V první řadě by se měly zvýšit preference spotřebitelů v nákupu potenciálně rizikových potravin směrem k potravinám s jednoznačně dohledatelným původem. Takovým prodejem je v současné době ale jen prodej zemědělských surovin a potravin z nich vyrobených „ze dvora,“ což může být posílením pozice některých, spíše však malých zemědělců. Na pokrytí spotřebitelské poptávky v ČR by to ale nestačilo. Proto je dnes velmi legitimní otázka, v minulosti i našimi představiteli odmítaná, na identifikaci alespoň jednosložkovým potravin označením zemí původu. Je přitom zřejmé, že právě taková informace na obalech potravin je v zájmu spotřebitele, zdaleka nejen zdravotním, ale prostě proto, že část lidí opravdu chce nakupovat potraviny z domácí produkce, jenže je v obchodech nepozná. Základní otázkou ale je, kolik takových spotřebitelů v ČR máme. Výsledky anket, v nichž drtivá většina spotřebitelů tvrdí, že chce nakupovat naše potraviny, jsou v přímém rozporu s tím, jak se reálně většina spotřebitelů v obchodech chová - totiž že nakupují zejména podle výše cen. Pravda ale je, že problémy nejen s dioxiny a nejen v Německu důvěru v domácí produkci posilují. K tomu je ale třeba také dodat, že domácí produkce, má-li si zachovat kvalitu, bude v řadě případů dražší než produkce dovážená, která buď může mít kvalitu nižší, nebo může být vyrobena efektivněji. V původních zemí EU nicméně spotřebitelé vlastní produkci preferují, i když je dražší. Bude tomu tak i u nás?

Petr Havel