Je podzimní pondělní dopoledne a na farmě Mitrovsky Angus na Vysočině je téměř liduprázdno. Restaurace s prodejnou má zavřeno, sychravé počasí výletům příliš nepřeje. U kempu, kam v létě přijíždějí turisté za výlety do okolních lesů a kopců, se pase osamělý kůň. Jinak se tu nic nehýbe.

Těžko by člověk hádal, že zde hospodaří muž, jehož videa a příspěvky na sociálních sítích sledují desítky tisíc lidí a o němž současný ministr zemědělství nedávno napsal, že se chová jako „středověký netolerantní fanatik“. Majitel Mitrovsky Angus Karel Kalný si početné publikum získal především ostrou kritikou českého zemědělství. Tvrdí, že zemědělci ničí půdu, obchodní řetězce vzdalují lidi od jídla a školy učí budoucí farmáře překonané postupy. Jeho soudy bývají kategorické. Na rozdíl od mnoha jiných kritiků systému se však Kalný pokouší ukázat vlastní alternativu přímo na svých polích a pastvinách.

 

Kdo přijede na farmu Mitrovsky Angus a čeká, že hned uvidí pasoucí se krávy, princip zdejšího hospodaření nepochopil. „To bych nebyl regenerativní zemědělec,“ říká její majitel Karel Kalný, který hospodaří zhruba na pěti stech hektarech a chová stovky kusů dobytka. Jeho stádo se krajinou neustále pohybuje. Na jednom vymezeném dílu pastviny zůstává zpravidla jediný den. Pak Kalný posune ohradník a zvířata dostanou další kus.

 

Je to zemědělství založené na pohybu, ale také na jedné jednoduché myšlence dívat se, co se v krajině děje, a podle toho měnit způsob hospodaření.

 

Stejným způsobem Kalný vysvětluje skoro všechno. Hospodaří téměř třicet let. Začínal s ovcemi na mléko a už tehdy řešil, proč jednou nadojí více a podruhé méně nebo proč se na některých místech neobnovuje tráva. Postupně došel k tomu, že zvířata nechával na jednom místě příliš dlouho. Později přešel k angusům a někdejší ornou půdu začal měnit na pastviny.

Některé pozemky podle něj převzal v tak špatném stavu, že na vyvýšených místech prakticky chyběla organická hmota. „Jeden z principů regenerativního zemědělství je pozorovat a přizpůsobovat se,“ říká.

 

Původně strojní inženýr Kalný zemědělství nikdy nestudoval. Když začínal, slýchal kvůli tomu posměšky, že je „internetový zemědělec“. Informace skutečně hledal hlavně v knihách a na internetu. Výrazně jej ovlivnil například známý americký farmář a agronom Joel Salatin, za kterým se později vydal i na návštěvu do Spojených států.

 

Co Kalný kdysi považoval za handicap, dnes líčí skoro jako výhodu. Škola podle něj zemědělce snadno naučí špatné postupy, kterých se pak těžko zbavuje. On sám se raději řídí tím, co vidí kolem sebe. Třeba jestli se tráva po pastvě obnoví, zda půda drží vodu nebo co s ní udělá prudký déšť. A když má doložit, že jeho způsob hospodaření skutečně funguje, nezůstane jen u slov. „Abychom jenom nemlátili prázdnou slámu,“ říká a vytahuje závěry měření půdy na svých pastvinách.

 

Přejíždí prstem po vytištěných výsledcích a ukazuje rozdíl mezi půdou z pole, meze a svých pastvin. Orná půda se při testu začala rychle rozpadat, jeho vzorky vydržely výrazně déle. Pro Kalného je to potvrzení toho, co už několik let pozoruje venku.

 

Papíry necháváme na farmě a pokračujeme přes pastviny. Kalný ukazuje porost, který už krávy několikrát spásly, ale půda pod ním zůstává zakrytá. Ani jeho hospodářství se však letošnímu extrémnímu suchu nevyhnulo. Poprvé po letech nemá dost vlastního sena na zimu a musí ho nakupovat od jiných farmářů.

