Čeští výrobci mléka a mléčných výrobků si stěžují na propad cen. Na nedávné konferenci v Přibyslavi řekl šéf Českomoravského mlékárenského svazu, že výkupní ceny mléka u nás meziročně klesly o více než čtvrtinu, a kritizoval také obchodní řetězce, kterým podle něj ani to nestačí a tlačí na ještě nižší ceny. Mlékaři přitom tvrdí, že některé řetězce prodávají mléko a máslo za nesmyslné a nereálné ceny hluboko pod náklady na výrobu. Připouštíte, že řetězce komplikují život tuzemským mlékárníkům?
Jediní, kdo komplikuje život tuzemským mlékárníkům, jsou oni sami.
Tady poslední tři roky byly velmi vysoké výkupní ceny mléka, průměrný zisk na jednom litru byl skoro 3 Kč, takže tady si mohli bezpochyby vytvořit obrovský finanční polštář pro horší časy.
Zároveň jsme viděli, že tím, jak to byl tak super ziskový byznys, tak velmi rychle po celé Evropě, včetně Česka, rostla produkce mléka. My teď aktuálně máme v Evropě zhruba o tři miliardy litrů mléka víc, než jsme měli před pouhým rokem. To je v podstatě, jako byste do Evropy přidal jednu další Českou republiku v produkci mléka – a logicky ekonomicky platí ve chvíli, kdy produkuju příliš hodně, tlačí mi to ceny dolů.
Zároveň velkým odběratelem mléka z Evropy byla Čína, která zavřela před téměř rokem dveře evropskému mléku. A zase máte obrovskou nadprodukci, vypadl vám jeden velký zákazník. Logická ekonomická reakce je, že to tlačí ceny dolů.
Když se podíváme na aktuální stav, kolik platí řetězce firmám, od kterých odebírají mléko a máslo?
Platí… záleží na produktu. Těch produktů je strašně hodně.
Dobře. Základní mléko, základní máslo.
Platí výrazně víc, než za kolik se potom mléko a máslo prodává v obchodech – protože ty ceny obchody dotují, protože vědí, že právě mléko, máslo, vajíčka, kuřecí maso, cukr jsou takové ty základní výrobky, na jejichž cenu jsou zákazníci velmi citliví. Když tu cenu dáte dostatečně nízkou, přitáhnete si zákazníky k sobě.
Takže to, že se prodává někde mléko třeba v akci za 5,90, 6,90, 7,90, tak ta mlékárna dostane výrazně víc, někde mezi 10–15 korunami. Oni dostanou to, co si vyjednají, a obchodník potom z vlastních peněz tu cenu snižuje, protože ví, že díky tomu přijde zákazník k nim a nakoupí celý nákupní košík.
Říkáte, že producent nebo dodavatel mléka dostane mezi 10 a 15 korunami. Ale dodavatelé tvrdí, že litr mléka nejde vyrobit za méně než 11 nebo 12 Kč za litr. Tak není přesně už tady to, o čem mlékárníci mluvili, že řetězce tlačí přímo dodavatele do cen, které jsou pod výrobními náklady?
To není tak, že je tlačí řetězce, taková je cena po celé Evropě. Protože mlékaři, řada z nich nevyužila ty supertučné roky, které měli. Zhruba tři roky vydělávali 3 Kč na každém litru.
Dneska jsou ti efektivní na nákladech, ti málo efektivní někde kousek pod náklady. Ale pořád kdyby jenom si ty peníze, které vydělávali, šetřili, tak tady dalších několik let můžou bez problémů zvládnout tuto situaci.
Je spravedlivé chtít po podnikateli, aby vyráběl několik let něco, za co bude dostávat méně peněz, než kolik ho to bude stát?
Ale to je přece problém toho, kdo nevyužil ziskové časy na to, aby investoval, modernizoval, diverzifikoval. My tady přece nejsme jako obchodníci, potažmo zákazníci od toho, abychom dotovali špatně nastavený byznys českých zemědělců.
A znovu, my se nebavíme o cenové úrovni v České republice, my se bavíme o cenové úrovni mléka v celé Evropě. A přece nikdo rozumný nemůže chtít, aby český obchod zbytečně platil víc a zbytečně zdražoval českým zákazníkům život, když cena v Evropě je výrazně nižší.
Podnákladové ceny
Vy jste už před chvílí řekl, že mnohé řetězce prodávají právě máslo nebo mléko za ceny výrazně nižší, než za kolik je nakupují od dodavatelů. To se hodně řešilo právě už o prázdninách, kdy, a vy jste tu cenu uváděl, jistý německý řetězec prodával litr mléka za 5,90 Kč, rakouský řetězec za 6,90 Kč. Teď, když jsem se díval, tak aktuálně nejnižší cenu jsem našel 8,90 Kč, což je pořád méně, než je ta výrobní cena a než to, co jste říkal, že dáváte dodavatelům. Je tohle férová praktika?
Je to naprosto férová, naprosto běžná praktika všude po celém světě. Prostě máte…
Pardon, já se omlouvám, všude po celém světě, to je opravdu ve všech státech dovolené?
Jsou nějaké regulace v některých zemích, typicky ve Francii třeba. A pak, když se podíváte samozřejmě na cenovou hladinu i těch základních potravin, tak je prostě ve Francii výrazně vyšší, než je v Česku. Takže zase je to nějaké politické rozhodnutí.
