Premiér Andrej Babiš, bývalý majitel skupiny Agrofert, spolupracuje ve vládě s ministrem zemědělství Martinem Šebestyánem (SPD), který za Agrofert a další velké zemědělské podniky před nástupem do Babišova kabinetu lobboval. Zatímco před volbami coby placený lobbista bojoval hlavně za navýšení zemědělských dotací, dnes je jedním z jeho hlavních úkolů na ministerstvu opravdu převratná věc – příprava zákona o předkupním právu. Ten by měl otevřít cestu ke snadnému nákupu zemědělské půdy jejím současným pronajímatelům – a bezkonkurenčně největším z nich je právě Agrofert, který tak z legislativní úpravy bude nejvíc profitovat.

 

O parametrech zásadního omezení zdejších vlastnických práv diskutuje ministr Šebestyán podle informací Respektu zejména s oborovými organizacemi, jako je Agrární komora, které prosazují zájmy velkých agrokoncernů. Odborníci uznávají, že za určitých podmínek – třeba pojistek ve formě maximálního stropu vlastněné plochy – by předkupní právo mohlo být součástí příznivé celkové změny pro české hospodářské lány, Šebestyánův úřad však nemluví o komplexní reformě, která by měla za cíl například lepší péči o půdu nebo kvalitnější plodiny. Změna míří hlavně na možnost dostat se k vlastnictví půdy a ministerstvo ji odůvodňuje čistě poptávkou zemědělců.

Novela jde do finále, ministr Šebestyán pro Hospodářské noviny nyní v červenci uvedl, že v současné době jsou ve hře dvě varianty. K dispozici není textové znění návrhu, vycházet tak můžeme jen z vyjádření ministra – obě varianty pracují s nutností ohlašovací povinnosti v případě chystaného prodeje, tedy že pokud by majitel chtěl prodat půdu, nejprve by ji musel nabídnout zemědělci, který na ní podle smlouvy hospodaří.

 

V Česku při obhospodařování polí hrají prim obří zemědělské koncerny: firmy s obdělávanou plochou nad 500 hektarů hospodaří zhruba na dvou třetinách veškeré zdejší zemědělské půdy, většinu z toho však nedrží ve svém vlastnictví. Největší z nich je suverénně Agrofert: hospodaří skoro na 130 tisících hektarech, ale vlastní z toho jen zhruba čtvrtinu. Právě proto by bývalé agroprůmyslové impérium českého premiéra na změně zásadně vydělalo. „Účetní hodnota společnosti by jistě vzrostla,“ říká k tomu stručně ekonom Petr Wawrosz z České zemědělské univerzity.

 

„Jedná se o strukturální problém českého zemědělství týkající se vysokého podílu pronajaté půdy a tento problém jde napříč sektorem zemědělství bez ohledu na velikost nebo právní subjektivitu zemědělských podniků,“ odpovídá tiskové oddělení Šebestyánova ministerstva na otázku, zda úředníci při práci na zákoně nějak zohledňují riziko, že norma bude brána jako nahrávka podnikatelským zájmům ministerského předsedy. Samotný Šebestyán nabídku Respektu k vyjádření pro potřeby tohoto textu odmítl.

 

Nebezpečný návrh?

Jak už bylo zmíněno, podle expertů může mít předkupní právo svůj pozitivní efekt jen jako součást balíku změn – od reformy daňového systému motivující zemědělce k šetrnému nakládání s půdou přes podporu dlouhodobých smluv na pronájmy, které by umožnily systematické plánování investic, až třeba k určení maximální možné horní hranice vlastněných hektarů nebo případně i určení státního regulátora, který by mohl zasáhnout v případě zneužívání předkupního práva nebo při nájezdech spekulantů.

 

Jestli ovšem tato opatření budou součástí návrhu, zůstává tajemstvím. Šebestyán prozatím kontroverzní legislativu projednává za zavřenými dveřmi, od kterých mají klíč jen jím vyvolené organizace. Ministrův poradenský orgán se skládá ze sedmi nevládních organizací ( viz rámeček ) – shodou okolností jde o stejných sedm organizací, které na podzim loňského roku sborem veřejně podpořily nominaci Šebestyána na post ministra zemědělství.