 

O to víc ho rozčilovalo, když se během největšího sucha sekaly louky, na kterých zbývalo sotva dvanáct centimetrů trávy. „Úplně to vyholili,“ říká. Podle něj se tím půda vystavila slunci a přišla o další část vláhy. Stát přitom mohl zemědělce motivovat k přesnému opaku. Zaplatit hospodářům za vynechanou seč a nechat porost na místě. „To, že pokryv proti suchu pomáhá, přece víme.“

 

U jednoho příkladu dlouho nezůstane. Jak projíždíme krajinou, Kalný ukazuje další místa a s nimi přibývají věci, které mu na českém zemědělství vadí. Opatření proti suchu, se kterými přichází vláda, podle něj často míjejí příčinu problému. Půda má zůstat živá, zakrytá a schopná přijmout vodu, jenže systém podle něj hospodáře často vede jinam.

 

Pak vytáhne srovnání se zahraničím. Jeden z farmářů, se kterými se potkal, dostává za regenerativní pastvu v obtížně obdělávatelné krajině kolem 650 eur na hektar. „Ptá se: Kolik dostáváš ty?“ vypráví Kalný. „Já říkám: Nemáme program. Nedostáváme nic.“

 

Kalný přitom nezní jako člověk, který by chtěl po státu jednoduše další peníze. Mnohem víc ho dráždí, že dotace podle něj míří na špatné věci. U ministerstva zemědělství ale jeho kritika zdaleka nekončí. Jak projíždíme farmou, Kalný postupně vyjmenovává další, kteří podle něj nesou odpovědnost za problémy českého zemědělství. Zvlášť mu vadí způsob, jakým se v Česku chovají a krmí hospodářská zvířata.

 

O tom, co podle Kalného rozhoduje o kvalitě masa, dobře vypovídá jeho historka z domácích zabijaček. Řezník se ho prý opakovaně ptá, jaké plemeno prasat chová, protože ho překvapuje, že ani dvousetkilové kusy nemají tolik tuku, kolik by čekal. „Záleží na žrádle, a ne na plemeni,“ odpovídá mu Kalný. Jeho prasata rostou přes rok, přes den se pohybují venku a v dobré sezoně podle něj spásají značné množství trávy.

 

Podobně přistupuje i k označení bio u potravin. Stejně jako samotné plemeno mu ani certifikát mnoho neříká, pokud za ním nevidí způsob chovu, kterému věří. Když během rozhovoru ukazuje fotografie jedné biofarmy, nezajímá ho tolik logo ani nabídka masa jako krávy, které na snímcích podle něj chybějí na pastvě. „Kvalita potraviny není v tom, že je drahá,“ říká. Mnohem podstatnější pro něj je, zda zákazník ví, odkud pochází a jak vznikla. To ale podle Kalného vyžaduje i určité úsilí.

 

Lidé by si podle něj měli pořídit mrazák, zavařovat a věnovat klidně dvacet procent rodinného času shánění kvalitních potravin. Představa, že všechno potřebné najdou pohodlně na jednom místě, je podle něj iluze.

 

Od otázky, odkud jídlo pochází, už je jen kousek k tomu, kde ho lidé nakupují. Tam Kalný přitvrdí.

 

Nevěří, že by velcí prodejci mohli současně tlačit na obrat a zisk a vystupovat jako strážci kvality. Takovou představu označuje za „divadelní představení pro zákazníka“. Zvlášť ostře mluví o Rohlíku, kterému vyčítá vysoké marže, centralizovanou distribuci i marketing postavený na kvalitě a lokálnosti. Jeho kritika je přitom poměrně překvapivá. Řada jiných farmářů si totiž Rohlík pochvaluje jako důležitého odběratele a cestu k zákazníkům ve velkých městech.

Nejvíc ale Kalného nedráždí samotný obchodník, nýbrž pohodlí, které nabízí zákazníkům.

 

Rohlík je podle něj zbavuje odpovědnosti za vlastní jídlo. Místo zájmu o jeho původ stačí několik kliknutí a nákup přijede před dům. Kalný to pocítil i ve vlastní vesnici. Vypráví, jak jednoho dne zjistil, že už i sem zajíždí dodávka Rohlíku. „To je moje trauma a prohra,“ říká.

