Vážení kolegové sedláci, milí členové Asociace soukromého zemědělství ČR, naši vzácní hosté!

Na den přesně se po roce scházíme na dožínkové oslavě spojené s poděkováním za úrodu. Loni nás hostila regenerativní farma skvělé rodiny Markových na Znojemsku. Dnes se scházíme na stejně úžasné rodinné farmě bramborářů Janečkových zde u Frýdku-Místku. Počasí nám vyšlo stejně jako vloni a stejně jako před rokem jsme dostali možnost vidět zajímavá hospodářství našich členů v okolí. Mohlo by se tedy zdát, že je vše vlastně v nejlepším pořádku a jako by se čas zastavil. Pravdou ale je, že období mezi těmito dvěma dny bylo přímo nabité zásadními proměnami doma i ve světě. A to mne nutí položit si otázku: Je vůbec co slavit?

Neřeknu tu žádnou novinku, že letošní sezóna a následná sklizeň prakticky čehokoli nebyla skoro nikde moc dobrá a na mnoha farmách byla dokonce velmi špatná. Opakované, stále intenzivnější a delší epizody sucha se slily v sucho dlouhodobé, kdy už musí být i slepému zřejmé, že dřívější sporadické extrémy se staly každodenní realitou a že v krajině se děje něco, s čím pracovat zatím příliš neumíme. Dokonce i premiér Babiš si toho po vládních dovolených před pár dny konečně všiml a prohlášením o přehradách, které někdo možná za třicet let na dvou místech postaví, začal svůj, zejména mediální, boj proti suchu, které ale nás, sedláky, trápí právě teď a skoro v každém katastru.

A když jsme si dovolili upozornit na to, že naše konkrétní návrhy na opatření již od května resort ministerstva zemědělství ignoruje, tak nás tento majitel současné vlády a současný nevlastník největšího agroholdingu v zemi osočil, že nejsme zemědělci a že naše Asociace je buňkou ODS. Pokládám si druhou otázku: Kam jsme se to po roce 89´ dostali, že namísto urychlených věcných reakcí na problémy zasahující každého farmáře, přímo premiér na oficiální tiskové konferenci vlády uráží a vyčleňuje legitimní skupinu podnikatelů ze zemědělského sektoru?

A přiznávám, nemáme ho zrovna v oblibě. A je to nejspíš proto, že pro nás nikdy nic neudělal a zajímal se jen o to, jak nejrůznějšími způsoby bagrovat další dotace na své podniky, čímž celé zemědělství a stát možná již nenávratně poškodil. Jeho vláda se s námi nebaví. Kazili bychom totiž její agendu, která je nastavená tak, aby laické veřejnosti s co největšími politickými body prodala tvrzení, že maximum zdrojů a výhod nasměrovaných na jeho typ průmyslového agrobyznysu, je to správné řešení. My ho ale dobře známe a dobře víme, jaké blaho pro nás sedláky, ve skutečnosti chystá.

Proti našim zájmům a proti vůli milionů vlastníků zemědělské půdy prosazuje předkupní právo pro své podniky na pozemky, kteří už ji desítky let stejně využívají, jako by jim patřila, a ještě to celé drze označují za pomoc menším zemědělcům. Na druhou stranou se zároveň bojí, aby si nějaký mladý začínající zemědělec náhodou nepronajal jimi využívaný kousek státní půdy v jeho vesnici. Ptám se potřetí: Tohle, že má být ta zemědělská politika pro novou generaci?

Naše Asociace reaguje vlastním řešením, které lze udělat prakticky hned a není potřeba sahat všem vlastníkům na jejich práva. Zapojit se do něho může jak celý zemědělský sektor včetně pana ministra, tak i další politici bez ohledu na stranickou příslušnost. Kdokoli to z nich myslí s venkovem opravdu dobře, může dát jasnou přímluvu a společná veřejná doporučení všem vlastníkům, kteří budou prodávat svou půdu, aby jí jednoduše nabídli nejprve sedlákům, kteří v dané lokalitě trvale hospodaří. Výsledkem může být důvěryhodná, srozumitelná informační kampaň, která nebude stát žádné veřejné peníze a žádné nervy ani práva občanů a která bude mít svůj přirozený dopad.

