Když letošní situaci zasadíme do kontextu 22 let v Evropské unii, v jaké kondici je dnes české zemědělství? A jak moc ho letošní nepříznivé podmínky, lidově řečeno, srazily do kolen?
Neřekl bych, že ho úplně srazily do kolen. České zemědělství není v krizi, byť od řady agrárních předáků to slýcháme. Zaznívá, že situace je nejhorší za posledních 20 let.
Já mám ten dojem, že tohle agrární předáci říkají takřka každý rok. Musíme to brát malinko s rezervou. Nicméně je fakt, že se teď sešlo více nepříznivých faktorů, třeba u obilí jsou poměrně velké zásoby a ceny jsou stále nízké, byť se to trošičku mění.
Ale nemyslím si, že by letos české zemědělství mělo skončit ve ztrátě. Ono totiž vždy po vstupu do Evropské unie každý rok vykázalo zisk – loni to byl poměrně solidní zisk daný zejména vysokými výkupními cenami hovězího masa a mléka. Naprosto luxusní byly roky 2022 a 2023, takže zemědělci bezesporu mají i nějaký polštář. Jsem přesvědčen o tom, že i letos české zemědělství bude v kladných číslech.
Předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek pro Český rozhlas Plus mluvil o tom, že nynější vláda preferuje velké zemědělské podniky a malým pomáhá jen minimálně. Je to podle vás vidět?
Tohle je spíše politická otázka. Záleží na tom, jak se daný stát postaví ke konkrétní politice – on řekl, že všude na světě jsou tyhle menší farmy páteří zemědělství, ale to bohužel u nás tak není. Páteří českého zemědělství jsou naopak velké podniky.
Je to takové ne úplně příjemné dědictví po komunismu, kdy tady zkolektivizovali úplně všechno a vytvořili velké zemědělské podniky, ať už státní statky nebo JZD. Pak se to tady v 90. letech transformovalo, ale už ne na původní soukromé farmy. Takže tady trochu to specifikum českého zemědělství je.
Já ale jednoznačně musím říct, že opravdu velké podniky – ať už v zemědělství, potravinářství nebo v průmyslu – by k dotacím měly mít trochu slabší přístup, nebo by dokonce dotace měly mít přímo zakázané. Jsou natolik velké, že tam nastávají takzvané rostoucí výnosy z rozsahu. Velký zemědělský podnik si tak vždy s nepříznivou ekonomickou situací poradí lépe než menší.
Silnější sektor
V čem by se mělo zlepšit nejenom zemědělství, ale celý agrární sektor, včetně potravinářství, aby dosahovali vyšších zisků a byli efektivnější?
Já vždycky říkám, že největší problém českého zemědělství není úplně české zemědělství, ale české potravinářství, a to se týká zejména zpracování masa a zpracování mléka.
Třeba v hovězím mase, respektive v produkci skotu jako živých zvířat a v produkci syrového mléka, jsme soběstační. U syrového mléka je to asi 130 procent, u hovězího je to kolem 115, dnes možná dokonce 120 procent.
Ale my tu surovinu nedokážeme udržet doma, jinými slovy se vyváží. Vyváží se většinou do Německa, dnes už i do Polska, tam se zpracuje, vzniknou produkty s vyšší přidanou hodnotou, tam se zaplatí daně, tam se zaměstnají lidi a finální produkce se k nám prostě doveze. To je dle mého názoru největší problém celé výrobkové vertikály.
To znamená, že cestou je posílit zpracovatelský průmysl?
Slovo posílit mi tam zase evokuje dotace. Já jsem poměrně velký nepřítel dotací, notabene ve zpracovatelském průmyslu. U zemědělců to chápu, zemědělec má vyšší rizikovost, je závislý na počasí, je tam dlouhá délka výrobního cyklu, předvídatelnost je tam velice, velice obtížná, notabene třeba v mléčném sektoru, kde výrobní cyklus trvá strašně dlouho.
Nemyslím, že tohle by byla cesta, ale český zpracovatelský potravinářský průmysl mnohdy pokulhává za tím evropským z hlediska ekonomické efektivity.
Zemědělci si stěžovali, že jsou nízké výkupní ceny. My vidíme na pultech, že potraviny jsou pořád levné. Je pravděpodobné, že příští rok zdraží?
Poleze to trošičku nahoru, ale nemyslím si, že nijak dramaticky. Podíl zemědělce ve finálním produktu, který se kupuje v obchodě, často nebývá zvlášť velký.
Ale já se nedivím, že si stěžují, každý chce nakoupit za levno a za draho prodat. A zemědělci jsou typickým příkladem.
Rozhovor si můžete poslechnout zde.
Autor: Tomáš Pavlíček, dci
Zdroj: Český rozhlas
