Všechny reformy zemědělství , které dosud v Evropě proběhly, mají dva společné znaky. Vždy zvýšily administrativní zátěž členských států a vždy vedly ke zvýšení důrazu na ochranu životního prostředí. Podle dosavadního vývoje vyjednávání a proskakujících informací, nebude ani tato reforma výjimkou. Snaha o další povinné ozelenění je jen vytváření alibi pro ospravedlnění plateb do zemědělství.

Návrh Komise, podmínit část vyplácení přímých plateb jako odměnu za to, že zemědělec střídá plodiny na svém poli, za to, že používá meziplodiny, nebo za to, že méně produktivní plochy zatravní je tak velmi formální.  To v podstatě již každý zemědělec v rámci svých možností dodržuje. 

Zavedení dalších opatření tohoto typu povede pouze k nárůstu administrativy, ke zvýšení formální kontroly a ve svém důsledku ke zvýšení výdajů ze státního rozpočtu.

Někdy méně je více

Současná pravidla správné zemědělské praxe dostatečně jsou dostatečný nástroj na dodržování základních pravidel hospodaření.

 Mnohdy stačí používat obyčejný selský rozum a v mnoha případech se tak nejen zabrání utužování půdy, ale zlepší se struktura půdy, zvýší se její absorpční kapacita a sníží se půdní eroze. Je však potřeba, aby každý zemědělec   „selský rozum“ začal v daleko větší míře používat v praxi, přímo na poli, na základě vlastních ekonomických kalkulací.

V mnoha případech platí jednoduchá zásada.

Co je dobré pro přírodu, kvalitu půdy, je dobré nejen pro životní prostředí , ale i pro ekonomiku zemědělce.  Selský rozum může však efektivně uplatnit jen ten sedlák, který dokonale zná svoje pole a přírodní podmínky na nich. To je unikátní „know-how“, které nejde nahradit.

Ing. Michal Pospíšil, zahraniční tajemník ASZ ČR