Vzhledem k nízkým cenám (až na období zhruba před třemi lety) zemědělské produkce v posledních deseti letech opustila řada zemědělců (nejen u nás) ztrátovou výrobu celé řady komodit. Výsledkem je v tuzemsku velmi zúžená struktura především rostlinné produkce a za situace, kdy všichni produkují v podstatě „to samé,“ fakticky větší konkurence mezi samotnými farmáři. Převládající model pšenice/řepka přitom není vhodný ani pro krajinu a dlouhodobé zachování zemědělské bonity půdy.
Výzvou doby je proto pokusit se minimálně některé komodity alespoň částečně „restartovat“. Jako vhodná komodita se zejména v ČR nabízejí tradiční brambory, jejichž plochy i produkce po mnoho předchozích let trvaly klesaly. Výsledkem je, že v současné době je brambor nedostatek a nelze je ani za rozumné ceny dovézt, neboť obdobná situace je i v řadě dalších evropských zemích. Ceny, i pro zemědělce, se přitom meziročně zvýšily natolik, že pěstování brambor již není ztrátové. Nepochybně nejde pouze o brambory, jistě by se našly i příklady dalších komodit, včetně cukrovky k technickému využití.
Kardinálnou otázkou samozřejmě je, jak dlouho potrvá současný stav vysokých cen, a zdali to náhodou nebude již ve druhé polovině letošního roku nebo v příštím roce jinak. To nemůže zcela přesně nikdo odhadnout, neboť zde působí nepředvídatelný faktor počasí. A celá řada jiných, někdy iracionálních vlivů. Přesto již dnes existují signály, které dávají tušit, že k významnému poklesu cen zemědělských komodit jen tak nedojde. Už na počátku letošního roku je totiž zřejmé, že například jižní polovina zeměkoule bude mít potíže s objemem zemědělské produkce. Austrálii postihly povodně, země jižní Ameriky zase sucha. Ve světě stoupá počet lidí, kteří si mohou dovolit kvalitnější a pestřejší stravu, což zvyšuje potávku po čemkoli. Světové zásoby komodit jsou v řadě případů na nejnižších úrovních za několik posledních let. Část zemí v Africe se probouzí k demokracii, což s sebou nese riziko lokálních válečných konfliktů a nepokojů s přímým dopadem na ceny zemědělských produktů na celém světě.
Šancí pro české sedláky je také probouzející se zájem domácích spotřebitelů o potraviny ze surovin pocházející přímo z ČR. Pokud budou za takové výrobky, stejně jako je tomu v původní EU-15, ochotni také zaplatit o něco vyšší ceny, vzrostou možnosti odbytu i ceny zemědělských surovin pro tuzemské prvovýrobce. Zájmu spotřebitelů o naše výrobky je ale nutné systémově, nejen „ad hod“ při aktuálních problémech (drůbeží, vepřové) marketingově pomáhat. Je ale skutečností, že počet lidí nejen slovně, ale i reálně preferující domácí produkci, roste.
Rozříření spektra pěstovaných komodit v případě, že jejich ceny razantně nepoklesnou, je také stabilizujícím prvkem pro zemědělské podnikání podle známé zkušenosti, kdy „alespoň něco vyjde“. Zároveň dává tato strategie menším sedlákům širší možnosti k prodejům své produkce „ze dvora“, případně k rozsáhlejšímu spektru nabídky selských potravin. Přímo pro ně aktuálně rostou možnosti nejen prostřednictvím farmářských tržišť, ale vznikají i nové sítě farmářských prodejen. V průběhu letošního roku podle všeho také vzroste možnost odbytu v místě působnosti zemědělců v menších obcích v prodejnách spotřebních družstev (sítě COOP), které jsou přirozenými partnery regionálních producentů surovin. Projekt COOP totiž počítá se znovuobnovením někdejších prodejen Jednota, má i podporu hejtmanů a navíc partnery z řad bank.
Zdaleka se tak nemusí naplnit katastrofické scénáře šířené zejména Agrární komorou ČR o likvidaci českého zemědělství. Před sedláky i velkými podniky stojí právě v současné době nemalé výzvy takový scénář odmítnout. Je k tomu vhodná doba.
Petr Havel
