Návrh zákona o předkupním právu na zemědělskou půdu, který připravuje ministerstvo zemědělství, se nelíbí samotným zemědělcům, jimž má pomoci. Při prodeji půdy má mít podle této normy přednost stávající nájemce. „Pokud by prošla verze zákona, která by majitele půdy nutila prodat půdu stávajícím nájemcům, nebylo by to dobré,“ říká Václav Bulín, předseda Zemědělského družstva vlastníků Štichovice, které na severním Plzeňsku obdělává 1100 hektarů půdy. Z toho 350 hektarů družstvo vlastní, ostatní má v pronájmu.

 

Uvádí příklad, kterého se bojí. „Budeme chtít rozšířit rajón o půdu od majitele, který bude v kleštích a bude ji muset prodat podvodníkovi, který špatně hospodaří. Takové nebezpečí hrozí, takto to vnímám, to by nebylo dobré,“ říká Bulín. Reaguje na to, že programové prohlášení současné vlády obsahuje v kapitole věnované zemědělství závazek, že koalice připraví zákon o předkupním právu na půdu pro aktivní zemědělce.

 

V červenci ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) v rozhovoru pro Hospodářské noviny mluvil o dvou hlavních variantách. Měkčí počítala pro majitele půdy jen s neveřejnou oznamovací povinností nájemci při prodeji půdy. Tvrdší by zavedla skutečné předkupní právo. První na řadě by byl při prodeji zemědělec, který na pozemku hospodaří, po něm farmáři z okolí, následně stát či obec a teprve nakonec volný trh.

 

„Co když majitel bude chtít půdu prodat svému známému, který zemědělsky nehospodaří a chce to udělat třeba proto, že jeho známý nebo známého děti na ní budou chtít hospodařit?“ upozornil nedávno v Českém rozhlase místopředseda Asociace soukromého zemědělství Jan Štefl.

Bulín říká, že jedinou záchranou proti případnému přijetí tvrdé verze zákona bude to, že majitelé půdu nebudou prodávat ve velkém. „Pětatřicet let lidem říkám, aby půdu neprodávali, protože ta patří k rodinnému zlatu,“ říká. Radí jim, aby půdu prodali jen v závažném případě, kdyby opravdu potřebovali peníze. „V té chvíli jim řeknu, že bych jim byl vděčný, kdyby půdu nabídli našemu družstvu, které - když bude moci - s potěšením půdu koupí,“ popsal Bulín.

 

Předseda Zemědělského družstva Mladotice na severním Plzeňsku Tomáš Polcar říká, že majitel pozemku by měl mít rozhodovací právo, komu pozemky prodá. Bylo by podle něj ale dobré, kdyby majitel v případě prodeje jako prvního oslovil zemědělce, který má pozemek propachtovaný a zeptal se ho, zda je schopný zaplatit určitou cenu. „Když odpoví negativně, prodá ji tomu, kdo nabídne víc,“ konstatoval Polcar.

 

Sedláci sdružení v Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) záměr na předkupní právo nájemce na zemědělskou půdu také odmítají. „Velké zemědělské podniky v čele s holdingem Agrofert by si zákonným předkupním právem na půdu upevnily svůj dominantní vliv. Současným vlastníkům by se naopak jejich majetek znehodnotil,“ uvedla ASZ ČR ve své tiskové zprávě.

 

Vláda argumentuje tím, že nechce, aby půdu nakupovali spekulanti ze zahraničí. Podle Štefla je to výmysl, protože ze statistik vyplývá, že maximálně jedno procento ročního objemu půdy, který se prodá, putuje do rukou cizinců. „Navíc jsou to ti, kteří tu vlastní zemědělské firmy,“ poznamenal Štefl s tím, že v rámci pravidel podnikání v EU se nesmí upřednostňovat obyvatelé jednoho státu před obyvateli jiných států Unie.

 

Vedle nebezpečí předkupního práva dnes zemědělci řeší i jiné těžkosti. „Člověk půdu koupí, pronajme nám ji a nadiktuje vysoký nájem. Ten ale převyšuje naše možnosti,“ připomněl Bulín. Jeden takový případ právě řeší. Jedná se o deset hektarů, které jsou ve dvaceti parcelách rozeseté ve čtyřicetihektarovém poli. „Roky jsem vysoký nájem toleroval, skřípal jsem zuby, ale nakonec jsem si řekl, proč by někdo, kdo nemá k této - navíc nekvalitní - půdě vztah a získal ji spekulací, navíc když se ještě jedná o nekvalitní půdu, proč by měl získávat větší nájem než lidé, kteří po staletí na půdě dřeli,“ řekl Bulín. Podobné případy podle něj zemědělce ničí.