Paní poslankyně, proč je potřeba zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu?
Monika Oborná (ANO): Dovolím si hned na úvod uvést důvody, proč vůbec otevíráme debatu o ochraně prodeje zemědělské půdy.
Jedním z těch hlavních důvodů je, že chceme zachovat zemědělskou půdu v České republice pro zemědělství. V současné situaci nemá Česká republika žádná omezení či povinnosti při prodeji nenahraditelné zemědělské půdy, takže vidíme, že se na té nejúrodnější půdě pořád staví jeden sklad za druhým.
A pokud se podíváme na současnou geopolitickou situaci nejenom v Evropě, ale také ve světě, tak v případě, že by přišla nějaká krize – já si to samozřejmě nepřeji, ale pokud by ta situace nastala –, tak si musíme říct, že sklady nebo haly nám v krizi opravdu nepomůžou.
Na rozdíl od zemědělství, které se i v tomto kontextu stalo zcela strategickým sektorem. A není to jenom nějaký náš český experiment nebo výmysl. Když se podíváme na všechny státy v Evropě, které si začaly velmi intenzivně chránit zemědělskou půdu, tak moc dobře vědí proč. Opravdu nemůžeme být výjimkou.
A pak je to i boj proti spekulacím se zemědělskou půdou. Jde o spekulanty, kteří zneužívají neznalosti lidí, rozesílají nevyžádané obálky a pak zpětně prodávají půdu zemědělcům za několikanásobně vyšší částky.
Pane poslanče, proč se navzdory tomu, co jste teď slyšel, stavíte proti zákonu o předkupním právu na zemědělskou půdu?
Petr Bendl (ODS): Paní kolegyně Oborná míchá několik věcí dohromady. To, že se zastavuje zemědělský půdní fond, je zpravidla rozhodnutí buď regionů, nebo obcí samotných.
Protože obce si sestavují takzvané územní plány, na nichž se státní správa a samospráva dohaduje o tom, jakým způsobem se obec bude rozvíjet, jestli někde vznikne průmyslová zóna, prostor pro bydlení, případně pro sportovní a jiné aktivity, které slouží veřejnosti.
To s předkupním právem nemá vůbec nic společného. To je rozhodnutí samospráv a státní správy o tom, jakým způsobem se budou obce rozvíjet, jestli se někde postaví, anebo nepostaví sklady.
A za druhé, předkupní právo je v podstatě zásah do práv vlastnických, které říká, že je někdo povinen tomu, kdo si u něj pronajímá půdu, nabídnout tuto půdu, pokud ji bude prodávat, s tím, že má takzvané přednostní právo.
Zatím jsme neviděli konkrétní návrh. Vláda ho má předložit někdy na jaře příštího roku. Ale jeden fakt už tady existuje. Slovensko se o to pokusilo. V roce 2014 takový zákon přijalo a v roce 2018 ho kompletně zrušil tamní ústavní soud.
Slovensko a Česká republika mají velmi podobné ústavy a ústavní uspořádání ještě vyplývající z rozdělení Československa. A jsem přesvědčený, že půjdeme-li touto cestou, pak je to zcela určitě diskutabilní z hlediska ústavního práva. Ale zatím nám nikdo nic konkrétního nepředložil.
Zásah do vlastnických práv?
Dovolte, abych na to nechal zareagovat paní poslankyni. Nemáte obavu, že zákon o předkupním právu skončí až u Ústavního soudu, protože bude zasahovat do vlastnických práv do té míry, že už to může být neústavní?
Oborná: Musíme si říct, že legislativní návrh na předkupní právo může mít opravdu několik podob. Rozhodující podle mě proto bude, jaké bude to konkrétní nastavení. Opravdu musíme dbát na to, aby předkupní právo bylo přesně vymezené, bylo přiměřené, skutečně vedlo k lepší ochraně zemědělské půdy.
