Zhruba čtyři dopisy měsíčně, za rok přibližně padesát… Začalo to před pár lety, dohromady už tvoří tyhle nabídky tlustý šanon. A v poslední době jich přibývá, někdy pošťák vhodí do kastlíku i dvě najednou. „Vážená paní Šálková, obracíme se na vás s nabídkou na odkup vašich polí,“ zní první věta. Následuje upozornění, že informaci o vlastnictví včetně parcelních čísel čerpal pisatel z veřejných zdrojů, což je v tomto případě katastrální úřad.

Když jsme zdědili po manželčiných rodičích pět a půl hektaru kamenitých, nepříliš úrodných pozemků v pahorkatině na jižním Plzeňsku, brali jsme to spíš jako generační závazek než jako finanční příležitost. Jenomže od té doby se cena (nejen) našich polností zněkolikanásobila. Zatím se nejvyšší cena za několik proužků půdy roztroušených na více místech vyšplhala téměř ke dvěma milionům korun. 

„Peníze před podpisem smlouvy v hotovosti na váš účet. Uzavření smlouvy v místě bydliště. Žádné přidružené výdaje,“ znějí další lákadla. Obracíme list papíru ve snaze zjistit, kdo za hromadnými dopisy stojí, ale máme smůlu. Na konci bývá jen jméno a číslo mobilu či mailová adresa, zřídkakdy cokoliv  dalšího. Formulace se podobají, někdy pisatel přidá pohádku o „mladých začínajících farmářích“ – tomu je těžké uvěřit.

Horké zboží

Je evidentní, že tato masivní dopisová kampaň míří na drobné vlastníky: „Nemáte čas ani chuť řešit starosti se svými pozemky? Hledáte rychlé řešení?“ Na překážku nejsou ani složitější majetkové vztahy: „Zajímají mě rovněž spoluvlastnické podíly,“ vemlouvají se korespondenční nabídky. Překážkou není ani pronájem: „Respektuji podmínky pachtovní smlouvy, stávající zemědělec může dál hospodařit.“ 

Celý článek pro předplatitele Reportér magazínu zde.

Autor: Marek Šálek, Zuzana Kaiserová
Zdroj: reportermagazin.cz