 

Na rozdíl od většiny zemědělců ale Kalný své stížnosti na systém nepronáší jen na pastvinách. Stejně hlasitý je na sociálních sítích, kde komentuje skoro všechno, co se zemědělství a jídla dotýká. Jednou se pustí do veterinárních pravidel, jindy do dotační politiky, velkých zemědělských podniků nebo supermarketů. Vadí mu kontroly, které podle něj dopadají stejně na malé farmáře i velké provozy, média podle něj často přebírají nesprávný pohled na zemědělství a politici řeší zástupné problémy.

 

Terče se mění, tón příliš ne. Kalný píše a mluví ostře, často bez velkého prostoru pro pochybnosti a málokdy hledá diplomatickou formulaci. To mu spolu s popularitou na sociálních sítích přináší také kritiku ze strany některých dalších zemědělců a zástupců zemědělských organizací. Nedávno se ozval i ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD), který se do Kalného pustil podobně ostře. „Jestli Mitrovsky Angus někoho obviňuje ze středověkých metod, sám se bohužel chová jako středověký netolerantní fanatik,“ napsal.

 

Podle agrárního analytika Petra Havla je třeba oddělit Kalného ostré výroky od jeho práce na farmě. „Souhlasím s tím, jakým způsobem hospodaří, ale nemusím se úplně ztotožňovat s každou jeho kritikou,“ říká. Regenerativní zemědělství podle něj pomáhá zadržovat vodu v půdě a omezuje erozi. Má ale své hranice. Nehodí se všude a například při pěstování plodin může zejména zpočátku znamenat nižší výnosy.

 

Podle Havla regenerativní hospodaření není jedinou cestou k lepšímu stavu krajiny. Jednotlivé přístupy se podle něj mohou doplňovat, jejich zastánci by proto měli spíš hledat společnou řeč. „Bylo by dobré ubrat plyn a spíš se koukat na to, kde a co je možné udělat, aby to mělo co největší efekt,“ říká.

 

Kalný nicméně publikum pro své vyhraněné postoje má. Jeho vystupování už dávno nepokrývají jen profily Mitrovsky Angus. Objevuje se v rozhovorech, podcastech a pořadech o zemědělství a jídle, sám spoluvytváří podcast Tráva na talíři, kde mluví o negativním dopadu průmyslové potravinové produkce na lidské zdraví.

 

Za nekompromisními příspěvky navíc zůstává docela konkrétní představa, jak by měl jeho svět fungovat. Co největší část produkce drží blízko farmy a zákazníka. Na Mitrově provozuje vlastní bourárnu masa, restauraci i ubytování. Maso prodává přímo na farmě, přes internetový obchod, v Brně a prostřednictvím partnerské sítě na Slovensku. Do toho spolupracuje s dalšími chovateli, jejichž zvířata na Mitrově zpracovává.

 

Farma je zároveň místem, kde Kalný pořádá workshopy o regenerativní pastvě a snaží se k podobnému hospodaření přitáhnout další zemědělce. V Chorvatsku spolupracuje s farmou ve Slavonii, kde místním předává své zkušenosti. Dřevěné uhlí, které tam vyrábějí místní rodiny, pak používá na grilu na Mitrově.

 

Kalný sám přiznává, že jeho farma už je velikostí na hranici toho, co při takovém způsobu hospodaření dokáže zvládnout. Další změnu proto hledá u ostatních farmářů, které se snaží přesvědčit vlastním příkladem i ostrými příspěvky na sociálních sítích. Z rozhovoru je ale znát jeho frustrace z toho, jak pomalu se české zemědělství mění. Zatímco na Mitrově může rozhodovat sám, za hranicemi farmy naráží na pravidla, zavedené postupy i neochotu ostatních. A čím pomaleji změny přicházejí, tím ostřeji Kalný kritizuje ty, kteří jim podle něj stojí v cestě.

Karel Kalný (56) na své farmě Mitrovsky Angus na Vysočině prosazuje regenerativní pastvu a kritizuje, jak v Česku funguje současné zemědělství – od systému bio certifikací až po to, jak se tu přistupuje k zadržování vody v krajině.

 

Pastviny místo polí Karel Kalný hospodaří už téměř 30 let. Postupně přešel zejména k chovu skotu plemene angus a někdejší ornou půdu začal měnit na pastviny.