U vedlejšího automatu si koupí třeba jeden ze sýrů zvaných Ondřejník či Skalka, jogurt, jogurtovou pomazánku nebo tučný tvaroh. Vše čerstvě vyrobené maximálně před několika dny. Doma si na tom všem pochutná.

Mlékárna U Macurů je jednou z mléčných a zemědělských farem, které v této podbeskydské obci hospodaří. Kdysi, ještě v sedmdesátých letech, rodiče Daniela Macury měli u domku vždy pár kraviček. Když začali po přelomovém roce hospodařit na vlastním, měli dvě krávy a tři jalovice. Dnes jich ve velkém kravínu s dojícím automatem pochrupává šrot šestapadesát. Vypadají spokojeně.

„Tahle se jmenuje Klaudie, ta je jedna z mých nejoblíbenějších,“ říká u žlabu s krmením Claudie, nejstarší ze tří dcer, když svou čtyřnohou výstavní kamarádku pohladí po hlavě. „Dají se všechny pohladit a každá má také svoje jméno. Tohle je třeba Debi, tahle Kely, máme i Mandarinku nebo Čiki,“ říká budoucí farmářka, která by měla vést farmu v budoucnosti. Možná také, že má tenhle kraj ráda. „Víte, jak je tady krásně v létě? Nebo na podzim, kdy je tady všechno barevné? I když sucho se na této krajině někdy dost podepisuje,“ ukazuje Daniel Macura vykácená místa na Ondřejníku a Skalce.

I když je zemědělství strašně zavazující, chtěla by statek jednou převzít

Claudie studuje obor profesní zemědělství na Mendelově univerzitě v Brně. Od pondělí do půli týdne studuje, pak přijede domů a pomáhá rodičům do neděle na farmě. „Nejmladší sestra má sedm let, ta ještě na rodinné farmě nepracuje. Druhá chodí do školy, tak to také ještě moc nejde. Ale už se snaží taky pomáhat. Učí se. Na hospodaření se hodí spíše syn, ale to u nás nevyšlo. Přesto jsou za nás rodiče rádi,“ usmívá se devatenáctiletá dívka. „Musím opravdu pochválit rodiče, že nám dali krásná a v Česku docela neběžná jména,“ říká Claudie. Její sestry se totiž jmenují Laura a Beata.

Claudie se učí na Mendelově univerzitě obor, který je přímo pro farmáře. „Všichni jsme ve třídě farmáři, každý jsme z nějakého toho rodinného statku. Akorát všichni mí spolužáci mají farmy s rostlinnou výrobou. Mléčnou farmu nemá v mé třídě nikdo. Krávy máme spíše my tady v horách, protože zde nejsou vhodné podmínky pro pěstování,“ vysvětluje Claudie, která dodává, že farmaření je pro ni jako mladého člověka hodně zavazující. Sem tam někam nemůže, protože ráno musí opět do práce. „Když jdu na nějakou party, tak je jedno, jestli mi je ráno třeba hůře. Musím na farmu. Taky najít partnera je horší,“ směje se studentka.

Robot kravičku umyje, podojí a nakrmí granulemi

Claudie jednou farmu převezme. „Taťka už má přes padesát, a to už jde potom v tomto věku s farmáři zdravotně z kopce. Když ho občas chytnou záda, tak jsem zodpovědná za chod farmy trochu já. To už se na mě i spoléhá,“ říká sympatická studentka a občas koukne do mobilu. Ne na facebookovou stránku, ale na aplikaci, která ukazuje data o všech kravách v chlévě, včetně toho, kdy se mají jít podojit.

Krávy rodiny Macurů dojí dojící robot. Když některá z krav cítí potřebu se mléka zbavit, jde do prostoru, kde dostane svůj příděl granulí, robot ji podojí a následně kravičku vypustí. Pak se může jít najíst nebo podrbat velkým kartáčem na hřbetě či na bocích. Jako v auto myčce. „Když však dojnice nemá ještě dostatek mléka, automat to pozná a krávu nepodojí, ale propustí ven,“ vysvětluje maminka Markéta Macurová v prostorech u robota, kde se udržuje buď chlazením nebo přitápěním celý rok přibližně stálá teplota. Jednou za měsíc robot odčerpá trochu mléka během dojení do zkumavek, ze kterých se pak kontroluje kvalita mléka.

