Příznivá doba

Majetkové vyrovnání státu s církvemi, což je přesnější název pro pojem „církevní restituce“, se snažily Vlády ČR řešit již několikrát v minulosti, zatím ale vždy neúspěšně. Naposledy to byla vláda Topolánkova, vše ale skončilo na podmínkách finančního vyrovnání. Již tehdy ale byla shoda na majetkovém vyrovnání jako prvnímu kroku, který má mimochodem celou řadu žádoucích pozitivních dopadů. V praxi by mělo jít o výdej zhruba 72 000 hektarů zemědělské půdy a přes 181 000 hektarů lesních pozemků. To je přitom velmi důležité nejen pro církevní řády a kongregace, ale také pro celou řadu obcí, například na Vysočině. Řada z nich je obklopena církevními pozemky, což blokuje jejich rozvoj, a to i v tak pro obyvatele důležitých službách, jako jsou kanalizace. Výdej státní půdy by ale také výrazně zeštíhlil objem majetku ve správě Pozemkového fondu ČR (PF), který by měl být ve své podobě podle dřívějšího vládního usnesení zrušen do konce příštího roku. Je samozřejmě praktické, aby se transformace PF odehrála již bez církevního majetku. Tím by se také zreálnila pozice PF vůči pozemkovým úřadům, jejichž kompetence by se tak měly oproti současnému stavu (a v praxi zcela jistě musí) zvýšit. I to má totiž dopad na rozvoj venkova, neboť pozemkové úřady provádějí pozemkové úpravy a kromě jiného identifikují majetek vlastníků a rozsah obhospodařovaných pozemků jejich nájemci. Spěchat na majetkové vyrovnání by měla i sama církev, protože v tuzemské legislativě visí rozšíření prostoru pro působnost nových typů církví. Jejich nástupem se samozřejmě proces vydávánícírkevního majetku může ještě více zkomplikovat.

Aktivita ASZ

Vůle na straně církví přitom skutečně je. Na prosincovém jednání zástupců Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) v čele s předsedou Josefem Stehlíkem s arcibiskupem Dominikem Dukou to nejvyšší představitel církví v ČR osobně potvrdil. Podle účastníků jednání ze strany ASZ byla názorová shoda na dvacet let odkládaný problém stoprocentní. Představitelé ASZ přitom preferují vyrovnání v naturální podobě, tedy vrácení polí, lesů a budov, které vrátit lze. K finančnímu dorovnání by mělo dojít pouze v případech, kdy došlo k zástavbě pozemků, využívání budov k jiným účelům a podobně.

Transformace pozemkového fondu

Nic z výše napsaného se bohužel nedráží v původním návrhu na transformaci PF, který byl podle všeho veden snahou o zachování co nejvyššího vlivu tohoto fondu i po této transformaci. K materiálu přitom vyjádřila své výhrady celá řada odborníků, a v průběhu meziresortního připomínkového řízení také některé instituce a ministerstva. Nejzásadnější je zřejmě pozice ministerstva financí, které mělo k materiálu několik zcela zásadních připomínek. Zde je jejich stručný výčet: Nástupce PF jako samostatná právnická osoba oddělená od státního rozpočtu bude i nadále závislá na dotaci od státu v oblasti pozemkových úprav. Předkládaný způsob přeměny PF je netransparentní a v přímém rozporu s požadavky fiskálníhocílování. Je otázkou, zda navrhovaná koncepce PF jako samostatné právnické osoby umožňuje řešit finanční dopady v případě negativního výsledku soudních sporů na státní rozpočet. Současná správa majetku státu vykonávaná nestátní právnickou osobou je pozůstatek z doby počátku účinnosti zákona o půdě. Je otázkou, zda nový subjekt má spravovat pozemky ve vlastnictví státu a současně plnit roli správního úřadu (agenda pozemkových úřadů), přičemž má mít formu právnické osoby. Tolik připomínky. Pozemkový fond by se tak měl nejen podle ministerstva financí transformovat podle původního usnesení vlády z března 2008 na organizační složku státu v působnosti ministerstva zemědělství.

Jak dál?

Problém je, že sporný návrh již absolvoval příslušné legislativní kolečko, a pokud by měl vzniknout návrh jiný a reálnější, muselo by začít vše od počátku. Druhou možností je pokračovat v legislativním procesu a na základě připomínek a logiky návrh na cestě k jeho přijetí opravit. Vzhledem k tomu, že je třeba vzít v úvahu také hledisko časové, byla by více praktická druhá možnost. To si uvědomuje i ministerstvo zemědělství, které již podle dostupných informací činí kroky k potřebným změnám. Bylo by to žádoucí, v souvislosti s církevními restitucemi je zřejmé, že PF kromě pokračujících smluvních vztahů například s těmi, kdo dlouhodobě splácí nakoupenou státní půdu, nebude mít moc co na práci. A také už by neměl státní půdu prodávat, a to ani v období před svou transformací. Dosud legislativně předpokládaná rezerva státní půdy je malá, neboť její stanovení vychází ze současných potřeb, aniž by se myslelo na potřebu státních pozemků při zajištění veřejného zájmu, například dopravní obslužnosti, na desítky let dopředu. V této souvislosti je na diskusi jen záměr transformovat PF na organizační složku státu pod resortem zemědělství. Zřejmě systémovější by totiž byla existence transformované společnosti přímo pod Úřadem vlády, právě kvůli veřejnému zájmu napříč resorty, včetně zmiňované dopravy. To nejdůležitější ale je, aby ve spojení současného PF a pozemkových úřadů cílově hrály dominantní roli právě pozemkové úřady.

Petr Havel