Je pravda, že v tuto chvíli konkrétní návrh neznáme, proto se domnívám, že je naprosto předčasné říkat, že jde automaticky o nepřijatelný zásah do vlastnických práv.
Těch variant ochrany prodeje zemědělské půdy může být několik. Není to jenom o předkupním právu. A ať už bude zvolena jakákoli varianta, tak stále platí, že zákon musí projít Ústavním soudem.
Promiňte, paní poslankyně, jenom abychom si to vyjasnili. Vy jakožto poslankyně vládního hnutí ANO říkáte, že ve hře jsou i jiné varianty než zákon o předkupním právu?
Oborná: Variant, jak chránit prodej zemědělské půdy, může být samozřejmě několik. Předkupní právo je jednou z nich. Můžeme se podívat do zahraničí, kde se v ostatních zemích také uvádí různé formy zákonného předkupního práva, ale může to být například také oznamovací povinnost, to je také jedna z možností, jak k ochraně přistoupit.
Více variant
Doptávám se vás z toho důvodu, že v programovém prohlášení vlády to stojí jasně: Připravíme zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu pro aktivní zemědělce. Vy říkáte, že by to mohlo být ještě jinak?
Oborná: Já říkám, že to tu podstatu přece nevylučuje. Podstata je zachovávána, tu neměníme. Teď můžeme debatovat a dohodnout se v rámci koalice, jakou variantu v rámci ochrany prodeje půdy můžeme zvolit.
Konkrétní legislativní návrh je v gesci pana ministra zemědělství (Martina Šebestyána za SPD). Já s ním o této otázce průběžně diskutuji, ale považuji za správné, aby před jeho předložením proběhla také debata se zástupci zemědělských nevládních organizací. Nechceme rozhodovat o tak zásadních věcech odtrženě.
Předpokládám, že pan ministr o tom také bude hovořit s koaličními partnery. Opravdu bych v tuto chvíli ještě nepředjímala.
Pane poslanče, není tedy předčasné kritizovat ten záměr, se kterým přichází vládní koalice, když ještě přesně neznáme jeho znění a když ministerstvo zemědělství samo ujišťuje, napsalo to v odpovědi mému kolegovi v Českém rozhlasu, že ta úprava bude v souladu s Ústavou?
Bendl: Vy jste to, pane redaktore, řekl přesně. V programovém prohlášení vlády je předkupní právo. To je něco jiného než oznamovací povinnost. Je potřeba si uvědomit, že v České republice je zhruba 3,6 milionu hektarů zemědělského půdního fondu a na 70 procentech hospodaří nájemci, to znamená ti, kterým pozemky nepatří.
A půda zhruba ze 70 procent patří, nebo na ní hospodaří ti největší. To znamená, čtěme to i tak, že to jsou ti nejbohatší, kteří, řekněme, hospodaří na největším množství hektarů. A ti by si tímto způsobem, pokud by měli předkupní právo, zajistili, aby jim ty pozemky…
Na to se také zeptám. Teď jsem se ale ptal, zda si nedovedete představit takovou právní úpravu, třeba i předkupního práva, která by byla naprosto v souladu s Ústavou?
Bendl: Jsem přesvědčený o tom, že stávající legislativa, co se této věci týče, je dostatečná. Že se máme bavit o jiném způsobu, jak pomoci malým a středním zemědělcům, protože toto je namířené přesně proti nim.
Toto je podaná ruka těm největším a nejbohatším, kteří by mohli začít skupovat půdu – i tu, kterou mají pronajatou. My bychom rádi šli opačným směrem.
Je regulace, kterou zmiňuje programové prohlášení vlády, nezbytným krokem pro ochranu českých polí před spekulanty a zajištění stability pro aktivní hospodáře? Nebo jde o neústavní zásah do vlastnických práv, který nahrává velkým agrárním holdingům? Poslechněte si celou diskusi v audiu na začátku článku ZDE.
Zdroj: iROZHLAS.cz