Paní Macurová se do statku přivdala. Narodila se sice v Kunčicích pod Ondřejníkem, ale její rodiče se přestěhovali v dětství kvůli práci do Ostravy, kde vystudovala. „Pak jsem se vrátila, stejně jako moje mamka a brácha sem do Kunčic, a od roku 2003 žiju tady na farmě,“ říká Markéta Macurová.

Na svatého Marka vyhání každá kravarka

Když vznikala naše reportáž, je ještě podle březnového kalendáře zima, ale astronomicky jarní sluníčko dnes příjemně hřeje na velké pastviny, které stoupají k Ondřejníku a kopci Skalka. Tam letos poprvé, většinou na svátek svatého Marka – tedy 25. dubna, je Macurovi začnou opět pouštět na pastvu přes den a v létě i přes noc. Farmářka Markéta Macurová cituje lidovou pranostiku „Na svatého Marka vyhání každá kravarka“. Tento svátek totiž pro každého farmáře znamená, že kolem tohoto data končilo období zimního ustájení a dobytek je poprvé vyháněn na pastvu.

Od pastvin dělí jejich kravičky v létě jen pastevní branka. Ta je přetřídí na ty, které se mají zrovna dojit, a ty, které mohou jít na pastvinu. Přes celou zimu, od konce listopadu do dubna, jsou dojnice totiž ustájené v teple v kravínu pod loukami. Ostatní dobytek se pase na jiných pastevních areálech v Kunčicích nebo v Tiché.

„Na loukách nad farmou už jsou volně. A pasou se až tam, kde v dálce vidíte ten traktor. Mají tam i lesík, kam se můžou schovat v horkém létě mezi stromy před ostrým sluncem. Snášejí totiž hůře velká vedra. Příjemně jim je na pastvě tak do pětadvaceti stupňů, když je více, tak se schovávají do stínu, někdy se vracejí do kravína. Přitom třeba naopak mínus pět jim moc nevadí,“ líčí devatenáctiletá Claudie, která s úsměvem kývne na otázku, zda funguje i trochu jako pověstný pasáček.

Krávy pomáhá z pastvy shánět. „Chodíme je shánět většinou na střídačku s taťkou a ségrou, ale někdy krávy přijdou z pastvy samy. Záleží na počasí. Když třeba prší a je takových dvacet stupňů, tak jsou rády venku. Ale když je přes třicet, to už nemají rády, nejradši zůstaly vevnitř,“ říká Markéta Macurová a dodává, že proto jsou ve velkém kravínu ventilátory a zástěny, které vzduch v něm ochlazují.

Lidé k Macurům vždy chodili pro mléko, tak pořídili mléčný automat

Nejlepší krávy rodiny Macurů nadojí přes padesát litrů mléka denně. „A celkem denně nadojí naše krávy kolem čtrnácti set litrů mléka, jednou za dva dny nám odváží mléko přes odbytové družstvo do mlékárny ve Frýdku,“ říká Markéta Macurová.

„Část mléka však putuje do dvousetlitrového takzvaného pasteru, tedy velké nádoby, v níž se zahříváním mléka na 72 nebo 95 stupňů dle výrobku zlikvidují všechny možné patogenní organismy, ale zůstanou v něm všechny živiny. Z toho mléka pak vyrábíme náš tvaroh, naše jogurty. A snažíme se je vyrábět opravdu poctivě s co nejméně přidanými složkami. Automat na mléko průběžně doplňujeme, výrobky mají trvanlivost zhruba čtrnácti dnů až tři týdny. Někdy k automatům přijde méně lidí, někdy zase hodně. Nejvíce asi o víkendech a potom samozřejmě v létě, kdy přijedou chataři a turisté,“ říká Markéta Macurová u posezení u automatů, kde si lidé mohou sednout, děti hrát na dětském hřišti a kde jsou i chocholaté slepice a pěkně vybarvené kachny mandarínské.

Čerstvé sýry od Macurů mají hodně kořeněných příchutí, jogurty se snaží ochucovat třeba i sezónně. „Letní příchutě máme třeba citron s bezovým květem, v zimě s příchutí medového perníku nebo vaječného likéru,“ říká Markéta Macurová, která začala jogurty vyrábět nejprve v malém hrnci doma, pak v tom pasteru. „Občas se však výroba doma od výroby v pasteru trochu liší, takže když se mi to v začátcích moc nepovedlo, tak si pošmákla prasátka, když jsme je měli,“ usmívá se Markéta Macurová.

Její manžel říká, že mlékárnu vždycky chtěli. „Lidi k nám od počátku chodili pro mléko. Přicházeli s konvemi do původní dojírny, naučili se chodit v době, kdy jsme dojili, houkli na nás, tak jsme jim šli mléko nalít. Zpočátku jsme tak prodali deset litrů, ale pak stále více a více. Tak jsme koupili starší automat na výdej mléka a od roku 2014 máme mlékárnu. Tím, že výdejní automaty jsou na mince, musíme jezdit s drobnými do banky ve Frýdku-Místku. Tak uvažujeme, že asi pořídíme automaty na platební karty.“

Výrobky z Mlékárny U Macurů si můžete pořídit třeba v prodejně regionálních potravin ve Fryčovicích, v prodejně zdravé výživy ve Frenštátě pod Radhoštěm, jejich „skleničky“ s naloženými sýry lze ochutnat v Pivovaru Ogar. „Další zájemci by byli, ale většinou se snažíme prodávat tady. A to i proto, že výrobna je malá a nejsme schopni vyrobit více výrobků než teď. Uvažujeme však o tom, že do budoucna ji zvětšíme,“ říká Daniel Macura.

Ve chlévě pomáhal, už když jezdil v dětství na prázdniny k babičce

Na farmě Mlékárna U Macurů jsou i telátka. Venku jsou samostatné budky pro ty nejmenší, jakási mateřská škola pro telata. Ta větší telata pak jsou vedle v teletníku. Jak vypadá takové narození telete? „Často se kráva otelí sama. Ale můj taťka je skvělý porodník! Ten má porody fakt zmáklé. Když některá jalovice rodí poprvé, tak se při porodu musí většinou trochu pomoci, ale to náš taťka zvládá. Někdy mu asistuji, ale má to většinou plně ve vlastní režii. Je to super a skoro vždy se vše dobře povede,“ říká Claudie.

Majitel Dan Macura převzal od rodičů hospodářství v roce 2006, předtím pracoval na farmě a staral se o papírování. Jen krátce po vojně pracoval ve svém oboru jako elektrikář. „S našimi už hospodařil brácha, tak jsem se připojil. To bylo někdy v první polovině devadesátých let. Ale u kraviček jsem vyrůstal od dětství. Rodiče za minulého režimu buď chovali býky nebo měli pár krav a odchovávali jalovice pro tehdejší družstvo,“ říká a vzpomíná, že jeho babička odchovávala jalovice ve velkém družstevním statku. „Trávil jsem tam vždy celé prázdniny od svých pěti do dvanácti let a víceméně jsem jí tam u těch jalovic odmala pomáhal,“ říká Daniel Macura.

Na farmaření ho trochu trápí hodně papírování. „Ještěže manželka je na to šikovná, tak dělá všechny papíry. Já víceméně jen statistiku nebo registr zvířat. Kdyby se nemuselo tolik papírovat, bylo by farmaření větší zábava,“ míní Daniel Macura.

Když sbíráte z hrnce mléka smetánku, to je mačka

Farmaření je však práce od rána do večera, Macurovi už například šest let nebyli nikde na dovolené. „Tak se snažíme připravit dcery, aby nás zastaly na týden v práci, a my mohli s tou nejmladší někam zajet. Jsme v Asociaci soukromého zemědělství ČR a oni se mezi sebou baví – Už jsi letos provětral motorku? Já už jsem byl letos ve Španělsku. Někdo ukazuje fotky ze zaoceánské lodi. Ne že bychom záviděli, ale taky bychom potřebovali trochu vypnout,“ říká Daniel Macura a jeho dcera Claudie podotýká: „Třeba ve Finsku, aby si zemědělci mohli zajet na dovolenou, pošlou na jejich farmu státního zaměstnance a ten se o hospodářství stará. To u nás není.“

Když farmáře Macurovy opouštíme, přijede k jejich automatu na čerstvé mléko další zákazník. Naplní si konev a když se ho ptáme, proč k Macurům jezdí, odvětí, že jejich mléko je výborné. „A jak ho člověk nalije do hrnce a sbírá smetánku, to je mačka,“ pochvaluje si, zavolá na psa a odjíždí.

Autor: Petr Broulík
Zdroj: www.patriotmagazin.cz