Některé zemědělské skupiny se v těchto dobách již těší na další podporu takzvaných produkčních zemědělců za evropské peníze. S našimi sedláky se tu ale moc nepočítá, protože asi nemají dost hektarů nebo nevyrábějí komodity v dostatečném množství. Na ministerstvu sní o navyšování výroby, mluví o další nutné koncentraci, a dokonce o potřebě snižování protierozní ochrany půdy, ačkoli je zcela jasné, že témata dneška jsou úplně jinde. Jak všichni víme, problém není něco vyrobit, ale dobře prodat. K tomu je cesta zřejmá – přidaná hodnota, zkrácení cesty k zákazníkovi, široká nabídka a originální produkty. Zkrátka lokální a pestré zemědělství. Namísto toho, aby se resortní ministr v době příprav nové evropské zemědělské politiky bavil se sedláky, kteří navíc představují naprostou většinu zemědělců v ČR, namísto toho, aby využíval jejich dlouholeté zkušenosti a poznatky z jejich míst, kde hospodaří a naplnil jejich potřeby, ani nepřijede na naší valnou hromadu.

Ekonomická situace v zemědělství, dopady změn klimatu, sociální vývoj na venkově, zprivatizovaný stát a jeho obří zadlužování, impotentní opozice, válka za humny a naše nepřipravenost, mezinárodní krize, za kterou stojí pár mocných bláznů — to je mix obrovských rizik, který si žádá jasné postoje a odvahu vystoupit a něco říct. Žijeme lokálně, ale myslíme globálně a to proto, že chceme naše farmy provozovat udržitelně a chceme je předat našim dětem, které jsme pro to vychovali. To jsou zároveň nevyčíslitelné hodnoty, které tento stát může díky nám využívat. Nejde o žádné fabulace — každý den ukazujeme řešení, jak se to dá dělat.

Ale ne, nebudeme stát jako ovce na porážku, nebudeme čekat na nějaký spásný program pro sedláky, evidentně ho současná vládnoucí elita není schopná a zejména ani ochotná. Máme náš vlastní a toho se budeme dál držet. Možná tyto zápasy pod enormním tlakem v současnosti nevyhrajeme, ale budeme bojovat a bezpochyby se v dlouhodobém kontextu naše hodnoty a přístupy potvrdí.  A nebudeme si ani stěžovat, že jsme na to téměř sami. Rozhodnutí „jít do toho“, která jsme před lety udělali, jsme totiž udělali proto, že jim věříme, ne, že k tomu musíme pořád přesvědčovat někoho dalšího.

Jen se mi tu ale v tuto chvíli neodbytně vkrádají ještě tyto otázky: Kde jsou politici z demokratických stran, kteří nás mají hájit? A kterým jsme dlouhá léta dávali naše hlasy, naši důvěru. A mají ji vůbec ještě? A mají snad na venkově někoho jiného? Přiznejme si, že ty, kteří naším směrem opravdu něco udělali, spočítáme na prstech jediné ruky. Jsme velice zklamáni, že jim po tolika letech a všech důkazech nejsou věci jasné a vedou stále dokola řeči o nutné podpoře všech, kdo mají zemědělskou registraci. Pokud nejsou schopní rozlišovat, co je v zemědělství smysluplné, stane se jim, že ani my voliči ze selských dvorů nebudeme schopní je příště rozlišit.  

Děkuji proto těm, kdo při nás stojí po celou dobu, kdo si váží veřejné práce naší organizace, našich členů, našich témat a postojů. Jsme jim vděčni a nezapomínáme. Řada z nich tu je dnes s námi. Držíme dál spolu, nenecháme se v těchto složitých dobách rozdělit. Budeme to totiž potřebovat pro doby možná ještě náročnější. 

Vážení kolegové sedláci, položil jsem tu mnoho otázek, na které bohužel neznám odpovědi. Na svou první otázku si ale odpovídám zcela bezpečně: Ano, přes to všechno dnes máme co slavit. Za těch 35 let novodobého hospodaření jsme sobě i všem dokázali, že něco umíme, že jsme něco vybudovali, že něco vydržíme, a to mnohým objektivním překážkám i vyloženým naschválům navzdory, a že jsme přinesli do našich vesnic mnoho nového a smysluplného, a to aniž bychom nějaké části společnosti ublížili, nebo byli na někom závislí. Mimochodem úplně každý zemědělský podnik v tomto státě se tímhle pochlubit určitě nemůže. A společně jsme alespoň do nějaké míry obnovili hrdý selský stav, jak jej tvořili naši dědové. To je za mne rozhodně velký důvod k oslavě. A je to i příležitost, abychom tu radost mezi sebou nejen dnes sdíleli a načerpali i nové síly na to, co naše společná organizace, ale i každý z nás, budeme ještě muset udělat. Máme zdravé a pracovité ruce, cítíme blízkost a podporu našich rodinných příslušníků a přátel. Važme si toho! Buďme vděční za to, co nám letos naše Země dala! A uchovávejme si naději. Děkuji vám za pozornost a krásně si to dnes užijme!

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR