Stále častěji se hovoří o takzvané potravinové bezpečnosti země. Jaké jsou největší hrozby v této oblasti?
Potravinovou bezpečnost státu lze vnímat v několika rovinách a všechny jsou důležité. Tou první je dostatek produkce, tedy aby bylo dost potravin. Druhou je způsob, jakým je výroba organizována a rozložena po republice.
Podle našeho názoru je potravinová bezpečnost tím vyšší, čím více jsou zemědělští producenti rozprostřeni mezi větší počet lokalit a větší počet hospodářů.
Proč si to myslíte?
Pokud jeden podnik z jakéhokoli důvodu skončí, může jej rychle nahradit někdo v okolí. Výpadek pak nebude natolik významný, aby ohrozil celý systém.
Bezpečnostní situace je dnes jiná než před deseti lety. Proto je třeba se na oblast zemědělství dívat i z tohoto pohledu. Jestliže budeme mít pouze několik velkých výrobců a několik centrálních skladů, představuje to značné riziko.
Jsou to snadné cíle?
Ano, taková zařízení se mohou stát snadným cílem útoku. Dnes musíme bezpečnost posuzovat i z pohledu možného vojenského konfliktu. Války už nemusí probíhat jen prostřednictvím pozemních vojsk, ale také pomocí dronů nebo raketových útoků. Pokud by nás chtěla některá velmoc, tím mám na mysli především Rusko, poškodit, stačilo by zasáhnout několik klíčových míst.
Například sýpky, mlýny, sklady?
Ano. Sýpky, distribuční centra, velké zpracovatelské podniky nebo další významné uzly. Útok na takové objekty může způsobit velmi rozsáhlé škody. Naopak v systému, kde budou působit desítky tisíc zemědělců, je podobný způsob narušení mnohem obtížnější. Zaútočit na takové množství subjektů prakticky není možné a podobná strategie by se útočníkovi nevyplatila. I to je dnes součástí potravinové bezpečnosti.
Patří sem ale třeba i kvalita potravin?
To je další důležitý aspekt. Musíme řešit, zda jsou zdravotně nezávadné. Zda splňují hygienické požadavky a všechny další standardy. Je také důležité rozlišovat mezi soběstačností a bezpečností. Soběstačnost je sice hezký cíl, ale nikdy jí nelze dosáhnout stoprocentně, protože si nedokážeme vyrobit úplně všechno.
Oproti tomu o potravinovou bezpečnost bychom měli usilovat v maximální možné míře. V případě krizové situace nebo konfliktu totiž právě ona rozhoduje o tom, jak je stát odolný. Pokud nemáte potraviny, nemůžete dlouhodobě fungovat ani se bránit.
Neohrožuje tuto oblast i nedostatek lidí v zemědělství?
Potravinová bezpečnost bude ohrožena také tehdy, pokud nebude dostatek motivovaných lidí, kteří budou chtít v budoucnu v zemědělství pracovat. Proto je generační obměna a nástup nové zemědělské generace naprosto klíčový. Právě o těchto otázkách se bude jednat při přípravě nového období společné zemědělské politiky, která má začít po roce 2028.
Jaká je podle vás budoucnost našeho zemědělství?
Jestliže se u nás bude dělat rozumná, strategická a systémová politika založená na změnách, které jsou nevyhnutelné, tak si myslím, že jistá naděje existuje. Je třeba, aby se postkomunistický model velkozemědělství a průmyslového způsobu hospodaření postupně měnil. Můžeme se přiblížit tomu, jak zemědělství funguje například v Polsku nebo v dalších státech. Samozřejmě i tam mají své problémy, nikde není všechno ideální. Ale jejich model funguje.
Co je podle vás u nás špatně?
Pokud však budeme pokračovat v dosavadní politice, tedy neustále si stěžovat na nedostatek peněz, zaměřovat se především na produkci nezpracovaných komodit, podporovat hlavně velké podniky a přizpůsobovat evropskou zemědělskou politiku našemu postsocialistickému modelu zemědělství, tak nás nic dobrého nečeká. Výsledkem může být i kolaps.
Jak s odstupem hodnotíte politiku bývalé vlády Petra Fialy v oblasti zemědělství?
Z pohledu sedláků a rodinných farem jsme zklamaní přístupem obou vlád. Předchozí i současné. Vláda Petra Fialy měla po dlouhých letech obrovskou příležitost změnit českou zemědělskou politiku a nastavit ji tak, jak by podle nás bylo žádoucí. To se jí ale podařilo jen zčásti, řekněme z 25 až 30 procent. To je podle nás velmi málo. Je velká škoda, že této příležitosti naplno nevyužila.
A současný kabinet?
Nová vláda Andreje Babiše, myslím, také nic zásadního měnit nebude. Současný ministr zemědělství je bývalý úředník a zároveň předseda Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků (IZPP), která sdružuje velké zemědělské a potravinářské firmy. V tom vidíme jednoznačnou podporu zachování současného modelu velkoplošného průmyslového zemědělství, který podle nás nefunguje a je propojený s oligarchickými strukturami.
Jde jim především o peníze?
Samozřejmě. Jde jim jen o to vyčerpat pro jejich podniky co nejvíc dotací bez toho, že by se mělo něco v českém zemědělství adekvátně měnit. Prostě chtějí udržet tuto situaci, protože jim vyhovuje. Proto jsme zklamaní i z nové vlády, ale přiznám se, že jsme to vlastně očekávali. Všechny vládní návrhy, které mají v plánu, jsou víceméně ke škodě soukromých zemědělců.
Autor: Bob Asher
Zdroj: PrahaIN.cz
