Předseda Evropské rady objíždí hlavní města členských zemí a ve čtvrtek se zastavil v Praze. Dvě hodiny jednání, poděkování za vřelou atmosféru a dvě věci, které jsou pro Česko podle premiéra nepřijatelné: škrty v penězích pro slabší ekonomiky a škrty v zemědělství. Inu, znělo to jako jedna a tatáž starost. Není.
Slabší ekonomika jsme my
V Babišově slovníku není slabší ekonomikou Karlovarsko ani Ústecko. Je to členský stát. Konkrétně klub takzvaných Přátel koheze, šestnáct chudších zemí z východu a jihu unie, jehož je Česko zakládajícím členem a jehož hlasitou tváří je Babiš od roku 2018. Ta skupina má od začátku dva požadavky. Neškrtat v kohezi a neškrtat v zemědělství. Ve čtvrtek je premiér odříkal slovo od slova.
U té první poloviny má vlastně pravdu. Česká obálka má spadnout z deseti miliard eur na 8,5 a je to reálná ztráta, za kterou se vláda má rvát. O slavném „chtějí nám sebrat 228 miliard“ sice již víme, že to byl nesmysl, ale směr sedí.
Zajímavější je, jak se ta pozice v čase otáčí. V roce 2019 Babiš sám říkal, že Česko dostane v příštím období méně, protože země bohatne. Letos v dubnu už to komentoval jinak: „Údajně proto, že bohatneme, my na to máme jiný názor.“ Země je přitom pořád čistým příjemcem, loni dostala z unijního rozpočtu o 31,1 miliardy korun víc, než odvedla.
Strop, který peníze nikam neodnese
Druhá polovina premiérova seznamu vypadá možná stejně, ale je to úplně jiný příběh.
Komise chce zemědělskou částku snížit ze 387 na 302 miliardy eur, po započtení inflace reálně skoro o třetinu. Hlavně ale chce změnit klíč. Dnes platí pravidlo, čím víc hektarů, tím víc dotací. Nově by měl platit strop sto tisíc eur ročně, a to na celou majetkově propojenou skupinu, nikoli na jednotlivou firmu. Odečítat se má už od dvaceti tisíc, nad sto tisíc by platby zanikly úplně.
A teď to podstatné, co v Kramářově vile nezaznělo. Peníze, které se tím ušetří, neputují do Bruselu. Podle návrhu zůstávají v národní obálce a mají se přerozdělit menším a středním farmám. Zastropování tedy není škrt pro slabší ekonomiku. Je to přesun uvnitř ní. Od největších k nejmenším.
Buďme féroví, i tak jde o citelný zásah. Průměrná tuzemská farma hospodaří na 450 až 490 hektarech, což je dědictví kolektivizace. Podle Agrární komory by strop mohl dopadnout až na dva tisíce podniků a francouzský venkov, na který je ušitý, vypadá úplně jinak. Je tedy legitimní se proti němu ohradit. Jen to není obhajoba slabých. Je to obhajoba velkých.
Sto tisíc eur na celý holding?
A tuhle konkrétní vlajku nese zrovna muž, jehož koncern obdělává 133 tisíc hektarů, je největší zemědělskou skupinou v zemi a podle analýzy, kterou měl deník FORUM 24 k dispozici, byl např. v roce 2019 vůbec největším příjemcem zemědělských dotací v celé unii. Druhý v pořadí bral polovinu.
Agrofert se hájí tím, že dotace nečerpá on, nýbrž zhruba osmdesát produkčních podniků pod ním. Ejhle, a přesně na to nový strop míří. Počítat se má celá majetkově propojená skupina, ne jednotlivá IČO.
Premiér samozřejmě odpoví, že Agrofert nevlastní a že akcie leží ve svěřenském fondu. Evropská komise mu to ovšem dodnes nepotvrdila a v dopisech z února a z května žádala Prahu, aby výdaje spojené s koncernem Bruselu raději nevykazovala. Český zemědělský fond mezitím platby obnovil a v květnu poslal firmám z holdingu 204 milionů korun.
Nový rozpočet přitom váže peníze víc než dřív na dodržování pravidel a na kontrolu toho, komu nakonec skončí v kapse. A ve sněmovně leží od června poslanecká novela zákona o střetu zájmů z dílny ANO, SPD a Motoristů, ke které vláda zaujala neutrální stanovisko, tedy zdvořile neřekla nic.
Ta věta z Kramářovy vily je tedy správná. Rozpočet nesmí zhoršit postavení slabších. Jenže strop, proti kterému premiér protestuje nejhlasitěji, je přesně ten nástroj, který v českém zemědělství slabším přidává a nejsilnějším ubírá. Zbývá tedy jediná otázka. Které slabší tím premiér myslel.
Autor: Adam Šrámek
Zdroj: Forum24.cz
