Když bylo Zdeňku Hrůzovi 18 let, vyměnil motor z traktoru za kozu a přivedl ji domů. S rodiči chov rozšířili a vyráběli i sýry. Jeho budoucí manželce ale kozí produkty tehdy moc nevoněly a jejich konzumaci odmítala. Později ale změnila názor a společně plánovali žít v zalesněné přírodě na Litoměřicku.
Tip na koupi relativně zachovalé budovy bývalého kravína, který před časem opustili družstevníci, dal Pavle Hrůzové její otec. „Jela jsem se tam podívat na kole. Když jsem po pořádném výšlapu do kopců vyjela z lesa, svítilo sluníčko, po rozkvetlé louce běhal ve vysoké trávě kůň a užíval si života. Řekla jsem si, to je krása, tady chci žít,“ vzpomíná farmářka.
Když se sen o penzionu rozplynul
Přitom když rodině nevyšel i kvůli sousedům penzion, jehož projekt byl již připravený, chtěla rozlehlé zemědělské stavení v Kletečné na Litoměřicku opustit. Dnes v členité krajině Českého středohoří žijí 20 let, kozy chovají pět let a sýry vyrábějí dva roky.
„Nakonec jsem vděčná, že penzion neprošel a my se mohli začít věnovat farmaření. Oba jsme se totiž narodili nedaleko. Já pocházím z Opárna, manžel z Velemína. I když jsme deset let žili v Budyni na Ohří, kde jsme měli obchod s průmyslovým zbožím a penzion, České středohoří nám chybělo. Proto jsme pořád hledali nějaký ten svůj kopec,“ říká Pavla Hrůzová.
Přiznává, že když už se do nějaké činnosti vrhne, chce ji dělat naplno a být nejlepší. I proto iniciovala vedle chovu také výstavbu minimlékárny a prodej kozích dobrot na farmářských trzích.
„Sice pocházím z vesnice, ale toto bylo něco nového. Já jsem přes dvacet let realitní makléřka. Počítám ale, že se to časem překlopí a většinu času budu věnovat farmě. Manžel je jako vyučený zámečník manuálně šikovný, byl tak vedený odmala a dnes se nám to hodí. Mě naopak baví vymýšlet, co budeme vyrábět, připravovat prodej a komunikovat se zákazníky.“
Každý rok přibývá mléka i zkušeností
Když začínali, ze třinácti litrů mléka vyrobili kilogram sýra. Letos dojí 70 litrů mléka denně a produkce pomalu narůstá. I když aktivní produkce kozího mléka je zhruba 6 měsíců.
O stádo 110 koz včetně kůzlat dnes pečují s pomocí lidí z chráněné dílny, kterou zde založili díky spolupráci s litoměřickou Diakonií. „Máme tu 15 lidí, kteří do běžné práce kvůli svému onemocnění nemohou. Chodí třeba jen na několik dní v měsíci. Snažíme se jim vytvořit otevřené pracovní prostředí, aby lidé s hendikepem našli uplatnění, které jim je blízké, a aby do práce chodili rádi,“ popsala farmářka.
Rodina hospodaří na pěti hektarech, dalších osm má o kus dál. V sezoně zde vyrábějí měkké, polotvrdé a tvrdé sýry. Úspěšná jsou i zakysaná mléka s příchutí, loni byla oceněná Regionální potravinou Ústeckého kraje Velemínská kysanka.
Farma láká nejen sýry, ale i zážitky
V plánu je letos i výroba tvarohu, ke klasické kysance přibyly nové příchutě, jako je pomeranč se zázvorem, vanilka nebo borůvka. „Kozy se pasou na loukách na úpatí kopce Kletečná. Tato komunikativní a chytrá zvířata si vybírají byliny, které jim chutnají. Pestrá strava se pak odráží v kvalitě mléka a následně i v chuti a vůni sýrů,“ prozrazuje svůj recept farmářka.
Usedlost je v sezoně otevřená školkám, školám i dospělým zájemcům. Ti mají možnost vyrazit na procházku s ochočenými kůzlaty. Rodiny zde mohou spojit návštěvu i s pobytem v menším kempu, saunováním nebo ochutnáním dobrot ze sýromatu.
„Usilujeme o to, aby farma byla úplně soběstačná a uživila nás i naše spolupracovníky. Pomoci může plánovaný farmářský obchod nebo instalace sýromatu na prodej našich výrobků,“ dodává Pavla Hrůzová.
Autor: Tomáš Prchal
Zdroj: Deník.cz
