* Asociace soukromého zemědělství České republiky sdružuje dva a půl tisíce členů. V čem se liší od ostatních zemědělských organizací? Čím si získává nové zájemce o členství?
Jsme asociací, která hájí zájmy soukromých zemědělců hospodařících na bázi farem rodinného typu. Činíme tak v rámci České republiky i Evropské unie, protože společná zemědělská politika se tvoří právě na úrovni Evropské komise. V jiných zemědělských organizacích převažuje technokratický pohled - v tom smyslu, že všechno musí být podřízeno výrobě a je jedno, kdo tu výrobu dělá a jakou formou. Být sedlákem, to je z našeho pohledu způsob života, to není jenom výroba. Sedlák nejenže v obci podniká, ale také tam i s rodinou žije a snaží se působit společensky i politicky.
* Není to přece jen trochu idealistický přístup, hospodařit v rodinném kruhu s ohledem na přírodu?
Pokud počítám s tím, že na té půdě budou jednou pracovat i moje děti a děti mých dětí, jinak to nejde. Nesmím půdu zhuntovat, jako kdybych ji měl jenom pronajatou na dobu, co budu zaměstnancem firmy. Musím plánovat v delším časovém horizontu, s trochou nadsázky - generací. Důkazem, že tento model je životaschopný, je například i skutečnost, že se tak dlouhodobě a úspěšně hospodaří ve Francii, Německu, Anglii, ale i v ostatních civilizovaných zemích. Zemědělce slyšíme často naříkat, že je moc sucho nebo že moc prší, že úroda byla špatná nebo naopak dobrá, ale to je kvůli cenám ještě horší. Netvrdím, že si členové asociace nad počasím nikdy nepostesknou, ale asi stejně jako všichni Češi. Chápeme, že jeden rok nezaprší a další je mokro a že stát má jen omezené nástroje na to, aby dokázal eliminovat ty nejhorší výkyvy. Jsme si vědomi, že poskytuje podpory stejně jako Evropská unie a nemyslíme si, že tyto podpory jsou zanedbatelné a že jejich kasa je bezedná. Avšak jsme přesvědčeni, že pokud stát má nějak přispět podnikání, tak především tím, že minimalizuje vlastní zásahy.
* Myslíte to tak, že stát rozdá dotace a pak už nebude sledovat, co se s nimi stalo?
To rozhodně ne, ale měl by uplatňovat minimální požadavky, které po nás chce Evropská komise a neuplatňovat další nadstandardní jenom proto, že třeba nějací úředníci chtějí ukázat, jak jsou důležití ve své funkci. To skutečně považujeme za největší problém, proto jsme se také před lety zasadili o vznik Antibyrokratické komise ministerstva. Ta analyzuje výskyt nadbytečných požadavků ze strany různých úřadů, které jsou v kompetenci ministerstva zemědělství, a zároveň navrhuje změny nebo opatření, které by tyto nadrámcové požadavky dokázaly odstranit či upravit tak, aby překážely co nejméně v podnikání a rozhodování sedláků.
* Přináší nějaké výsledky dotování ekologických opatření - v posledních letech tak populární - anebo se jedná pouze o nákladný zemědělský módní trend? Může být vůbec český zemědělec v rámci Evropy konkurenceschopný?
Nemůžeme pohlížet na přímé platby jako na almužnu, není to něco, co dostává sedlák jako milodar od státu nebo Evropské unie. Finanční částka je výsledkem dohody mezi zemědělcem rolníkem a státem s daňovými poplatníky. Stejně agroenviromentální opatření vedoucí k šetrnějšímu hospodaření, jsou vlastně smlouvou o ošetřování krajiny, která byla a mnohde ještě je po čtyřiceti letech socialistického hospodářství velmi zdevastovaná. Nebudeme asi nikdy tahounem evropské zemědělské produkce, ale česká kotlina má třeba obrovský rekreační potenciál. Proto také podporujeme agroturistiku, která jako vedlejší produkt vychovává nové spotřebitele českých zemědělských výrobků. Ve skloubení zemědělské produkce a rekreace vidíme obrovský potenciál českých sedláků.
Zdroj: Deníky Bohemia