Dobře, ale po celém světě, tedy tak, jak jste říkal, to není.
Pardon, ve většině zemí. Ve Francii je regulace u potravin, ale když budete prodávat prací prášky, tak můžete prodávat pod nákupní cenou. Takže někde mají nějaké regulace a to, co jednoduše vidíme, každá taková regulace lidem zdražuje to, co si nakupují.
Podle čeho řetězec rozhoduje, co a od kterého výrobce bude takhle pod výrobní cenou prodávat?
Za ty roky každý obchodník dobře ví, na co reagují jeho zákazníci. Každý má trošku jinou zákaznickou skupinu, někdo má i tu komunikaci postavenou třeba na kvalitnějších výrobcích a neprodává tolik běžných komodit.
Jsou obchodníci, kteří fungují zejména na menších městech, obsluhují, řekněme, masovější klienty – a ti vědí, že naopak musí hodně investovat do toho, aby základní potraviny byly co nejlevnější, protože to je to, podle čeho se tahle zákaznická skupina rozhodne, jestli když stojí na náměstí, tak jestli půjde do obchodu vpravo, nebo vlevo.
Já tou otázkou, podle čeho to řetězce vybírají, mířím k tomu, jestli této praxe nevyužívají řetězce právě k dalšímu tlaku na dodavatele, aby přistoupil na nižší cenu. Jestli to není ve stylu: když nám to zlevníš, zařadíme tě do takové akce, ty toho prodáš výrazně víc, když nám to nezlevníš, tak se dohodneme s někým jiným a ty budeš mít smůlu?
Ale to je přece běžné fungování obchodu. Vždy hledáte toho nejlevnějšího dodavatele, který vám splňuje to, jak si definujete, jakou kvalitu chcete, jak má produkt vypadat a pak logicky soutěžíte při stejné kvalitě na dodavatelskou cenu. Takhle to funguje v celé ekonomice od počátku vzniku ekonomiky a je jenom na každém, aby si tohle vyhodnotil.
A jsou výrobci, kteří postavili i svou produkci potravin právě na tom, že mají velkokapacitní výrobní linky, dává pro ně smysl vyrábět velké objemy zboží s nižší marží, a pak jsou třeba jiné mlékárny, které naopak…
Pardon, tomu já samozřejmě rozumím, ale tady říkáte s nižší marží. Ale my se bavíme o situaci, kdy ti obchodníci prodávají se zápornou marží, to znamená, že na ten výrobek doplácejí. Tak právě se ptám, jestli tahle praktika – kterou vy označujete za férovou – jestli není součástí toho nástroje, kdy tlačíte výrobce, aby prodávali za méně, než kolik je to stojí.
Výrobce vždy dostane peníze, které si vyjedná.
A je potom na rozhodnutí obchodníka, jestli to prodá s nějakou vyšší marží, nebo jestli se naopak rozhodne, že bude dotovat cenu. Ale ten výrobce dostal to, co si dohodl. A když se dívám na data Českého statistického úřadu, tak vidím, že dneska i producenti potravin v Česku nemají problém ekonomicky dobře fungovat. Když si otevřu účetní závěrky, rozhodně tady není žádná mlékárna v Česku, která by měla zítra zkrachovat.
To jsou ale závěrky za loňský rok, kdy pořád ještě ty ceny byly vyšší.
Tak, ale tam vidíme naopak ještě ten velmi luxusní polštář. A zároveň vidíme, jak ta ekonomika funguje, protože samozřejmě s těmi výrobci mluvíme neustále a opravdu nejsme v situaci, že by kdokoliv z nich propouštěl zaměstnance, omezoval výrobu.
Ekonomicky ty věci pořád fungují a jediné, co se tam ukazuje, je to, že byly mlékárny a zpracovatelé mléka, kteří využili dobré časy na to, aby modernizovali, aby třeba postavili novou výrobní linku něčeho, za co si lidi rádi připlatí – a ti i v této situaci fungují celkem dobře – a pak jsou ti, kteří ty peníze jenom projedli a ti samozřejmě v tuto chvíli mají výrazně dražší výrobu. Ale byla to jejich volba, že neinvestovali a peníze projedli.
Šéfka Potravinářské komory kritizuje, že při těchto praktikách podnákladových cen zákazník neví, co je férová reálná cena. V tom nevidíte problém?
Já tuhle větu slýchám často a když se ptám, co to znamená, tak mi nikdy Potravinářská komora neuměla odpovědět, co to vlastně znamená.
A jenom, když my jsme si to zkoušeli ověřovat v různých výzkumech, tak lidé jediné, co říkají: pro nás je důležité, aby… víme, jakou chceme koupit kvalitu, jestli chceme koupit běžnou komoditu, jestli chceme koupit běžný jogurt nebo jogurt s vyšším obsahem proteinu, a pak víme, kolik jsme za to ochotni zaplatit. A to je to, co lidi řeší; neřeší nějakou obecnou větu o tom, že mléko má stát 12 Kč. Takhle prostě žádný zákazník v Česku nepřemýšlí.
Na kterých potravinách obchodníci naopak vydělávají s vyšší marží? A vítá viceprezident Hospodářské komory návrat elektronické evidence tržeb? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu v audiu v úvodu rozhovoru.
Autor: Tomáš Pancíř
Zdroj: iRozhlas.cz