 

Debat se tak neúčastní disentní hlasy českého zemědělství, které zpravidla zastupují menší zemědělce a které jsou od prvních zpráv k Šebestyánovým předkupním plánům kritické. Nejčastěji zmiňovanou obavou je riziko koncentrace vlastnictví zemědělské půdy v rukou několika málo kapitálově silných hráčů, jako je Agrofert, jejichž kupní síle nebudou noví mladí zemědělci schopni konkurovat a jejich cesta k potřebné hospodářské ploše tak bude zahrazena.

 

„Být závislý na několika málo dominantních producentech potravin je obrovské riziko pro potravinovou bezpečnost země,“ říká Zuzana Benešová, ředitelka organizace Živá půda, která radí vlastníkům a zemědělcům, jak šetrně nakládat s půdou. Benešová naráží na fakt, že v případě příliš velké tržní síly příliš malého počtu hráčů – k čemuž koncentrace vlastnictví směřuje – si mohou tyto podniky diktovat podmínky. Ekonom Wawrosz k tomu pro lepší představu doplňuje, že stejně jako nebylo v minulosti moudré být závislý v oblasti fosilních paliv, nebylo by rozumné být v nějaké oblasti až příliš závislý na jedné společnosti – Agrofertu.

 

Šéf Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek rodící se legislativu označuje přesně v tomto duchu za „nebezpečný návrh“. „Pomáhá to jen a pouze velkým hráčům – a jim je ve finále jedno, jestli mají předkupní právo nebo informační povinnost. Protože už ta informace, že se někdo chystá prodávat, jim stačí – a konkurenty vždycky přeplatí,“ vysvětluje postoj malých zemědělců Šebek. Jako druhý protiargument uvádí zásah do vlastnického práva – tedy že stát určí, jak musí vlastník nakládat se svým majetkem. „Eroduje to vlastnické právo,“ říká zástupce malých zemědělců.

 

Obavy z příliš velkého podílu Agrofertu na trhu nejsou jen spekulacemi, tato zemědělsko-chemická skupina spojovaná s politicky nejsilnější figurou v zemi je tady už teď v řadě důležitých oborů dominantní a usiluje o to, aby svůj díl koláče pořád zvětšovala. Úspěšně se jí to daří v případě výroby hnojiv – v tomto oboru je dokonce evropskou dvojkou. Ale v samotném Česku má podobnou pozici v řadě dalších odvětví, firmy spadající pod Agrofert dosahují na zhruba třetinu trhu chovu kuřat a jejich následného zpracování. Významný podíl na trhu (dosahující kolem 20 procent) má Agrofert i v případě výroby másla nebo produkce mléka.

 

V případě obdělávání půdy je Agrofert v Česku nejsilnějším hráčem – hospodaří na 130 tisících hektarech, v pořadí druhý největší podnik JTZE má k dispozici „jen“ 34 tisíc hektarů. Bývalý Babišův podnik přímo vlastní ale jen čtvrtinu své obdělávané plochy, zavedení předkupního práva by mu narýsovalo cestu k dalším velkým akvizicím, o které dlouhodobě usiluje.

 

Data nejsou

Důvodů pro obavy je tedy celá řada, ministerstvo se však navzdory tomu příliš nesnaží potřebu úpravy zákona vysvětlovat veřejnosti – hlavním důvodem pro prosazení legislativy má být podle tiskového oddělení Šebestyánova úřadu nálet zahraničních spekulantů, kteří se snaží od malých vlastníků kupovat půdu, kterou následně s přirážkou prodají zemědělcům na nich hospodařícím. Možnou existenci spekulantů nikdo z oboru – akademik Wawrosz ani zemědělec Šebek – nepopírá, nicméně chybějí jakákoli data a úředníci tak nejsou schopni říct, jak velký ten problém opravdu je, tedy jestli to případně stojí za tak výrazný zásah do vlastnických práv majitelů půdy. Rezort zemědělství na otázku, jak závažným problémem jsou zahraniční spekulanti skupující českou půdu, odpovídá bez jakéhokoli čísla tak, že jde o „rostoucí trend“.

