřovat. V Japonsku je průměrný věk farmářů už 67 let – a Evropa se tomuto scénáři nebezpečně přibližuje.
Cílem unijní strategie je do roku 2040 zdvojnásobit podíl mladých zemědělců tak, aby jich bylo alespoň 24 procent. „Pokud nezasáhneme nyní, trend stárnutí se projeví a obměna bude mnohem obtížnější,“ varovala Komise.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.
Autor: Aneta Zachová
Zdroj: Hospodářské noviny
