Jakou sezonu letos očekáváte?

Hospodaříme na rodinné farmě na severu Čech a říkám, že u nás v sadu letos skoro nic nebude. Loni jsme měli stromy obsypané jablky, třešněmi, švestkami a bylo to výborné. Ale letos to všechno zmrzlo. A také letošní velké sucho v určitých růstových fázích zapůsobilo tak, že už se to moc dohnat nedá, takže výnosy budou slabší. V posledních letech to už moc nevychází, poměr mezi náklady a výnosy je čím dál propastnější. Cena nafty a prakticky všech vstupů násobně vzrostla, ale cena komodit je stejná, jako byla před 30 lety, pokud někdy není ještě horší. Ale nebudu si zde stěžovat, jen popisuji situaci. A protože to není úplně nová situace, tak si myslím, že je to další z potvrzení, že jako zemědělci musíme přemýšlet, co můžeme udělat jinak. Nemůžeme debatu ukončit s tím, že je to katastrofa, a ať nám stát dá další peníze. Sami si musíme najít cestu, jak se na farmách z toho dostat. Já se na farmě snažím již dávno hledat jiné cesty a lépe využívat, co tu mám. Byl bych rád, kdyby stát náš přístup a společenské přínosy lokálních rodinných farem podporoval a neházel nám klacky pod nohy.

Co vám přináší změna klimatu?

Jedním z fenoménů posledních let je velká lokální rozdílnost. V některých regionech ne a ne pořádně zapršet, a pokud již zaprší, jde často o přívaly vody, které rychle odtečou, a ještě jsou rizikem pro erozi půdy. Každopádně ale voda se vzrůstajícími teplotami rychleji vypaří, proto zažíváme stále intenzivnější sucha a prognóza není lepší. Z naší strany je řešením snaha pomáhat půdu zastínit, snížit odvodnění nebo výpar, zpestřit a inovovat osevní postupy a technologie práce s půdou. Změny už jsou vidět všude, zejména je to znát třeba na jižní Moravě, na severu Čech či na Vysočině. Ta byla vždycky spíš studená, ale teď už se tam pěstují plodiny dříve běžné v řepařských oblastech. A na jižní Moravě se toho na některých místech už moc pěstovat nedá. Nejenže je tam velké sucho, ale za socialismu i průmyslového kapitalismu se tam podařilo tak poškodit půdu, že místní spraše a černozemě, které byly vynikající, šly rapidně dolů. Špatně zadržují vodu, a protože tam obecně moc není živočišná výroba, tak jim chybí organická hnojiva a celé se to zacykluje. Jasně to ukazuje na to, že to vyhraje nikoli zemědělství, které bude největší, ale které bude nejodolnější.

Velcí zemědělci nedávno požadovali mimořádné jednání vlády, která by měla řešit katastrofální situaci v zemědělství. Je na tom obor skutečně tak zle a může ho vláda zachránit?

Optikou agrárních bossů, velkých hráčů, bývá slovo krize v této zemi cestou, jak si získat větší pozornost a víc peněz na dotace, takže to dělají permanentně. Vždy tvrdí, že zajišťují velkou část produkce, a tak prý mají větší legitimní nárok na pomoc. Výsledek takové prezentace zemědělství je pouze negativní, lidi to už přestali vnímat a berou zemědělství jako problém, který je stojí další veřejné peníze. Chápou to tak, že zemědělci mají pořád natažené ruce a nikdy nebudou spokojeni.
Tato strategie mohla být úspěšná krátkodobě, aby přinesla více peněz z rozpočtu, ale nevyplatila se do budoucnosti. Varovali jsme před tím již dávno. Bohužel to pak také přináší to, že jen těžko sháníme novou generaci zemědělců. Ale tento neustálý alarmizační přístup situaci rozhodně nevyřeší. Nikdo nechce jít do oboru, kde jsou lidé nespokojeni, když stávkují. Náš postoj je úplně jiný.

Celý článek je dostupný pouze pro předplatitele ZDE.

Autor: Jiří Janda

Zdroj: Denik.cz