 

Šebestyán v minulých měsících mluvil o tom, že před vznikem zákona bude na Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, orgánu podřízeném ministerstvu, vypracována analýza současného stavu na zemědělském trhu. Nyní však ministerstvo ve chvíli, kdy se zákon dokončuje, tvrdí Respektu, že daná analýza ještě není k dispozici.

 

Jediným odrazovým můstkem je tak v tomto ohledu rozbor struktury zdejších vlastníků půdy, který v červnu vypracovali datoví novináři serveru iRozhlas.cz. Podle jejich materiálů vlastní zahraniční aktéři zhruba 3,4 procenta z celkové zemědělské plochy v Česku s tím, že většinu z toho tvoří majitelé ze sousedních zemí, tedy Slováci, Němci a Rakušané. Ministerstvem šířený argument o invazi zahraničních spekulantů sice nelze vyloučit, problém však je, že k němu chybí jakýkoli datový podklad.

 

Druhým důvodem předkupního práva podle Šebestyána je, že si legislativní úpravu v tomto směru dlouhodobě přejí firmy. „Nedělá se to proto, že je to v programovém prohlášení vlády. Dělá se to proto, že zástupci zemědělců oslovili vládní strany s tím, že se má řešit otázka zemědělské půdy,“ uvedl ministr v červenci pro Hospodářské noviny. Na opakovanou doplňující otázku Respektu, o jaké zástupce zemědělců šlo, tiskový odbor rezortu neodpověděl.

 

Faktem je, že čeští zemědělci většinově hospodaří na pronajatých plochách, s majiteli uzavírají pacht, tedy smlouvu o využívání. Vlastníků polí je v Česku kolem 1,6 milionu, často jde o rodinné dědictví, které bylo původním majitelům ukradeno při násilné komunistické kolektivizaci a k potomkům se dostalo až desítky let poté, po restitucích v devadesátých letech. V naprosté většině případů už byla rodinná sedlácká linka přetržena a lidé svou půdu pronajali profesionálním zájemcům o hospodaření – opět většinou velkým zemědělským firmám. Takže ačkoli z ptačí perspektivy vypadá česká krajina jako slepenec obřích lánů, ve skutečnosti jedno takové pole může mít i několik majitelů, se kterými nájemce musí vyjednávat o smlouvě.

 

S kým se ministr o vznikající podezřelé legislativě radí? Jak už bylo řečeno, jde o zástupce sedmi společností. Jejich seznam není veřejně známý, ale organizace Hlídač státu se k němu dostala na základě žádosti o svobodném přístupu k informacím. Z přehledu poradců, který Hlídač státu poskytl Respektu, vyplývá, že ministr Šebestyán o změnách hovoří zejména se čtyřmi zástupci zájmových institucí, kterých je Agrofert členem nebo se kterými spolupracuje, a se třemi nevládními organizacemi bez vazby na firmy bývalého premiéra.

 

„Ano, na jednání ministrova poradenského sboru jsme to projednávali,“ říká k dotazu na předkupní právo třeba Martin Pýcha, šéf Zemědělského svazu ČR, největší organizace zastupující zaměstnavatele v zemědělství. Pýcha o zavedení předkupního práva dlouhodobě usiluje. Na plénum sněmovny se mu toto téma podařilo dostat už dvakrát – v roce 2017 přes komunisty a v roce 2024 prostřednictvím zákonodárců z hnutí ANO. Při prvním pokusu tehdy Sobotkova vláda ve spojenectví s lidovci a hnutím ANO označila omezení vlastnického práva za neopodstatněné a zákon nepodpořila. Ze stejných důvodů to nevyšlo ani v době vlády Petra Fialy.

