Suché a teplé léto doprovázené vysycháním vodních toků ukázalo, nakolik klíčová budou v příštích letech opatření na zachytávání vody. Vláda dokonce kvůli tomu letos v srpnu obnovila Národní koalici pro boj se suchem s tím, že hodlá vytipovat tisícovku kritických míst a soustředit se na ně. Kabinet zároveň slíbil, že na opatření půjdou potřebné finance.
Do klimaprojektů se poslední roky pustily desítky obcí. Přísnotice na Brněnsku doplnily silnice a chodníky propustnými zasakovacími rošty, díky nimž se dešťová voda přirozeně vsakuje do země a pomáhá snižovat letní teploty. V Krásné Lípě na Děčínsku zase radnice na odtoku z místního rybníka Cimrák buduje nové tůně a meandry, aby zpomalila odtékání vody z území.
Obě tyto obce sice uspěly, za jejich projekty ale stála především práce konkrétních lidí, jimž dotační peníze pomohly vše dotáhnout do konce. Právě tento fakt ukazuje na hlavní slabinu současného systému, kterou nedávno popsali výzkumníci z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP).
Z jejich údajů vyplývá, že státní peníze putují primárně k těm žadatelům, kteří v dotačním prostředí už umějí „chodit“. Systém hůře oslovuje méně zkušené radnice nebo soukromníky, kteří by chtěli přírodě blízká opatření budovat na vlastních pozemcích.
Peníze pro ty, co už vědí
Výzkumníci analyzovali data od 139 příjemců dotací zaměřených na zeleň, vodu a klimatickou adaptaci. Detailně zkoumali projekty financované z rozpočtu Libereckého kraje a evropského Integrovaného regionálního operačního programu. Nejčastějšími příjemci byly města a obce, které stály až za 70 procenty projektů.
„Dotace často nepřicházejí na začátku rozhodování, ale ve chvíli, kdy už existuje konkrétní záměr a chybí poslední impuls,“ uvádí spoluautor výzkumu Marek Hekrle z Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku UJEP.
Až 90 procent žadatelů potvrdilo, že dotace pouze urychlila jejich rozhodnutí projekt uskutečnit. Bezmála dvě pětiny z nich navíc v době, kdy se o dotaci dozvěděly, už podnikaly praktické kroky. S nápadem na konkrétní opatření přišlo až díky finanční výzvě jen šest procent dotázaných.
„To je dobrá zpráva pro konkrétní projekty, ale zároveň varování pro klimatickou politiku. Pokud chceme krajinu a obce připravovat na změnu klimatu ve větším měřítku, nestačí podporovat jen ty, kteří se už v dotačním systému umějí pohybovat,“ doplňuje Hekrle.
Do vodních projektů přitom v posledních letech směřovaly miliardy korun z evropských i národních programů. Jen od roku 2021 do letošního jara putovaly podle Státního fondu životního prostředí z prostředků Evropské unie na hospodaření s dešťovkou a podporu vsakování vody do půdy čtyři miliardy.
Na limity současného dotačního systému poukázala letos v červnu také prověrka Nejvyššího kontrolního úřadu. Většinu z 1,6 miliardy korun na lepší hospodaření s dešťovou vodou rozdělilo ministerstvo životního prostředí mezi 182 obcí, tedy třem procentům z celkového počtu radnic v republice.
Největší problém ale podle NKÚ spočívá v měření výsledků opatření. U každého dotačního programu se efekt vyhodnocuje jinak, resort nemá stanovené přesné měřitelné cíle a chybí mu jednotný systém. Skutečný přínos dotací na zadržování vody tak auditoři nedokázali spolehlivě posoudit.
Viditelné příklady pomohou
Soukromníky podle výzkumníků mnohdy odrazuje složitá administrativa, obavy ze závazků nebo z následného omezení při práci na vlastním pozemku. Autoři proto upozorňují, že by stát měl žadatelům zajistit lepší poradenství, technickou podporu, konzultanty přímo v regionech nebo vzorové postupy.
Právě obce totiž mohou ve výsledku fungovat jako spojka mezi odborníky a vlastníky půdy. „Viditelný místní příklad může být pro opatrnější vlastníky silnější než obecná výzva k ochraně klimatu,“ doplňují autoři.
Změnu k lepšímu slibuje ministerstvo životního prostředí. Podle jeho mluvčí Jany Schillerové by měl situaci zlepšit aktualizovaný Národní akční plán adaptace na změnu klimatu pro roky 2026–2030. V něm si stát vytyčil, že podpoří budování odborných kapacit přímo na obecních a krajských úřadech. Ty by pak měly s přípravou projektů méně zkušeným samosprávám a vlastníkům aktivně asistovat. Zjednodušit se mají také podmínky pro uskutečňování adaptačních opatření.
Snížení byrokratické zátěže slíbil v srpnu i ministr životního prostředí Igor Červený. „V neposlední řadě pracujeme na odstranění brzdících legislativních a administrativních překážek pro stavbu adaptačních opatření,“ uvedl po jednání koalice pro boj se suchem.
Aktuálně stát nabízí několik dotačních výzev. Ministerstvo zemědělství například rozdělí 300 milionů korun na výstavbu, rekonstrukci a odbahnění malých vodních nádrží.
Z evropského Operačního programu Životní prostředí jsou otevřené dvě výzvy: na zachytávání srážkových a šedých vod s alokací 200 milionů korun a na protipovodňová opatření, kde je připraveno 2,6 miliardy. Na konci září také skončil příjem žádostí ve výzvě zaměřené na podporu přírodě blízkých opatření v krajině a sídlech a podporu na vodní a vegetační krajinné prvky, kde bylo připraveno 330 milionů a 400 milionů korun.
Z evropského Integrovaného regionálního operačního programu jsou nyní otevřené také výzvy na zelenou infrastrukturu a veřejná prostranství. Pro Prahu je ve výzvě na zelenou infrastrukturu připraveno 570 milionů korun. Dalších 4,5 miliardy korun nabízí výzva na zelenou infrastrukturu v metropolitních oblastech a aglomeracích.
Pod tlakem uzávěrek
Starostové poukazují na to, že současný systém jednorázových dotačních výzev připomíná spíše závod s časem. Jak upozorňují zástupci Sdružení místních samospráv ČR, radnice často nepřipravují projekty podle reálných potřeb svého území, ale pod tlakem blížících se uzávěrek.
Tento model nahrává připraveným obcím, které už mají plány „v šuplíku“, zatímco méně zkušené samosprávy nestihnou vůbec zareagovat. Zástupci obcí proto volají po průběžném čerpání dotací a předvídatelnějším financování, které by jim umožnilo plánovat s rozmyslem.
Pro radnice je přitom téma klimatické odolnosti klíčové. Na zářijovém celostátním sněmu se zástupci samospráv shodli na tom, že zadržování vody, protipovodňová opatření a obnova zeleně podmiňují další rozvoj regionů. K jejich plošné realizaci ale chybí stabilnější zázemí ze strany státu.
Brzdou v adaptaci krajiny jsou hlavně složité a často nedokončené pozemkové úpravy. Přitom právě ty představují hlavní nástroj, jak smysluplně řešit erozi, budovat protipovodňová opatření i připravovat krajinu na změnu klimatu.
„Obce odpovídají za celý svůj katastr. Aby mohly krajinu rozvíjet smysluplně, potřebují jednodušší a srozumitelnější rámec pozemkových úprav a lepší metodickou podporu,“ uvádí předseda Sdružení místních samospráv ČR Petr Halada.
Autor: Karolína Chlumecká
Zdroj: Ekonews.cz