Ani Pýcha neví, jestli jsou zahraniční spekulanti výrazně rozšířený problém. „Já to neumím říct. Vím, že se ty případy stávají,“ říká neurčitě. Podle něj není připravovaná legislativa šitá na míru Agrofertu, důležitější podle něj je, že myšlenka, aby zemědělci vlastnili pozemky, na kterých hospodaří, je správná. Na poradním sboru ministra se nikdy nediskutovalo o tom, jestli změna pomůže malým či velkým zemědělcům. Přiznává ale, že samostatní menší zemědělci nemají potřebné finance na nákup pronajaté půdy.

 

V rozporu s Pýchovým popisem interní diskuse vystupuje však další člen poradenského sboru, a to Jiří Michalisko z Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů (ČMSZP). Ten říká, že hrozba posílení nejbohatších zemědělských koncernů na úkor menších zemědělců je reálná. „Otázkou zůstává, zda finální návrh splní svůj původní účel, který jsme od něj očekávali, tedy skutečně pomoci zemědělcům. Z našeho pohledu totiž hrozí, že místo ochrany půdy před spekulanty stát vytvoří nástroj, který v praxi pomůže těm nejsilnějším kapitálovým hráčům postupně skoupit české polnosti,“ říká jeden z poradců ministra s tím, že proti tomuto vývoji se západní země snaží v posledních letech bojovat. Na otázky, jestli měl na začátku vyjednávání o podobě zákona odlišné představy a jestli se snaží tuto obavu v poradním sboru nějak řešit, Michalisko už do uzávěrky textu neodpověděl.

 

Debata chybí

Ačkoli ministr mluví o tom, že si zákon přejí „zástupci zemědělců“, z dostupných zjištění je patrné, že jde spíše o velké agrární skupiny, menší zemědělci jsou totiž k návrhu mnohem kritičtější.

 

Kromě Zemědělského svazu ČR a ČMSZP ministrovi ještě radí další organizace. Například Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků, kterou do vládního angažmá vedl právě Šebestyán a která vznikla před deseti lety na popud Agrofertu a dalších velkých podniků s cílem lobbovat u vládních představitelů za více peněz na národní zemědělské dotace. Dodnes jsou v jejím vedení zástupci někdejšího Babišova podnikatelského impéria. Dále jsou v poradním sboru zástupci Agrární komory, se kterou Agrofert dlouhodobě spolupracuje, a Potravinářská komora, v jejímž vedení jsou rovněž zástupci Agrofertu. Kromě nich se Šebestyán radí také s organizacemi PRO-BIO a Společenství mladých agrárníků.

 

Naopak mezi poradci chybí výše citovaný zástupce malých zemědělců Jaroslav Šebek, který je k návrhu kritický a který se snažil vyvolat o něm veřejnou diskusi třeba i formou kulatých stolů na sněmovní půdě, nicméně ani tam ministr Babišovy vlády nedorazil. Nyní ministerstvo zemědělství tvrdí, že Šebkově organizaci bylo místo v poradenském sboru nabídnuto, ale prý jej dosud nevyužila. Šebek ale o ničem takovém neví. „To je naprostý výmysl,“ říká. „Rád bych viděl nějaký důkaz, nic takového jsme nezaznamenali.“

 

Podobu debaty o zásadní legislativní změně kritizuje i již zmíněná Zuzana Benešová z organizace Živá půda. „Neřekla bych, že ministerstvo zemědělství vede debatu. Spíš vypouští zkušební balonky, říká různé informace v různých médiích. Otázka je, zda testuje reakci a vyhodnocuje, kam až může zajít, nebo si tím pro legalizaci předkupního práva rovnou připravuje půdu,“ říká k procesu Benešová.

 

Vznik zákona, který může mít velký vliv na podobu tuzemského zemědělství v dalších letech, tak vzbuzuje mnoho otázek o obav. Zároveň platí, že kdyby ministr Šebestyán a jemu podřízení úředníci chtěli, tak by se mohli pochybnostem o ohnutí pravidel ve prospěch Agrofertu jednoduše vyhnout. Touto cestou se však ministerstvo zemědělství zatím nevydalo.